Krevní skupiny

Krevní skupina neboli krevní typ je popis vlastností červených krvinek jedince, resp. sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně. Dvě nejdůležitější klasifikace pro popis lidských krevních skupin jsou AB0 a Rh faktor (Rhesus).

Krevní skupina je určena antigeny (= bílkovina aktivující buňky imunitního systému k produkci jedné nebo více protilátek) na povrchu červených krvinek. Některé antigeny jsou čisté bílkoviny, jiné jsou tvořeny bílkovinami s polysacharidy. Nepřítomnost některého z těchto znaků vede k přirozené produkci příslušných protilátek (= imunoglobulin, protein, který je schopen identifikovat a zneškodnit cizí objekty v těle).

Lidská krev se dělí podle přítomnosti antigenů A a B na:

- krev typu A, která obsahuje antigen A a protilátky anti-B

- krev typu B, která obsahuje antigen B a protilátky anti-A

- krev typu AB, která obsahuje antigeny A i B a neobsahuje protilátky anti-A ani anti-B

- krev typu 0, která neobsahuje antigeny A ani B a obsahuje protilátky anti-A a anti-B

Nejčastější krevní typ na světě je 0, ve Švédsku, Norsku a v České republice je nejběžnější typ A. Nejméně častý je typ AB.

Antigeny AB0 se nevyskytují pouze na červených krvinkách, ale také v jiných tkáních (játra, ledviny, plíce). Mimo jiné také ovlivňují krvácení a srážení krve.

Krevní skupiny se dědí po obou rodičích. Typ krve je určen jediným genem (= základní jednotka dědičnosti, úsek DNA kódující specifickou bílkovinu) se třemi alelami (= konkrétní forma genu). Gen se nachází na krátkém rameni devátého chromozomu. 

Druhý významný krevní typ rozlišuje krev podle tzv. Rh faktoru. Ten je zapříčiněn skupinou zhruba 40 antigenů, ale nejvýznačnějších je pět antigenů uložených na třech genech:

Nejsilnější je antigen D; pokud je antigen D přítomen na povrchu červených krvinek, označuje se krev jako Rh+, v opačném případě pak Rh-. Nejčastěji je označení Rh faktoru spojeno s typem AB0 a zapisuje se jako A-. Lidé s krví bez antigenu D nemohou přijímat krev Rh+, protože by si proti antigenu D vytvořili protilátky a darovanou krev by nepřijali. Dříve docházelo k úmrtím dětí, pokud matka s krví Rh- porodila dítě s Rh+ otcem a dítě zdědilo Rh+. Dnes se podává antiglobulin matce po porodu, dítě po narození má pouze menší komplikace ve formě novorozenecké žloutenky. 

V ČR je nejčastější skupina A (45 % populace), dále skupina 0 (30 - 35 % populace), B (15 - 20 %) a AB (5 - 7 %). Zhruba 90 % české populace je Rh pozitivní (Rh+)

V Evropě má skupinu A 40 % populace, skupinu 0 pak také 40 % populace, B 10 % a AB také 10 %. V Evropě je Rh+ 84 % a Rh- pak 16 %. 

Skupina 0 je nejrozšířenější v Severní a Jižní Americe, některých částech Afriky a Austrálie. U původních obyvatel Ameriky (Indiáni¨) byla před příchodem Evropanů téměř výhradně zastoupena skupina 0. Skupina A je běžná v Evropě a u Aboriginců na jihu Austrálie, zatímco skupina B převládá v centrální a jižní Asii, přičemž směrem do západní Evropy její četnost klesá. Nejvzácnější skupina AB, kterou má jen 8 - 9 % populace je rozšířená v Bangladéši.

Krev skupiny 0- (moje krevní skupina) může být darována všem příjemcům, jde o tzv. univerzálního dárce krve. Naopak příjemce s krví AB+ může obdržet krev jakéhokoliv dárce, jde o tzv. univerzálního příjemce krve.

Příčiny úmrtí

Dnes je již prokázáno, že nositelé určitých krevních skupin mohou mít vyšší riziko nebo nižší riziko některých onemocnění. Je zřejmé, že antigeny krevních skupin hrají roli při ochraně organismu před různými infekčními i neinfekčními chorobami. 

Jedinci s krevní skupinou A mají například obecně vyšší riziko rakoviny žaludku a slinných žláz, osoby se skupinami A, B nebo AB častěji trpí rakovinou pankreatu než lidé s krevní skupinou 0. Mnoho výzkumů potvrzuje vyšší riziko jedinců s krevní skupinou A, B nebo AB k onemocnění kardiovaskulárními chorobami. Lidé s krevní skupinou A měli také o 45 % vyšší riziko vážného průběhu onemocnění COVID-19, zatímco pacienti s krevní skupinou 0 měli riziko o 35 % nižší.  

U lidí s krevní skupinou 0 je vyšší pravděpodobnost nadměrné krvácivosti, naopak u fenotypů A, B a AB je zvýšené riziko tromboembolie. U krevní skupiny 0 se častěji vyskytuje vředová choroba žaludku a dvanácterníku, onemocnění bakterií Escherichia coli (E. coli způsobuje průjmy, úplavici). Naopak je u nich nižší riziko žloutenky typu B či diabetu mellitus 2. 

Lidé s krevní skupinou B jsou náchylnější k astmatu nebo infarktu myokardu, také k onemocnění diabetes mellitus 2.

Ženy s krevní skupinou 0 mají nejmenší naději na početí, naopak krevní skupina A představuje plodné ženy. 

Infekční choroby jako mor, cholera a malárie výrazně ovlivnily rozložení krevních skupin ve světě. Nemoci jako malárie a cholera působily v endemických oblastech selekčním tlakem, který snížil frekvenci určitých alel. U malárie mají jedinci s krevní skupinou 0 výhodu, zatímco u osob s fenotypem A se nemoc projevuje těžší formou. Naopak u cholery jsou jedinci se skupinou 0 náchylnější k onemocnění, zatímco skupiny A, B a AB působí protektivně. 

Na morovou epidemii měla vliv porucha genu na 6. chromozomu, který do Evropy zanesli Vikingové. Za jeho současnou četnost je odpovědná morová epidemie z roku 1347, při níž vymřela asi jedna třetina až jedna polovina evropského obyvatelstva. Jde o nejběžnější genetickou variantu s pravděpodobností výskytu 1 : 3-4 a nejběžnější geneticky podmíněné onemocnění. Mor přežili především právě jedinci s hemochromatózou, při které dochází k nadměrné absorpci železa v trávicím traktu. To vede k nadměrnému ukládání tohoto minerálu v různých orgánech těla, zejména v játrech, srdci či pankreatu. Přebytečné železo může tyto orgány poškodit. 

Mutace na chromozomu 6 může způsobit např. nádorová onemocnění (hepatocelulární karcinom, leukémie, mnohočetný myelom, ovariální karcinom), metabolické poruchy (diabetes mellitus, celiakie), neurologická onemocnění (komplexní neurologické poruchy, epilepsie), psychická onemocnění (schizofrenie), kardiovaskulární onemocnění (onemocnění koronárních cév, kardiomyopatie, vrozené srdeční vady), onemocnění smyslových orgánů (hluchota, vrozená slepota), onemocnění ledvin, vrozené malformace (rozštěpy). Chromozom 6 hraje velkou roli při jisté formě Parkinsonovy choroby, další oddíl hraje zásadní roli v imunitním systému člověka, protože zajišťuje, aby tělo rozeznalo vlastní od cizího. 

Asi 40 % šanci na přežití moru, pneumonie či těžkých respiračních onemocnění měli jedinci s mutací genu s názvem ERAP 2 na chromozomu 5. Bohužel tito jedinci mají zase větší pravděpodobnost výskytu některých autoimunitních chorob, např. Crohnova choroba, ALS.

Mutace genu APP, PSEN1 a PSEN2, SORL1  mohou narušovat produkci a funkci proteinu SORLA a tím negativně ovlivňovat procesy v mozkových buňkách a zvyšovat riziko vzniku Alzheimerovy choroby, ale i Parkinsonovy choroby.