9H-B-2-1. VÁCLAV NEBESKÝ a ALŽBĚTA KÖCHEROVÁ
Jan Nebeský-Wojkowicz a Dorota Poršová měli syna Václava Nebeského-Wojkowicz, který se narodil dne 27. března 1790 v Kokoříně č.p. 10 a ve svých 61 letech zemřel dne 21. dubna 1851 v Kokoříně č.p. 10 (po přečíslování Kokořín č.p. 21).
Ve svých 28 letech se dne 3. února 1818 oženil s Alžbětou Köcherovou, Němkou, která se narodila blíže nezjištěného dne roku 1788 v Kokoříně č.p. 21. Byla to ale pravděpodobně druhá manželka, protože před rokem 1818 měl ještě 6 dalších dětí.
Otcem Alžběty byl Jan Körcher, šafář na Novém Dvoře u Kokořína č.p. 70 a matka Dorota Reicheltová z Robče.
Václav Nebeský-Wojkowicz se po svatbě s Alžbětou přestěhoval do Nového Dvora u Kokořína č.p. 70 (dříve Neuhof č.p. 6). Nový Dvůr u Jestřebice je dnes již zaniklá usedlost (aktuálně v soukromém vlastnictví pana Vaňka, který vlastní i zámek Kokořín a další pozemky. V době působení Státního statku zde bylo uskladněné seno).
Na blíže nezjištěném místě s blíže nezjištěnou manželkou se Václavu Nebeskému-Wojkowicz narodili:
- blíže nezjištěného dne a roku dcera Dorota Nebeská-Wojkowicz
- blíže nezjištěného dne a roku syn Antonín Nebeský-Wojkowicz
- blíže nezjištěného dne a roku syn Jiří Nebeský-Wojkowicz
- blíže nezjištěného dne a roku syn Pavel Nebeský-Wojkowicz
- blíže nezjištěného dne a roku syn Josef Nebeský-Wojkowicz
- blíže nezjištěného dne a roku syn Jan Nebeský-Wojkowicz
Václav Nebeský-Wojkowicz byl na statku Nový Dvůr u Kokořína rovněž šafářem, a to šafářem hrabat Armfeltů, s Alžbětou se jim zde narodili:
- 17. srpna 1818 syn Václav Nebeský-Wojkowicz, který zemřel ve svých 64 letech, v den svých narozenin, tedy dne 17. srpna 1882 v Praze
- blíže nezjištěného dne roku 1822 dcera Marie Nebeská
Hrabata z Armfeltu byli Švédsko-finský rod, který byl v roce 1648 povýšen do šlechtického stavu, v roce 1731 byli svobodní páni, od roku 1812 pak hrabata. Carl Gustav Armfelt (9. listopadu 1666 - 24. října 1736) byl švédský generál, vrchní velitel ve Finsku. Hrabě Alexandr Armfelt (1794 - 1876) byl finský státník, od roku 1841 ministerský tajemník pro Finsko v carské vládě. Prosazoval autonomii země.
Pro české země byl asi nejdůležitější Gustav Moritz Armfelt, finský baron narozený 1. dubna 1757, proslavený ve švédsko-ruské válce. Byl vyznamenán řády, získal hodnost generála a stal se oblíbencem a přítelem švédského krále Gustava III. Po přesunu Finska do ruské sféry v důsledku napoleonských válek, vstoupil do služeb ruského cara Alexandra I. a zasloužil se o přiznání vnitřní samosprávy Finsku. Byl jmenován guvernérem Finska a je považován za zakladatele Helsinek. Z jeho iniciativy bylo v roce 1812 přesunuto hlavní město z Turku do Helsinek a v roce 1827 sem přesunuta i univerzita. V roce 1792 byl na maškarním plese ve Stockholmu spáchán atentát na švédského krále. Ten po několika dnech 29. března 1792 svému zranění podlehl. Ještě si zavolal k úmrtnímu loži generála Armfelta, jmenoval ho členem regentské rady, ustanovené pro králova nezletilého syna a následníka trůnu, a povýšil Armfelta na místodržitele města Stockholmu. Taková pocta byla trnem v oku královu bratru Karlu vévodovi södermanlandskému. Ten se snažil vliv generála co nejvíce oslabit, a proto ho pověřil funkcí vyslance v Neapoli. Ovšem i tam mu usilovali o život. Ponížený generál chystal odvetu, a když byly jeho plány odhaleny, byl ve Švédsku odsouzen k trestu smrti. Armfelt z Itálie uprchl a zdržoval se několik let v Německu a v Rakousku. Do vlasti se zatím nemohl vrátit. Ve Švédsku, kde měl několik statků a mnoho příbuzných, zanechal manželku a čtyři syny. Jeho manželka pocházela ze zámožného rodu De la Gardie.
Léto 1798 trávil generál v Karlových Varech. Pro svou eleganci, pohlednou tvář, pronikavé oči, kučeravé vlasy a vysokou štíhlou postavu se stal přitažlivým pro mnoho žen. Uměl jim naslouchat, ale když mluvil sám, naslouchaly ony jeho zvučnému hlasu a zajímavým tématům a názorům. V té době dlela v Karlových Varech také vévodkyně Dorothea Kuronská, která žila již pátý rok odloučena od svého o 37 let staršího muže Petra Birona, vévody Kuronského, Zaháňského a pána náchodského panství. Byla jednou z nejatraktivnějších a nejlíbeznějších žen a Armfelt měl oči jen pro ni. Denně Přijížděl s dvěma koňmi před její hotel U pomerančovníku (dnes hotel Promenáda), vyzdvihl vévodkyni do sedla a pak spolu odjížděli za město do přírody. Dorothea si generála oblíbila a vystřídala jím svého současného milence, polského hraběte Alexandra Batowského. Ale i vzplanutí k Armfeltovi trvalo u Dorothey jen krátce. Urychlilo to 13. ledna 1800 úmrtí jejího muže Petra, který zemřel v Jelenově nedaleko Náchoda. Přijela se s ním rozloučit a převzala od něj do péče své tři starší dcery, Kateřinu, Paulinu a Johanu. S hrabětem Batowským měla ještě šestiletou dcerku Dorotheu. Smuteční rok trávila vévodkyně se svými čtyřmi dcerami s generálem Armfeltem v Praze v paláci na Malé Straně.Nacházel se v Karmelitské ulici blízko Malostranského náměstí. Palác koupil Petr krátce před svou smrtí od hraběte Černína a dnes jej v tomto domě umístěno ministerstvo školství. Kuronský palác, jak ho tehdy Pražané začali nazývat, se stal svědkem dalších nezanedbatelných událostí.
Generál Armfelt, když ztratil lásku vévodkyně, zamiloval se do její nejstarší dcery Kateřiny, právě povýšené na vévodkyni Zaháňskou. Devatenáctiletá princezna, obletována pro svou krásu a bohatství četnými nápadníky, jeho city opětovala. A právě v dubnu, když se v Kuronském paláci na Malé Straně vdávala její o rok mladší sestra Paulina s knížetem von Hohenzollern-Hechingen, otěhotněla Kateřina se svým o 24 let starším milencem. V květnu 1800 došel vévodkyni Kuronské dopis, že by se s ní a s její dcerou Kateřinou rád setkal následník pruského trůnu Ludvík Ferdinand. Vévodkyni bylo jasné, že se hlásí další uchazeč o ruku její dcery. K setkání došlo v Lipsku. Vévodkyni a Kateřinu doprovázela malá Dorinka a generál Armfelt. Měl zřejmě osobní zájem, aby se princezna co nejrychleji vdala. Není známo, jestli v té době již věděl, až jak daleko ve své milostné avantýře zašel. V rodinném archívu u Armfeltových potomků ve Finsku jsou uchovány dopisy, které psal Armfelt denně z Prahy své manželce a synům.
Kateřina Zaháňská i Ludvík Ferdinand v sobě našli zalíbení. Princ byl o devět let starší než Kateřina, byl vynikajícím klavíristou a hudebním skladatelem, skvělým vojenským teoretikem a o Kateřině psal své matce nadšené dopisy. Bohužel z Berlína přišla spěšná depeše od krále, aby se princ co nejrychleji vrátil a upustil od svých svatebních záměrů. Kateřinu rozhodnutí krále ranilo do hloubi duše. Z trucu se rozhodla obratem se provdat a již 23. června 1800 si bere na radu Armfelta jeho přítele, francouzského emigranta a zchudlého knížete Luise Rohana. Tak jako na svatební smlouvě její mladší sestry, tak i na této svatební smlouvě je jméno svědka Gustava Moritze Armfelta. Kateřina spěchala se svatbou i z jiného důvodu. V té době jí již bylo zřejmé, že bude matkou.
Její dítě se narodilo tajně 13. ledna 1801 v Hamburku. Kateřina sem odjela již v prosinci, údajně navštívit svou nevlastní sestru Henrietu. Doprovázel ji generál Armfelt. Porod musel zůstat utajen. Narozená dcera dostala jméno Gustava. Říkali jí Vava. Porod byl pro matku bohužel nešťastný. Nezkušená porodní bába si počínala tak nešikovně, že poškodila matku na místě nejcitlivějším. Už nikdy se jí nemělo narodit dítě. Když se vrátila bledá a pohublá po prodělaných útrapách do Zaháně, byla rozšířena zpráva, že při kočárové nehodě utrpěla úraz a potratila. Také v matčině deníku je u data 13. ledna 1801 napsáno: Dnes měla Vilemína potrat.
Armfelt požádal manželku svého bratrance Frederica Armfelta, aby se ujala výchovy Gustavy. Ta přijela i se svou dvouletou dcerkou Mínou do Zaháně a převzala Vavu do své péče. Vava byla zapsána do křestního registru ve finském městě Abo jako dcera Frederica Armfelta a jeho ženy narozená 13. července 1800. Kateřina zde figuruje jen jako kmotra, aby si zachovala alespoň nějaké právo na dítě. Bohužel z mladistvé nerozvážnosti se dítěte vzdala a celý život toho hořce litovala.
Rok 1800 byl pro Armfelta rokem příznivým. Po nástupu nového švédského krále byl zproštěn viny a jmenován vyslancem ve Vídni. Tehdy si dal od pražského rytce Antonína Guillemarda razit pamětní medaili se svým portrétem, datem narození a latinským nápisem "Skví se neposkvrněnými ctnostmi". V roce 1802 se vracel Armfelt i s Gustavou domů do Finska. Když se Armfeltova manželka dověděla o Vavě celou pravdu, vzala si děvčátko k sobě a vychovávala je s láskou spolu se svými čtyřmi syny. V roce 1812 ji Gustav Moritz Armfelt adoptoval, toho roku byl povýšen i do hraběcího stavu. Gustav Moritz Armfelt zemřel 18. srpna 1814 v Petrohradě. Krátce před smrtí ho navštívil car Alexandr I., aby s ním pohovořil o budoucnosti Finska, ale i o navrácení Vavy Kateřině. Kateřina všemi silami usilovala získat dceru zpět. Clemens Metternich slíbil, že chce Vavu adoptovat. Vava však rozhodla o svém osudu sama. Když se dozvěděla plnou pravdu o své zrození, zůstala u té matky, která ji vychovala, kterou jako matku znala a která ji milovala. Otci vystrojila v Petrohradu státní pohřeb, jeho tělo bylo převezeno do města Halliko ve Finsku a zde slavnostně pohřbeno do rodinné hrobky. V roce 1815 se Vava provdala za svého bratrance hraběte Magnuse Reinholda Armfelta, ke svatbě dostali dům v Halliku, kde bydlí její potomci dodnes. Vava zemřela v osmdesáti letech dne 1. května 1881.
Kateřina Zaháňská je známá především ve spojení se známou českou spisovatelkou Boženou Němcovou. Vzhledem k nejasnému skutečnému datu i místu narození Barbory Panklové, která byla pokřtěna v Alserovské ulici ve Vídni v kostele Nejsvětější Trojice, se jako o její možné matce spekulovalo nejdříve jako o Kateřině Zaháňské, poté také jako o její mladší sestře Dorothee. Ani její skutečný otec není znám. V knize pokřtěných jméno otce chybí, v opise této knihy je uveden panský kočí Jan Pankl. Jako o otci se spekulovalo také jako o hraběti Karlu Janovi Clam-Martinicovi nebo vévodovi Charlesovi de Talleyrand-Périgordovi. Na základě testů DNA však bylo zjištěno, že Božena Němcová nebyla z rodu Zaháňských a není tam ani žádná příbuznost.
Další zajímavostí je, že v Novém Dvoře u Kokořína, dříve výstavný a bohatý statek s barokní sýpkou, který vlastnil rod Armfeltů, se narodil Václav (Bolemír) Nebeský, jehož osudovou ženou byla právě Božena Němcová. V současné době (září 2023) je statek již ve značně zuboženém stavu, střecha zcela propadlá, zůstalo jen část obvodových zdí a 2 menší sklepní místnosti. Zarostlý náletovými dřevinami je nejen celý areál bývalého statku, ale i přístupová cesta z hlavní silnice, podél které rostou stále ještě jabloně.
Každopádně toto zarostlé a téměř zmizelé rodné hnízdo mého pra pra pra ... předka, básníka Václava Bolemíra Nebeského, vydalo krásnou vzpomínku, a to starou minci.
Po očištění jsem zjistila, že je to Rakousko-uherská koruna vydávaná císařem Františkem Josefem I. v letech 1892 - 1915 s nominální hodnotou 2 filléry, země Maďarsko, složení bronz.
