Rokycany

Název Rokycany je odvozován od rokytí - nízkých vrb na lukách. V průběhu staletí se v pramenech objevuje množství variant zápisů v různých jazycích, například Rokycan, Rokezan, Rokycano, Rochesanae, Rokyczanum, Rokitzan. Město bylo majetkem pražského biskupství pravděpodobně již od jeho založení v roce 973. 

Rokycany ležely na důležité obchodní a diplomatické cestě nazývané Řezenská, vedoucí z Prahy do Bavorska. Rokycany plnily spolu s Horšovský Týnem roli důležitého dopravního uzlu mezi pražským a řezenským biskupstvím, neboť byly od sebe vzdáleny den jízdy koňmo a poskytovaly zázemí při cestách mezi Prahou a Řeznem. 

První doložitelná písemná zmínka o Rokycanech je uvedena v Kosmově Kronice české, popisuje události z roku 110, kdy poskytl tehdejší pražský biskup Heřman dvorec v Rokycanech pro diplomatické jednání v dlouhotrvajících krvavých sporech o český knížecí stolec po zavraždění knížete Svatopluka mezi Přemyslovci Vratislavem II., Bořivojem II. a Vladislavem I. Na počátku roku 1110 přijel do Rokycan římský král Jindřich V., vystupující v konfliktu v roli arbitra, dále se zde shromáždila přední česká šlechta v očekávání dalšího vývoje událostí. Jindřich V. se právě v Rokycanech jasně postavil na stranu Vladislava I. V této době zde již zřejmě existovala dodnes zachovaná nejvýznamnější církevní stavba města, a to kostel Panny Marie Sněžné. Až do požáru v roce 1784 bylo na kamenném portálu jeho hlavního vchodu vytesáno vyobrazení, připomínající aktéry jednání i jeho výsledek. Důležitou událostí bylo zřízení probošství augustiánů kanovníků při kostele Panny Marie Sněžné v roce 1363. Zakládající listina probošství je zároveň nejstarší dochovanou pergamenovou listinou určenou pro Rokycany. Ve 14. století byly Rokycany povýšeny na město.

Rokycany byly označovány jako jeden z nejvýznamnějších biskupských a poté arcibiskupských statků. Z rozhodnutí arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka se od roku 1406 řídily právem Starého Města pražského a odvolávat se mohly k arcibiskupskému podkomořímu. 

Pravděpodobně v roce 1397 se v Rokycanech narodil Jan Rokycana, který byl v roce 1435 zvolen pražským arcibiskupem. Jeho zvolení však Řím nikdy nepotvrdil, neboť katolická církev neuznávala ve svém čele nikoho, kdo vyznával podobojím způsobem. Jan Rokycana vystoupil v roce 1433 na církevním koncilu v Basileji a zde se mu podařilo vyjednat tzv. Basilejská kompaktáta - přiznání nároku na přijímání kalicha pro příslušníky českých husitů. Jan Rokycana zemřel dne 21. února 1471 v Praze a byl pohřbem v Týnském chrámu. Dne 4. června 1450 proběhla poblíž města bitva u Rokycan, rozhodující střet mezi vojsky Poděbradské a Strakonické jednoty na počátku faktické vlády Jiřího z Poděbrad jakožto zemského správce.

V Rokycanech se v 15. století nacházel hrad, o jehož vzniku, umístění, ale i zániku toho dnes mnoho nevíme. Ve většině badatelských prací je hradní areál situován do prostoru dnešního Malého náměstí. Novodobé archeologické výzkumy přicházejí se zcela novou teorií a umisťují hradní areál do prostoru vedle kostela Panny Marie Sněžné. Existenci rokycanského hradu ještě v 80. letech 15. století potvrzuje zápis v městské kronice, kdy Zdeněk ze Švamberka prodal "dům za hradem" jistému Martinu Čábovi. 

Za husitských válek a krátce po nich Rokycany často střídaly majitele, až v roce 1498 se Rokycanští sami vyplatili z majetku rodu Švamberků za částku 1 200 kop českých grošů a staly se městem komorním, tedy soukromým královským majetkem. Ferdinand I. v říjnu zastavil městu majetek zrušeného probošství augustiniánů se všemi dvory a vesnicemi. Díky loajálnímu postoji během stavovského povstání v roce 1547 Rokycany nepostihly sankce Ferdinanda I. a město naopak obdrželo několik privilegií. Ferdinand I. také vydal 14. května 1562 pro Rokycany znakové privilegium. Původní znak, který tvořil černý štítek se zlatým břevnem uprostřed (znak pražského arcibiskupství), nad kterým vyrůstala horní polovina těla biskupa bez rukou v bílém rouše a s infulí na hlavě byl rozšířen o vyobrazení městského opevnění. Tento znak je v nezměněné podobě užíván dodnes. Dne 21. dubna 1584 byly Rokycany povýšeny na královské město, za toto povýšení do třetího stavu Rokycanští byli povinni zaplatit české komoře 7 590 kop grošů. V roce 1599 se uvádí, že v Rokycanech žilo 162 rodin a farář. 

Třicetiletá válka znamenala pro město značný devastující zásah, zejména při švédském vpádu 23. - 25. října 1639. V roce 1642 byl v Rokycanech decimován Madlonův pluk, který byl obviněn z podílu na porážce císařských vojsk v bitvě u Breitenfeldu. Díky železářství a dolům na železnou rudu se z válečných škod město rychle vzpamatovalo. 

V období baroka byl přestavěn chrám na náměstí a postaven například morový sloup, který dodnes stojí také na náměstí. Na Malém náměstí vznikl sloup sv. Jana Nepomuckého. Významnou budovou v barokním stylu je městská radnice. Dodnes se dochovaly zbytky středověkého opevnění, které dříve město obklopovalo.

Rokycany v 1. pol. 18. století postihla morová epidemie a v roce 1771 velký hladomor. Další pohromou pro Rokycany pak byly dva velké požáry v letech 1757 a především 1784, kdy bylo zničeno v podstatě celé město včetně radnice a kostela. Je udáváno, že vyhořelo 140 domů v centru, 88 na Pražském předměstí, 32 na Plzeňském předměstí a 103 stodol. Bez střechy nad hlavou zůstalo 1 700 obyvatel. Poté byly Rokycany znovu budovány již jako moderní město s rozvíjejícím se průmyslem. V roce 1813 došlo k poslednímu velkému požáru. V roce 1848 je zde 332 domů a 3 292 obyvatel. V roce 1850 byly Rokycany vybrány za sídlo okresního hejtmanství. Přelom 18. a 19. století je pak spojen s výstavbou měšťanských školních budov, gymnáziem, kasárnami, pivovarem, sokolovnou. V důsledku dlouhé deprese po krachu na vídeňské burze roku 1873 se poté růst zastavil. Koncem roku 1890 však populace začala expandovat znovu. Na přelomu 19. a 20. století žilo v Rokycanech již 6 000 obyvatel. Rozvoj Rokycan přerušila 1. světová válka, docházelo i k zastavování výroby v továrnách z důvodu nedostatku pracovních sil kvůli odvodům mužů. Je udáváno, že přímo z Rokycan jich ve válce zahynulo 157. V období první republiky a následujícím v Rokycanech proběhl stavební boom ve stylu moderny a funkcionalismu, došlo k výstavbě administrativních budov, budovy nového nádraží, koupaliště, nových kasáren a městských čtvrtí Rašínov a u Kovohutí. Počet obyvatel stoupl na 9 tisíc.  

Ve 2. světové válce se Rokycany staly významným místem historie. Město bylo osvobozeno Američany, na jeho východním okraji pak probíhala demarkační linie, kde se setkaly Rudá a americká armáda. Dne 9. května 1945 došlo v Rokycanech k zadržení prchajícího říšského ministra pro Protektorát Čechy a Morava Karla Hermanna Franka. Po vyhlášení ČSR roku 1918 nastal rychlý růst obyvatelstva města. Koncem 30. let byl tento nárůst ještě umocněn přílivem etnických českých uprchlíků ze Sudet. V roce 1939 rokycanská populace nakrátko dosáhla počtu 10 000. Po 2. světové válce mnoho občanů z Rokycan opustilo město kvůli osídlení pohraničních oblastí, odkud byli vyhnáni etničtí Němci. Od roku 1950 začala nová vlna masivního růstu, počet obyvatel města dosáhl opět 10 000 v polovině roku 1950 a kolem 15 000 v roce 1980. Demografického maxima bylo dosaženo v roce 1989 s více než 16 000 obyvateli. Od té doby počet obyvatel klesl na cca 14 000 v důsledku hospodářské a sociální transformace a také osamostatněním 3 obcí.

Město Rokycany je oficiálně rozděleno do čtyř místních částí, a to na Střed (vlastní město), Nové Město (dříve Pražské Předměstí), Plzeňské Předměstí a vesnici Borek. Dříve byly součástí Rokycan i obce Kamenný Újezd, Litohlavy a Svojkovice.

• Střed zahrnuje historické jádro města kolem dvou hlavních náměstí, s hlavním kostelem Panny Marie Sněžné a radnicí. Od roku 1992 je historické jádro Rokycan prohlášeno za památkovou zónu s cílem chránit jeho cennou architekturu. Středověké hradby se dochovaly v několika krátkých úsecích. Na jižní straně bylo městské opevnění nahrazeno reprezentativní třídou (Jiráskova ulice) s několika významnými veřejnými budovami, jako jsou sokolovna z roku 1903, prvorepubliková železniční stanice z roku 1931, novobarokní gymnázium z roku 1905 nebo funkcionalistická budova banky od architekta Františka Alberta Libry z roku 1933.

• Nové Město je zdaleka nejlidnatější čtvrtí obklopující historické jádro od severu, východu a jihu. Vyvinulo se z historického Pražského předměstí, které se rozkládalo na obou březích řeky Klabavy na cestě do Prahy (Pražská ulice) a kolem Nerudova náměstí. V době po 2. světové válce byla větší část staré předměstské zástavby zbořena a nahrazena několika obytnými soubory sídlištního typu. S růstem populace se zastavěná plocha Nového Města rozšířila do všech směrů, daleko za rámec původního Pražského předměstí. Existuje zde několik různých moderních čtvrtí: "Práchovna" se nachází v jihovýchodní části Rokycan na břehu řeky Klabavy. Tvoří ji několik průmyslových areálů a kolonie dělnických nájemních domů z počátku 20. století. "Páclovna" se nachází při silnici do Borku na východním okraji Rokycan. Zástavbu tvoří především rodinné domy. Je zde též památník demarkační linie připomínající setkání amerických a ruských vojsk, ke kterému zde došlo v roce 1945. Na "Oseckém vrchu" byla roce 1957 postavena nemocnice. Kolem ní se rozkládají velké parky pokrývající okolní svahy (Husovy sady a Kalvárie) a je zde i rozsáhlý městský sportovní a oddychový komplex: krytý plavecký bazén, koupaliště a fotbalový stadion. "Jižní předměstí" zahrnuje velké území na jih od železnice Praha-Plzeň. Zástavbu tvoří průmyslové areály, velké sídlištní soubory z 50. a 70. let 20. století a též individuální rodinné domky. Nová kasárna postavená v roce 1933 byla na přelomu 20. a 21. století transformována na obytnou a podnikatelskou zónu.

• Plzeňské předměstí tvoří západní část Rokycan. Ve středověku šlo o malý shluk venkovských domů na dotyku s historickým jádrem Rokycan. Počátkem 17. století byl zde postaven protestantský kostel Nejsvětější Trojice. V 19. století Plzeňské předměstí rychle rostlo podél silnice do Plzně (Plzeňská ulice). Rozvíjel se zde průmysl, později doprovázen výstavbou obytných domů. Ve 20. letech 20. století započala na jižním okraji Rokycan masivní výstavba. Nová čtvrť výhradně tvořená rodinnými domy ve stylu moderny byla později nazvána Rašínov podle tehdejšího ministra financí Aloise Rašína. Před 2. světovou válkou pak započala výstavba i v další čtvrti na západním okraji města, která se nazývá Za Rakováčkem. Tvoří ji rodinné domy.

• Borek, dříve samostatná obec, se nachází cca 2 km východně od Rokycan. V roce 1960 se stal součástí Rokycan. Borecký rybník je nejznámější místní dominantou. Koncem 20. století vedla pokračující výstavba na plochách mezi Borkem a Rokycany k faktickému splynutí intravilánů obou sídel.

Pamětihodnosti:

• Zbytky středověkého opevnění na severní a západní straně starého města.
• Kostel Panny Marie Sněžné ze 14. století, přestavěn roku 1784 Ignácem Palliardim, věž s ochozem postavena roku 1823 F. Hegerem. Trojlodní basilikální stavba s gotickým presbytářem a křížovou klenbou v hlavní lodi a s plackami v bočních lodích. Západní průčelí s mohutnou věží v ose a s původním gotickým portálem. Cenné barokní vnitřní zařízení ze zrušeného kostela sv. Michala na Starém Městě v Praze.
• Ve zdech budovy muzea v sousedství kostela Panny Marie Sněžné se dochovaly fragmenty zdiva jinak zaniklého rokycanského hradu postaveného na přelomu 13. a 14. století na místě staršího biskupského dvorce. Hrad zanikl během 16. století.
• Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice blízko nádraží z roku 1609, upraven v 18. století. Zvenčí zajímavé litinové náhrobní desky z 18. a 19. století. Bývalý hřbitov upraven jako park.
• Radnice na Masarykově náměstí, dvoupatrová klasicistní budova s rizalitem a věží s hodinami, vystavěná v letech 1784 - 1810 za účasti I. A. Palliardiho.
  • Vyobrazení Jana Rokycany na obraze Alfonse Muchy na radnici. Na podzim roku 1932 se obrátila rokycanská městská spořitelna na slavného malíře Alfonse Muchu (1860 - 1939) s prosbou o zhotovení obrazu s postavou Jana z Rokycan pro zasedací síň městské radnice. Velký vlastenec, který nedaleko Rokycan na zbirožském zámku v letech 1910 - 1928 vytvořil svůj vysněný cyklus velkoformátových pláten "Slovanská epopej", souhlasil. Zpočátku si jen nebyl jist volbou námětu - prý uvažoval o zobrazení scény "Rokycana zachraňuje Prahu před hněvem Jana Žižky". Pod vlivem odborných vědeckých prací vyvracejících tradovanou historku jako nepravdivou se ale ve shodě se zadavateli, kterým předložil svůj náčrt na speciálně svolané pracovní schůzce, rozhodl pro jinou slavnou scénu z Rokycanova života - vystoupení na koncilu v Basileji. Přítomným zástupcům městské rady, ředitelství městské spořitelny a Osvětového sdružení představil svoji vizi. Nezabýval se přímo Rokycanovou obhajobou přijímání pod obojí před členy koncilu, ale zpracoval méně známý motiv basilejské anabáze. Mucha se zaměřil na zvláštní deputaci vedenou kardinálem z Lyonu, jejímž cílem bylo omluvit se české delegaci za předchozí příkoří i urážlivá slova Jana Stojkoviče z Dubrovníka († 1443) a přimět ji k návratu na jednání. Dílo o rozměrech 400 x 220 cm bylo objednáno za smluvní honorář ve výši 50 000 Kč. Před instalací v Rokycanech je Alfons Mucha zapůjčil na soubornou výstavu vlastních obrazů a kreseb instalovanou v moderních prostorách muzea v Hradci Králové. Obraz, vedený ve výstavním katalogu pod názvem "Jan Rokycana v Basileji" a opatřený dovětkem "pro město Rokycany" budil velkou pozornost již před otevřením výstavy pro veřejnost. Slavnostní vernisáže se v sobotu 3. července 1933 v 17 hodin zúčastnili manželé Muchovi a jejich četní přátelé. Výstavu mohli zájemci navštívit ve dnech 4. - 9. července 1933. Podle dostupných údajů počítal autor s tím, že po skončení výstavy bude třeba Rokycanův obraz poopravit. Obraz Alfonse Muchy "Mistr Jan Rokycana na koncilu basilejském" (v dobovém tisku nazývaný "Čechové na sněmu basilejském), signovaný 1933, zdobí i v současné době obřadní síň rokycanské radnice.
• Měšťanské domy ze 17. - 19. století na Masarykově nám. i jinde.
• Vodní mlýn č.p. 12
• Morový sloup na náměstí se sochami Panny Marie a 9 světců z roku 1770 (V. Bauer).
• Kaple Panny Marie Bolestné a neorománská kaplička Panny Marie, které spojuje Křížová cesta.
• Na severním okraji města se nachází přírodní památky Rokycanská stráň a U hřbitova.

K historii města Rokycany nás pojí nejen dříve poddanská ves Čížkov, odkud pocházeli nejstarší předci z rodu Čadských, ale i osoba purkmistra na konci 16. a počátku 17. století Zikmunda Nebeského, později Zikmunda Celestýna z Freifeldu. Zda a případně jak je rod Zikmunda Nebeského rovněž příbuzný s naším rodem Nebeských z Brozánek, zatím ale nevíme, přesto zde zjištěnou historii uvedu.