10L-2-1. VÁCLAV NEBESKÝ a JIŘINA ČEČETKOVÁ
Josef Nebeský a Marie Rampasová měli syna Václava Nebeského. Narodil se 17. října 1873 v Šemanovicích a zemřel ve svých 81 letech dne 24. prosince 1954 v Levínských Petrovicích č.p. 2, okres Litoměřice.
Levínské Petrovice jsou malá vesnice, část obce Lovečkovice v okrese Litoměřice. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1451. V roce 1921 zde žilo 191 obyvatel (z toho 95 mužů), z nichž bylo 190 Němců a jeden cizinec. Kromě dvou evangelíků se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.V roce 1930 zde žilo 164 obyvatel: jeden Čechoslovák a 163 Němců. Většina byla římskými katolíky, dva patřili k evangelíkům a jeden k jiným církvím.
Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Jiřinou Čečetkovou, která se narodila roku 1883 (22. dubna 1884) v Poličce. Jiřina Čečetková zemřela ve svých 82 letech blíže nezjištěného dne roku 1965 (1966) v Praze.
Její bratr byl František Josef Čečetka, narodil se 23. dubna 1871 v Nových Hradech č.p. 37 a zemřel 3. června 1942 v Praze na aterosklerózu. Byl to český učitel a spisovatel. Narodil se v rodině Antonína Čečetky, barvíře a rolníka v Nových Hradech a Kateřiny Čečetkové-Truhlářové. Měl 6 sourozenců, žádný z nich se ale nedožil dvou let.
Vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě a učitelský ústav v Hradci Králové. Učil na chlapecké měšťanské škole v Nymburce, byl ředitelem v Městci Královém. V Nymburku přispíval do časopisů Nymbursko a Poděbradsko.
Byl historickým romanopiscem a dramatikem, publicistou. Psal romány, dramata, o české kultuře i díla pro děti a mládež. Za román Orlové velké armády byl jmenován důstojníkem francouzské akademie.
Používal pseudonym Jarka Rubín. Roku 1920 vystoupil s církve římskokatolické. Bydlel v Praze XIX Dejvice č.p. 1150.
Matka byla Viktorie Jílková.
Na blíže nezjištěném místě se jim narodili:
- 23. června 1907 dcera Jiřina Nebeská, která zemřela ve svých 82 letech dne 25. září 1989, blíže nezjištěného dne se provdala za Kučeru
- 9. září 1908 dcera Helena Nebeská, která zemřela ve svých nedožitých 76 letech dne 6. září 1984 v Praze, provdala se za Rudolfa Břicháčka
- 24. prosince 1910 syn Václav Nebeský, který zemřel ve svých nedožitých 80 letech dne 14. prosince 1990, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Anežkou Hadererovou
- 17. června 1912 syn Viktor Nebeský, který zemřel ve svých 65 letech dne 27. června 1977, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Emmou Postlerovou
- 23. července 1913 dcera Anna Nebeská, která zemřela ve svých 87 letech dne 19. listopadu 2000, blíže nezjištěného dne se provdala za Jaroslava Šejvla
V Korouhvicích se jim narodil:
- 27. prosince 1917 syn Bohuslav Nebeský, který zemřel ve svých 72 letech dne 10. prosince 1989 v Novém Bydžově, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Annou Kováčovou
Na blíže nezjištěném místě se jim narodili:
- 4. května 1920 syn Vladimír Nebeský, který zemřel ve svých 74 letech dne 14. listopadu 1994, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Květuší Veselou
- 19. ledna 1922 syn Jaroslav Nebeský, který zemřel ve svých 81 letech dne 19. září 2003, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Věrou Keřkovou
- 21. února 1923 syn Zdeněk Nebeský, který zemřel ve svých 74 letech dne 18. listopadu 1997, blíže nezjištěného dne se oženil s Bohumilou Stýblovou
- 4. prosince 1925 syn Miloš Nebeský, který zemřel ve svých 97 letech blíže nezjištěného dne roku 2022
V Mníšku pod Brdy se jim narodila:
- 20. března 1928 dcera Milada Nebeská, která zemřela ve svých 82 letech dne 12. září 2010, blíže nezjištěného dne a roku se provdala za Františka Nováka
Stejně jako všude jinde v osvobozeném pohraničí, probíhaly i v litoměřickém okrese první letní transporty Němců (sudetských i říšských - dosídlených po roce 1938) za dost neutěšených okolností. S Němci bylo nakládáno se značnou tvrdostí. Pokyny k odsunu byly oznamovány obvykle krátce před zahájením akce (do 48, 24 nebo i méně hodin). V dramaticky vypjaté atmosféře docházelo často i k většímu počtu sebevražd. Obyvatelstvo určené k vysídlení se po opuštění bydliště shromáždilo na určeném místě ve stanovenou dobu. Zároveň probíhaly domovní prohlídky. Klíče od domu se musely odevzdat, byty měly být zapečetěny a zanechané nemovitosti zabezpečeny, což bylo v řadě případů pouze zbožné přání. Němci si mohli vzít zavazadla o hmotnosti 30 - 35 kg na osobu, jídlo na 5 - 7 dní a hotovost ve výši 100 - 300 říšských marek. Velikost zavazadel a peněžní hotovost se různily dle místních poměrů. Osobní prohlídky, kontroly dokumentů a zavazadel se uskutečňovaly na seřadištích nebo v táborech, v případě železničních transportů také před nástupem do vagonů. Některé osoby byly ještě na poslední chvíli z důvodu pracovního nasazení a uplatnění nároků na úlevy z odsunu vyřazeny nebo jim byl termín odsunu odložen. Kromě větších peněžních částek, vkladních knížek, cenností a dalších předmětů, jež bylo zakázáno vyvézt, byly Němcům odebírány někdy i nejnutnější věci, hlavně části oděvů, snubní prsteny a ženám náušnice.
Dne 27. června 1945 byl proveden první transport Němců z Levína a okolních vesnic. Vesnice, které byly osídleny z drtivé většiny německým obyvatelstvem, měly další transporty pozastaveny, dokud tam nepřišli Češi z vnitrozemí. Oblast by se odsunem Němců stala téměř liduprázdnou a hlavně by přišla vniveč celá úroda na poli, protože by ji neměl kdo sklízet. Dokonce bylo vydáno nařízení, že děti starší 10 let mohou být nasazeny na lehčí zemědělské práce, jako například na česání třešní a meruněk.
Další transport mimo jiných i z obcí Levín a Lovečkovice byl 11. července 1945 a 2. srpna 1945. Vzhledem k tomu, že v létě 1945 byla v pohraničí pozorována aktivita tzv. wehrwolfů, proběhla na celém území litoměřického okresu ve dnech 9. a 10. srpna 1945 rozsáhlá kontrolní akce, které se účastnil neuniformovaný strážní personál a hotovost místního velitelství SNB. Příslušníci wehrwolfu prováděly útoky proti českým civilistům, kteří byli před válkou vyhnáni a vraceli se zpět do svých domovů, mnohdy docházelo k ničení jejich majetku, nezastavili se ani před vražděním německých antinacistů. Vhodní adepti byli školeni pro partyzánskou válku ve výcvikových centrech německých vojenských a bezpečnostních složek. Absolventi se učili střílet, potichu zabíjet, šifrovat, sbírat zpravodajské informace, vyhazovat vlaky do povětří, ničit budovy a mosty atd. Školili se také v systému stopařských značek, které je měly v lesním terénu dovést k jejich skrýším. Činnost werwolfů na Tachovsku během poválečného dosídlování pohraničí je tématizována ve filmu Drsná Planina, do Jeseníků je zase zasazen děj filmu Zánik samoty Berhof.
Velkým lákadlem se stal zde zanechaný německý majetek. Zcela běžně docházelo k vykrádání zapečetěných domů a bytů po odsunutých Němcích, a to jak Rudoarmějci, tak příslušníky československé armády, tak i obyčejnými "zlatokopy", pro něž opuštěný majetek znamenal vidinu rychlého zbohatnutí. Časté bylo vyhrožování zastřelením, pokud členové civilní správy nebudou těmto živlům nápomocni a nevydají jim klíče od opuštěných nemovitostí. Docházelo i ke ztlučení veřejných činitelů, funkcionářů národních výborů nebo národních správců.
Souběžně s odsunem Němců probíhalo dosídlování. Již v červnu do uvolněných domů a bytů začínají přicházet noví lidé z vnitrozemí.