6-1. VÍT ČADSKÝ a ANNA ?
Janu Čadskému a ? Čadské se blíže nezjištěného dne roku 1640 narodil v Čížkově syn Vít Čadský, který zemřel ve svých 58 letech blíže nezjištěného dne roku 1698 v Lysolajích č.p. 6.
Vít Čadský se blíže nezjištěného dne a roku oženil s Juditou, o které víme jen, že zemřela pravděpodobně v roce (nebo po roce) 1673 v Lysolajích.
V Čížkově se jim narodil:
- blíže nezjištěného dne roku 1668 syn Václav Čadský, pravděpodobně on byl později lysolajský konšel, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Dorotou, která ale brzy zemřela, druhá manželka byla Anna Nováková
V roce 1673 koupil Vít Čadský z Rokycanského panstva dvůr č.p. 6 (Čajkovský dvůr) v Lysolajích (současná adresa Starodvorská 6, Praha 6 - Lysolaje) od Doroty Plichtové a rod Čadských zde od té doby selsky hospodařil. Je to první zmínka o tom, že rod Čadských patřil k panstvu.
Dvůr č.p. 6 - bývalý dvůr Štemberský nebo Šternberský obsahuje i výminek, stodolu s nápisem František Srb (pozdější majitel po Jiřím Bártovi), hodnotná je stavba na severní straně a za mimořádný klenot je považován interiér v přízemí. Dvůr byl později rozdělen na č.p. 6 a č.p. 7 - patrovou sýpku, která vznikla již po Bílé hoře.
V Lysolajích č.p. 6 se jim narodili:
- 12. ledna 1673 dcera Dorota Čadská
Pravděpodobně v tuto dobu zemřela manželka Judita a Vít Čadský se znovu oženil, a to s blíže nezjištěnou Annou.
- 28. června 1681 dcera Voršila Čadská
- 7. prosince 1682 syn MATĚJ ČADSKÝ, který zemřel ve svých 75 letech dne 6. října 1757 v Lysolajích
- 21. července 1693 dcera Magdalena Čadská, která zemřela ve svých 20 letech dne 14. listopadu 1713
- 19. listopadu 1684 dcera Kateřina Čadská, která se ve svých 19 letech dne 15. července 1703 provdala za Jiřího Torna z Lysolaj, Kateřina Čadská zemřela ve svých 64 letech dne 28. září 1748 v Lysolajích
- blíže nezjištěného dne pravděpodobně roku 1685 dcera Alžběta Čadská, která se dne 3. února 1704 provdala za Matěje Houdka z Bohnic
- 17. prosince 1686 syn Jan Čadský, který se ve věku 24 let dne 17. ledna 1711 oženil s Juditou Myslivcovou z Veleslavína
Důsledky porážky protihabsburského odboje v bitvě na Bílé hoře (1620) se projevily hned na počátku následujících let. Likvidace opozice byla důvodem velké emigrace odpůrců monarchie a katolické církve. Těžká finanční situace státu byla řešena trojím vyhlášením státního úpadku (1623, 1759 a 1811) a stálým znehodnocováním měny. Hospodářství českých zemí bylo ničeno válkami, válkou Třicetiletou (1618 - 1648) se švédskou kořistnickou okupací, válkou sedmiletou (1740 - 1748), válkami napoleonskými (1798 - 1799, 1809 - 1811). Země byla drancována cizími i rakouskými vojsky.
Škody způsobené Třicetiletou válkou byly hodnoceny provedením státní revize majetků (1653 - 1655). Výsledky revize byly shrnuty v berní rule, která byla základem pro nové vyměření daní. Za stejným účelem byl v roce 1748 vytvořen tzv. tereziánský katastr, v létech 1784 - 1789 josefinský katastr a v létech 1817 - 1824 stabilní katastr.
V Berní rule generální visitace z roku 1654 jsou uvedeny vesnice náležející k úřadu purkrabství s udáním stavu, ve kterém se nacházely po Třicetileté válce. Ze záznamů vyplývá, že Lysolaje byly pusté, že zde bylo šest pustých hospodářství, že "ves byla všechna spálená a zruinýrovaná".
Na místě dnešního obytného domu č.p. 19 stávala samota zvaná "Čábelka" s malým hospodářstvím a vinicí. Čábelku drželi příslušníci rodiny Hrochů z Čábelic, pražští měšťané, kteří zastávali významnější místa ve správě české země. V roce 1618 - 1620 se zúčastnil držitel usedlostí a vinice v Lysolajích protihabsburského odboje. Po prohrané bitvě na Bílé hoře emigroval do ciziny. Majetek rytíře Kryštofa Hrocha z Čábelic propadl konfiskaci.
Obytný dům č.p. 76 "Okolka" v Šáreckém údolí na Lysolajsku; na jeho místě bývala usedlost, vinice a vinařský lis, zvaná Koberka. Když majitel usedlosti Kryštof Kober z Kobersberka, měšťan Menšího města pražského, byl pro účast ve vzpouře proti králi Ferdinandovi II. odsouzen a popraven v roce 1621, jeho jmění propadlo konfiskaci. Vdova po něm vyplatila jeho část vinice šárecké, aby byla zachována jeho třem dětem. V roce 1652 byla tato část prodána Vilému Jindřichu rytíři Odkolkovi z Újezdce. Po něm byla nazývána "Okolka".
Obytný dům č.p. 77 v Šáreckém údolí na Lysolajsku "Pulkrabka" stojí na místě bývalé usedlosti a vinice, které byly majetkem bohatého měšťana Nového města pražského Michala Vitmana, který odváděl roční plat 1 kopy a 33 grošů k úřadu nejvyššího purkrabství pražského. Když Vitman pro účast v českém stavovském byl odsouzen a popraven roku 1621, vinice v Šárce se zmocnil nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka. Musel však část jmění vrátit synům Michala Vitmana. Vinice však později připadla k nejvyššímu purkrabství a tím byla označena jako purkrabská - Pulkrabka.
Jen pomalu se zotavovaly Lysolaje z válečných pohrom. Těžko se opravovala obytná a hospodářská stavení. Zanedbaná pole se obtížně zpracovávala primitivním hospodářským náčiním. Zničené zahrady se obnovovaly. Vinice zcela zanikly. Nové opatření chovu hospodářských zvířat bylo velmi nákladné a obtížné. Ještě po roce 1710 se projevovaly v lysolajských dvorech a chalupách důsledky válečných pohrom.
Co tedy vedlo část našich předků se z Čížkova na Plzeňsku přestěhovat až do téměř 120 km vzdálených Lysolaj? Víme, že Čížkov v tuto dobu patřil již celý pod město Rokycany. Rokycany, zejména díky své poloze na zemské stezce, byly za Třicetileté války poškozeny několikrát. Dne 23. října 1639, po prolomení rokycanských městských bran, přišlo několik lidí o život a řada dalších byla zraněná. Ti, kterým se nepodařilo z měst utéci, byli zatýkáni a žádalo se po nich výkupné. Vojáci zcizili i cennosti z kostelního pokladu a v místě ukryté úspory měšťanů. Zkázu pak dokonal oheň. Dobyvatelé požadující vysoké výpalné, i za použití násilí, zapalovali nemovitosti. Před odjezdem armády dne 25. října 1639 centrum ještě Švédové ostřelovali z děl.
K další tragické události v Rokycanech došlo 14. prosince 1642. Po další bitvě u Breitenfeldu, k níž došlo 2. listopadu 1642 a v níž císařští vojáci utrpěli zdrcující porážku, svedli císařští velitelé arcikníže Leopold a kníže Piccolomini vinu za porážku na Mandlonův pluk, který prý z bojiště předčasně uprchl. V souvislosti s tím došlo na okraji Rokycan právě 14. prosince 1642 k decimování tohoto pluku. Bylo zde provedeno 90 rozsudků smrti, a to i v řadách důstojníků. Jejich společný hrob můžeme dodnes v Rokycanech spatřit. Kamennou mohylu na níž stojí kamenný kříž a je osazená pamětnou deskou najdeme na okraji bývalého Plzeňského (nebo též Kamenného) předměstí na křižovatce v Litohlavské ulici. Při úpravě cesty byly nalezeny nejen ostatky popravených, ale třeba i jejich železná pouta.
Termín "decimace" je odvozen z latiny a volně přeloženo znamená "odstranění každého desátého". Pluk byl pro výstrahu odsouzen dávným trestem, známým už z dob starověkého Říma. Každého desátého vojáka tak odsoudili k trestu smrti. Řadoví vojáci byli oběšeni na stromech při cestě na Plzeň. Důstojníci byli později v Praze v červnu 1643 sťati. Decimace trvala dva dny. V tom prvním byly na náměstí po nástupu zničeny prapory, pluk rozpuštěn a vymazán z historie. Druhý den následovala poprava 90 vojáků. Exekucí byl pověřen kat Jan Václav Mydlář, syn známého kata Jana Mydláře. Pro naše předky to musela být nesmírně těžká doba. Náklady na ubytování a stravu stovek vojáků v polním ležení i ve městě samém neslo město Rokycany, které přitom bylo těžce poškozeno a z velké části vypáleno a vyrabováno po dobytí Švédy nedlouho předtím v říjnu 1639. Podrobnější historii Rokycan naleznete zde.
Byly toto důvody pro začátek nového života v Lysolajích? Nebo se Vít Čadský jen rozhodl koupit či osadit nějaký statek v Lysolajích? .... O průběhu Třicetileté války v Českých zemích se lze více dočíst zde.
Pohled do Lysolaj té doby nám poskytují zprávy o oceňování - šacování - tamních usedlostí.
Dvůr Kunšovský č.p. 1 (ve 20. stol. U Zajíců)
Ke dvoru náleželo 12 strychů polí, vinička, zahrada s rozličným stromovím, háječek a mlýn s jedním kolem a stoupou na potoce s nestálou vodou, s rybníčkem násadním na jednu kopu plůdku o výměře 245 sáchů čtverečních.
V létech 1618 - 1648 byl dvůr pustý a zruinován. Zápisná držitelka dvora v roce 1711 požádala úřad nejvyššího purkrabství o odklad placení peněz s odůvodněním špatného stavu dvora zatíženého kontribucí, robotami a jinými břemeny. Současně požádala o nového hospodáře. Úřad nejvyššího purkrabství uložil provést prohlídku dvora. O provedení prohlídky byl proveden tento zápis:
"Poručeno nám milostivou vrchností, aby statek Jakuba Vokouna se prohlédl. Tak sme se na tom usnesli včerejšího dne: Takový statek projedený neuživí, hospodářství nemůže jít, jak se tam spatřuje, není kde kusa podlahy. Pole jsou zpustošený, trávou zarostlý. Takové pole dobrého hospodáře potřebuje. Ke statku přináleží následující inventář: koně 3, býk tažný 1, hříbata 2, krávy 4, svině 2, prasata 6, ovce 6, husy 3, husák 1, slepice 4, kohoutů 6. Rozličný nábytek k hospodaření. Žita na zimu 20 strychů, 6 strychů jiných zrnin.
Milostivou vrchností bylo uloženo, aby prohlédnutý grunt byl ošacovaný. To se stalo s přítomnými sousedy rychtáři s ohledem, že od toho gruntu jest polovice louky odprodána, ležící na Šárkách, stanovený stav s tak špatnou polností udobrujeme uznáním takový statek za ošacovaný za 80 kop rýnských.
Podepsáni:
Jan Pánek, rychtář podbabský
Josef Houf, rychtář holoměřický
Jiří Trojan, rychtář lysolajský
Václav Czacký, konšel lysolajský"
Dvůr Karčiřovský č.p. 4 (nyní U Hálů)
Po třicetileté válce zůstala ze dvora jen ruina. O stavu dvora svědčí zápis ošacování:
"Grunt Matěje Houdka sporučený nám jest k ošacování skrze přítomný sousedy rychtáře, od kterého kruntu je polovice louky odprodána, ležící v Šárce. Jest stanovený velmi špatný. Zeď zděná, ale stavení spravovaný a tak zdobrujeme takový krunt nanejvýš za 170 kop,
Podepsání:
Jan Pánek, rychtář podbabský
Jiří Trojan, rychtář lysolajský
Josef Houf, rychtář holoměřický
Dvůr Birlovský č.p. 5 (nyní u Fuksů)
Odhad a licitace dvora Jiřího Josefa Birla ze Stollhofenu (1720 - 1731). Emfyteutický dvůr s vinicí. Inventáře k 20. červenci 1724:
Seznam poplatků a kontribucí v penězích v celkové částce 1 075 kop, 48 grošů, 4 3/5 denárů; dávky za odběr piva, nájemné z vinice.
"Hořejší pokoj: Stůl pulírovaný 1, stoleček ořechové barvy 1, sesle potahované suknem, obrazy malované na plátně v rámu 3, postel dubová.
Dětský pokoj: obrazy na plátně malované 5.
Kaple: obrazy, krucifix, oltář, džbánky, modlitby, relikviář.
Spižírna: kropicí konev plechová, truhla na mouku. Kuchyně: stůl bílý, police dlouhá.
Ratejna: stůl bílý, díž, soudek.
Dolejší pokoj: lavice.
Nářadí: vidle, dížky k dojení, sítko k dojení mléka žíněné, podávky, pila na dřevo, kolo záložní.
Lisovna: sudy vinné, putýnka na víno nová.
Maštal: vidle hnojné, žlab starý, kartáč, kolomaznice, uzdy 2, truhly na obrok 1, chomouty 2.
Kravín: vidle hnojné, rohožka, hřebíky.
Kůlna: vůz selský, hnojník, pluhy 2, brány železné, stará voj, síta na obilí, botky 2, strajchholz.
Dobytek: koně: silný vraný 2; hovězí: krávy dojné 8; svinský: prasnice 3, prasata obřezaný 5; drůbež: husy 3, slepice s kohoutem 20.
Obilí ve slámě: žito - 350 mandelů, ječmen 55 mandelů, hrách 1 vůz, oves 22 strychu.
Obilí v srně: žito pořádné 3 strychy, zadní 1 strych, hrách 1 1 míry, ječmen 1 strychu.
Vlastní majetek: 2 voli tažní.
Dluhy celkem 358 kop rýnských.
Celkové ocenění dvora 8 448,58 kop rýnských.