Templ

Templ v Paříži

Templáři měli v Paříži svůj chrám již asi od roku 1130. Na počátku 13. století vybudovali severně od města novou komendu, která nahradila původní. Po pádu Akkonu v roce 1291 se pařížský Templ stal rezidencí velmistra. Hlavní stavbou opevněného území byl donjon, dále zde byl kostel, klášterní budovy a další stavby obehnané hradbami s baštami. Obranný systém byl vedle donjonu doplněn ještě čtverhrannou věží. Od roku 1146 byl v donjonu nazývaném Tour du Temple (Templářská věž) uložen královský poklad, jehož střežením byli templáři pověřeni. Tato praxe se udržela až do vlády Filipa IV. Sličného, který proti templářskému řádu vystoupil. Po procesu s templáři v roce 1307 a po vydání papežské buly Vox in Excelso roku 1314 a upálení velmistra Jacquese de Molay přešel majetek templářů do rukou maltézského řádu a z území se stala samostatná náboženská enkláva až do Francouzské revoluce. Kolem ní se rozvíjela čtvrť Le Marais, především v 17. a 18. století.

V roce 1792 byl Templ přeměněn na vězení, kde byla internována královská rodina a Ludvík XVII. zde zemřel.

Napoleon Bonaparte nařídil demolici hlavní věže v roce 1808 a ta trvala dva roky. Další budovy zanikly při přestavbě Paříže v 19. století. Dnes se z tehdejších budov nedochovalo nic. Pouze několik pomístních názvů upomíná na přítomnost templářů v Paříži: ulice Rue du Temple, Rue Vieille-du-Temple, Boulevard du Temple, dále Square du Temple, kde stojí radnice 3. obvodu, a rovněž stanice metra Temple a tržnice Carreau du Temple.

Templ v Londýně

Areál Templu se skládá z několika částí – samotného templářského kostela a právnických kolejí, tzv. Inns of Courts, které mají dvě části: Middle Temple (Střední Temple) a Inner Temple (Vnitřní Temple). Již po několik staletí se tu vzdělávají ti nejrenomovanější právníci Anglie. Komplex je takovým menším bludištěm a také oázou klidu v centru rušného Londýna. 

Celý komplex nechali vystavět templářští rytíři jako svou základnu v Anglii. Po zrušení templářského řádu převzal moc nad areálem v roce 1312 anglický král Edvard II. (1307 - 1327) a pronajal ho právníkům. Na počátku 17. století bylo právnickým kolejím přiřknuto užívací právo na věčné časy. Obě právnické koleje dnes užívají také nejstarší stavbu celého areálu, Templářský chrám, jako soukromou kapli. Tento chrám je jedním z nejkouzelnějších kostelů anglikánské církve a také místem se zajímavou historií spojenou s fascinujícím řádem templářů. 

Templáři začali se stavbou londýnského chrámu v roce 1160. Nejstarší část a zároveň jádro budovy, kruhová chrámová loď, byla vybudována podle Chrámu božího hrobu v Jeruzalémě – kostel má tedy připomínat posvátnost hrobky Ježíše Krista. Později byla postavena podlouhlá raně anglická kaple a kněžiště pak pochází až z poloviny 13. století.

V noci na 10. května 1941 byl chrám těžce poškozen německým bombardováním, byl však citlivě zrestaurován a o třináct let později znovu vysvěcen. Bombové útoky poničily také sochy kamenných rytířů spočívajících na podlaze chrámu. Tyto sochy patří k tomu nejvýznamnějšímu, co kostel nabízí a určitě si je vybavíme třeba z Šifry mistra Leonarda. Jak byli hledači Svatého grálu v tomto románu správně poučeni, sochy rytířů nejsou skutečnými hrobkami, nýbrž tzv. kenotafy – prázdnými symbolickými hroby. Mezi templářskými kenotafy najdeme také sochu Williama Marshala, zesnulého roku 1219, který byl jedním z nejslavnějších rytířů své doby, jenž získal přízeň samotného krále Richarda Lví srdce.

Další z mnoha věcí, která stojí uvnitř chrámu za pozornost, jsou sochy znázorňující groteskní tváře, jejichž výrazy nás určitě přimějí k úsměvu. Některé jen tak koulí očima, jiným příšerky okusují uši. Mimochodem, i tyto sošky si s velkou pozorností prohlíželi hrdinové z Šifry mistra Leonarda.