08. PRVNÍ REPUBLIKA 2

Bylo to neblahé znamení, když v noci z 11. na 12. února 1930 vzplanuly nad Řeží ohnivé plameny. V pondělí večer okolo desáté hodiny večer začalo hořet v továrně Silika a nebylo možné oheň okamžitě uhasit. Před půlnocí se telefonovalo pro hasiče do Prahy, protože požár, který rychle zachvátil celou továrnu, byl údajně tak prudký, že na nějaké záchranné práce nebylo ani pomyšlení a jeho šíření se podařilo zabránit až ve čtyři hodiny ráno. Byla to o to tvrdší rána, že se do Československa pozvolna přikrádala nejtěžší hospodářská krize, jako kdy zažilo. 

Spirála světové hospodářské krize se roztočila již po zhroucení kurzů na burze v New Yorku ve dnech 24. října a 29. října 1929 a záhy dorazila i do Československa. V průběhu následujících let zkrachovaly mnohé banky, průmyslová výroba značně poklesla, byl rozvrácen mezinárodní obchod a k tomu se přidružila již dříve započatá krize v zemědělství. Obyvatelstvo Československa zažívalo v těchto letech nesmírně těžké období. Mnoho podniků a firem bylo s postupující krizí nuceno propouštět, což vedlo k velkému růstu nezaměstnanosti. Největším zaměstnavatelem v Řeži byla již zmiňovaná Silika, akciová společnost na výrobu stavebních hmot. Po požáru se sice dokázala zmátořit a udržet se na trhu, ale tím, jak se s přibývajícími lety krize ještě prohlubovala, byla i ona nucena propouštět a omezovat provoz. Zastavením práce v kamenolomu na podzim roku 1934 stoupl počet nezaměstnaných v obci již na 30 osob živitelů rodin, jejich počet rostl ale i v dalších letech. Nakonec přerušila výrobu úplně a opuštěný areál sloužil v pozdějších letech mladým klukům jako kulisy k různým klukovským hrám.

Obec se snažila pomáhat nezaměstnaným například prodejem obecního dřeva k topení, pořádala chlebové akce nebo rozdávala chudinské příspěvky, ale i tak byla situace pro některé rodiny těžká. Hospodářská krize také negativně ovlivňovala zřízení školy. V březnu 1933 obec dokonce veškeré přípravy na stavbu školy pozastavila. Jako hlavní důvody odložení stavby zastupitelstvo tehdy uvedlo právě hospodářskou krizi a zhoršenou platební schopnost. Navzdory tomu však rodiče a další obyvatelé na zřízení školy trvali a snažili se všemožně pomáhat. Vytvořili například spolek Svépomoc. Přes mnohé těžkosti se nakonec podařilo školu dostavit a ta v roce 1936 zahájila vyučování.

Doba ovšem nebyla černobílá a obyvatelstvo Husince a Řeže žilo i jinými problémy a událostmi, než byla krize. Velký nárůst počtu obyvatel během 20. let, roku 1930 čítala obec již 411 obyvatel (Husinec 145 a Řež 276), vedl ke zvyšujícím se požadavkům na modernizaci obce. Požadavek na zřízení školy se podařilo po dlouhých letech splnit. Nárůst obyvatel také vedl k rozvoji nejdůležitějších služeb, vedle dvou trafik a čtyř hospod se v Řeži zařídil řezník a v Husinci holič. Tradici mělo zahradnictví, v roce 1933 zde působila hned dvě, jedno v Husinci a druhé v Řeži. Kromě toho se dvě firmy specializovaly na dřevo (školka - prodej stromků a obchod s dřívím) a František Studnička dokonce provozoval autodrožku (taxi). Začátkem 30. let v obci fungovaly více jak čtyři obchody, prohlubující se krize však podnikání negativně ovlivňovala a některé firmy nakonec musely svoji činnost ukončit. 

Obec dlouhodobě řešila otázku kalojemů v obci, kanalizační a čisticí stanici v Řeži, která by ukončovala celý velkopražský kanalizační systém. Větší část obyvatelstva zřízení kalojemů po negativních zkušenostech se zápachem odmítala. Pražské čistírny ale některé kalojemy vybudovaly i bez povolení a několik let tak bylo vyplněno právními spory s obcí.

V roce 1932 proběhly nové volby do obecního zastupitelstva, místo starosty zaujal opět Rudolf Jaroš, místostarostou se stal Jan Vosátka, a dalšími radními Karel Bulvas a Václav Srba. Kromě nich byli členy dvanáctičlenného zastupitelstva Václav Nebeský, Václav Tichý, Karel Urman, Karel Čibera, Otakar Bulvas, Tomáš Studnička, Václav Šarocha a Jindřich Laštovka. Nejvýraznější osobností byl bezpochyby starosta Rudolf Jaroš, který pracoval jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Praze a zároveň byl poslancem v Národním shromáždění republiky Československé. Po jeho nečekané smrti v roce 1935 ho v čele obce nahradil Václav Nebeský. 

I když i ve 2. pol. 30. let na obyvatele nepříjemně doléhaly hospodářské problémy a stále napjatější mezinárodní situace, lidé žili i kulturně. V hostinci U Listíků se konávaly zábavy a společenských ruch byl živý i v hostinci V Luhu (U Lípy) a v husinecké hospodě v č.p. 2, která bývala častou zastávkou turistů. Sbor dobrovolných hasičů v roce 1937 slavně oslavil 10 let své existence. Na oslavě nechyběla tombola, (1. cena pečená husa, 2. cena 1/4 piva a 3. cena láhev okurek), hasiči předvedli znázornění dopadení pumy a celou akci završil ohňostroj. Kromě toho hasiči odehráli čtyři divadelní představení, přičemž se ještě jedno nekonalo, protože se herci pohádali. Na konci téhož roku proběhla silvestrovská slavnost.

Ve 30. letech se také nesměle formoval místní fotbalový tým. Již v roce 1929 vystupoval pod hlavičkou DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota) a v následujícím roce dokonce získal drobnou dotaci od ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Hráči zpočátku pouze trénovali, přičemž jen obtížně hledali vhodný prostor pro hřiště a střídali různé plácky v dolní části Řeže. Až po několika letech začali využívat prostor u pískovny v místech, kde se dnes nachází truhlářství Král. Právě zde zažil klub první úspěšnou éru, která ale spadá až do 40. let. 

Hospodářská krize zasáhla Spojené státy americké i většinu Evropy. V Německu umožnila vzestup Adolfa Hitlera, který brzy začal provádět změny i na mezinárodním poli. V březnu 1938 bylo k Německé říši připojeno Rakousko a po mnichovské krizi se téhož dočkalo i československé pohraničí. Češi žijící v těchto oblastech byli vyhnáni do vnitrozemí a mnozí se usadili i zde. Obyvatelé Husince a Řeže nejnovější události intenzivně sledovali. Brzy se světové události dotkly i bezprostředně jejich životů, když bylo v březnu 1939 zbylé území československého státu obsazeno a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Nastalo období německé okupace.