Vojkovice

Obec Vojkovice se nachází ve starobylé sídelní oblasti českého Polabí souvisle osídlované již od neolitu. Celá rozsáhlá oblast na dolním toku Vltavy a v oblasti soutoku s Labem patří k nejdříve a nejhustěji osídlovaným částem Čech. Z okolí pochází množství archeologických nálezů dokládajících prakticky kontinuální osídlení od neolitu až po dobu hradištní.

Z katastru Vojkovic nejsou sice známy význačnější archeologické nálezy, jsou však četné v jeho nejbližším okolí Bukol, Dřínov, Obříství, Zálezlice, Vepřek a Mlčechvosty. Několikrát byla osídlena a opevněna blízká Dřínovská hora, naposledy snad v období příchodu prvních Slovanů. Sídelní struktura tohoto prostoru se tudíž stabilizovala velmi brzy a pozdější vlivy ji podstatně nezasáhly. V obci Vojkovice nejsou historické památky, které by se připomínaly ve starších pramenech. Starobylé založení obce je však vysoce pravděpodobné, protože sídelní struktura oblasti je v zásadě stabilizovaná již od doby českého raného středověku, to jest od 10. až 11. století. Vojkovice historicky patřily k tehdy významnější obci Hostín u Vojkovic s farním kostelem z roku 1290. Na nevýrazné vyvýšenině nad zanášeným meandrem Vltavy vzniklo zemědělské osídlení, pravděpodobně dvorec a několik dalších stavení, nejpozději ve slovanské střední době hradištní. První zmínka o vsi Vojkovice - villa Voykouici - je datována k roku 1088, kdy byla ves darována králem Vratislavem II. právě založené vyšehradské kapitule. "Wratislaus, rex Boemarum, fundat ecclesiam collegiatam Wyssehradeusem, multis donatis prediis et reditibus... Voykouici tota villa prseter terram sancti Clementis de Opis." Dochovaná listina není pravá, jedná se o falsum z XII. století, které legalizuje skutečnou událost, kdy král daroval vyšehradské kapitule řadu obcí v okolí Prahy. Ves patřila k vyšehradské kapitule až do poloviny 14. století, naposledy je v soupisu majetku kapitule v roce 1356.

Jako majitelé jsou v historii zaznamenáni: roku 1337 Hroznata a Ješek z Vojkovic (Jesco de Woykowicz), v letech 1390 - 1395 Januch (Januchonis - Johannes ?) z Vojkovic, v roce 1405 bratři Jeroným, Ctibor a Jindřich z Vojkovic, jejich erb byl obrácený klobouk s kytou (= paví péro). Jeroným byl duchovním a držel spolu s bratry až do roku 1412 podací právo v Bezně (podací právo = oprávnění navrhnout konkrétní osobu ke jmenování do určitého církevního úřadu, resp. k obsazení uvolněného obročí. Bylo to jedno z patronátního práva). V roce 1407 byl bakalářem, v roce 1412 (1413 ?) se stal mistrem svobodných umění (artistická fakulta svobodných umění = předchůdkyně dnešní filozofické fakulty). Působil pak na fakultě v Praze do roku 1416. O Ctiborovi je záznam z roku 1416 ("Cytibor de Woykowicz přivěsil svou pečeť na smlouvu Margarethe legitime domini Waukowic de Duba et Sophie de Talmberg, týkající se prodeje domu.") Bratr Jindřich (Henricum de Woykowicz) je zmiňován v roce 1418 jako pán na Veclavě. Jeroným ("Magister Jeronimus") se roku 1421 poddal pražanům a tak si udržel majetek. V souvislosti s tím je poprvé a naposledy zmiňována tvrz ve Vojkovicích, zřejmě se jedná o opevněný dvůr. "Po dobytí Vyšehradu a hradu Pražského zmocnili se pražané také všech statků a platů, které patřily od starodávna k purkrabstvím obou hradů. ... Mlýn ve Vojkovicích u Veltrus s loukou a jiným příslušenstvím, náležejícím do té doby probošství vyšehradskému, zabrán pražany ... 

Ve zvláštní poměr k městu Praze vstupovali dobrovolně okolní zemané a jiní držitelé svobodných statků zemských, vyžadujíce sobě se statky takovými ochrany obce v časích těch nebezpečných, jakož byli nepochybně povinni pomocmi vojenskými. V poměru takovém se připomíná i mistr Jeronym z Vojkovic s tvrzí svou ve Vojkovicích u Veltrus a více jiných." V pozdějších letech připadly Vojkovice ke Chvatěrubům. Kostelní ves Chvatěruby je poprvé zmiňována v roce 1222. Stávala v ní tvrz, později zámek. V době, kdy Vojkovice připadly k Chvatěrubům patřily Chvatěruby pánům z Hasenburku - bratrům Janovi a Oldřichovi. Protože ti se protivili králi Jiřímu z Poděbrad, byly jejich statky dobyty a 28. září 1467 zastavil král Jiří z Poděbrad Chvatěruby s přináležejícími vesnicemi Oldřichu Bradáči z Kutné Hory, a zanedlouho rovněž svému věrnému pomocníku Řehořovi z Hausburka. Oldřich Bradáč pak roku 1472 přepsal své právo na Větší město Pražské, a to zastavilo v roce 1474 Chvatěruby Jindřichu Šanovcovi. Jakým způsobem pak došlo k vyjasnění majetkových vztahů není známo, v roce 1505 zde již žili Chvatěrubští z Lestkova.

Prvním známým zdejším držitelem z jejich rodu byl Jakub Chvatěrubský z Lestkova. Od roku 1524 se připomíná Zikmund Chvatěrubský z Lestkova, který si nechal roku 1544 zapsat Chvatěruby s vesnicemi do obnovených zemských desek (původní zemské desky, v nichž byly uloženy veškeré zápisy o hradech, zámcích, tvrzích a dvorech českých, shořely roku 1541).

Zikmund žil ještě v roce 1555, avšak brzy potom zemřel. Jeho dědici se stali bratři Jan, Václav, Jiřík, Adam, Albrecht a Oldřich Kunešové z Lukovec. Albrecht a Oldřich pak v roce 1561 vyplatili za ½ 3 000 kop grošů českých bratry a rozdělili si majetek tak, že Albrecht si ponechal Chvatěruby a Oldřich "dvůr Kozomín, sad nedaleko odtud, 2 rybníky pod a nad Oužicí. Item mlýn nový, vinici novou u Dřínova a háj Dřínovský, louček při řece. Item ves Zlosejn, Oužice, Kozomín, Hostiné, Dolejnek s kčmou, ves Zatvor, Postřižín, Vojkovice s poplužním dvorem etc." Po jeho smrti vše připadlo dědictvím jeho bratru Adamu Kunešovi z Lukovce a na Borči.

Albrecht Kuneš Chvatěruby dlouho nepodržel, již v roce 1567 je prodal Janovi z Valdštejna a na Hrádku nejvyššímu sudímu království českého za 4 000 kop českých grošů. Ten pak 6. prosince 1571 odkoupil od Adama Kuneše z Lukovec a na Borči "ve vsi Kozomíně dvůr poplužní, ves, ves Oužice, Dolejnek, Vojkovice, Dřínov, Postřižín, Zlosyn, Zátvor což to má, co se tu jemu a bratru jeho nebohému Oldřichovi po někdy Zikmundovi Chvatěrubském dostalo a někdy na díl přišlo, nyní však na Adama připadlo" za 6 625 kop grošů českých. Tento umění milovný pán pak vystavěl na chvatěrubském hradě nové budovy, zemřel v roku 1576. 

Mimochodem, dle zápisu k úřadu nejvyššího purkrabí pražského měly Vojkovice v roce 1579 pouze 8 osedlých ! Vdova po Janu z Valdštejna Mandaléna z Vartemberka spravovala Chvatěrubský statek i se statkem Kozomínským ve prospěch svých synů Adama a Karla. V roce 1581, potřebujíce peníze, zastavila na devět let majetek Janu Jetřichovi staršímu ze Žerotína. O této zápůjčce se dochoval zápis z 9. ledna 1581, kde se uvádí: "S povolením soudu zemského půjčil Jan Jetřich starší ze Žerotína na Smiřicích 20 000 kop míšeňských Mandaléně z Vartemberka a na Moravském Krumlově poručnici nad dětmi někdy Janovi starším z Valdštejna nejvyššímu komorníku království českého proti čemuž Mandaléna zastavuje do 9 let zámek Chvatěruby s 2 dvory poplužními, 2 mlýny, pivovarem, chmelnicí, ovčínem, rybníkem, vsí Chvatěruby s kolaturou, ves celou Kozomín, ves celou Oužice, ves celou Zloseyn, ves Doleynek což tu má, Vojkovice, Dřínov, Postřižín, Zátvor. Paní sobě vymiňuje dvě světnice a 2 komory v novém zámku, když by kdy jela na Lovosice a tu přes noc a podle potřeby i déle zůstati mohla a v starém zámku 2 sklepy k schování některých svých věcí a ten sklep nový vinný, v kteréž nyní vína jsou, kdyby si někdy z Lovosic vín přivézti dala." Synové Adam a Karel pak v roce 1590 po dosažení plnoletosti prodali Chvatěruby s vesnicemi za 35 000 kop grošů míšeňských bratřím Jindřichovi, Jiříkovi a Ladislavovi Zejdlicům ze Šenfelda, kteří si je od Kryštofa st. z Lobkovic nástupce Žerotínova vyplatili. Poté došlo k rozdělení majetku mezi bratry. Ladislav získal Chvatěruby, Vojkovice, Dolejnek, Postřižín a Zátvor a 16. září 1605 je za 19 000 kop grošů míšeňských prodal Vilémovi Trmalovi z Toušic. Týž v říjnu 1616 prodal zboží Alžbětě Lobkovské z Lobkovic za 28 000 kop grošů míšeňských. Poté se ves Vojkovice jako součást zboží dostala roku 1629 k Janovi Vratislavovi z Mitrovic za 16 000 kop grošů míšeňských a dle kšaftu (závěti) z roku 1637 dcerám Barboře Kapounové a Kateřině a vnukům Janovi a Rudolfovi z Malovic.

Po třicetileté válce byly statky naprosto zpustošeny a zničeny. Obec Vojkovice vznikla jako zemědělská ves a po celou historii i nedávnou minulost také se zemědělství souvisel stavební i společenský rozvoj obce. Původní obec Vojkovice vznikla jako seskupení hospodářských dvorů a stavení okolo návsi, jejíž prostor je dodnes velmi dobře zachován. Severně od návsi jsou velké zemědělské usedlosti - dvory, na jižní straně návsi naopak drobnější zástavba, pravděpodobně z doby raabizační parcelace v 18. století. Ačkoli zemědělská výroba byla po celou historii obce dominantní, nárůst počtu obyvatel na konci 19. století zahájil postupně dojíždění části obyvatel za prací do okolních rodících se průmyslových center.

V té době ve Vojkovicích vznikl konzervárenský provoz (založil a vlastnil jej Karel Schuster (1874 - 1935), v roce 1948 byl znárodněn a začleněn do s.p. Fruta), v Úžicích cukrovar. Oba provozy vázané na zemědělství zabezpečily pracovní příležitosti v době jejich poklesu v zemědělské prvovýrobě. Ve 20. století se začala rozvíjet výstavba mimo původní náves, především v jižní části obce. Odliv obyvatelstva se zvýšil v 70. a 80. letech 20. století. V současné době žije v obci cca 500 obyvatel.