8H-B-3. PAVEL NEBESKÝ a TEREZIE SKLENÁŘOVÁ

Jiří Nebeský a Terezie Heřmanová měli syna Pavla Nebeského, který se narodil půl roku po smrti svého otce dne 6. dubna 1773 v Brozánkách č.p. 4 a zemřel blíže nezjištěného dne a roku (po roce 1818 pravděpodobně v tehdejším pruském Krotoschině). 

Pavel Nebeský byl sedlák.

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Terezií Sklenářovou, která se narodila blíže nezjištěného dne roku 1773 v Bříze č.p. 1. Zemřela blíže nezjištěného dne a roku. Jejím otcem byl Tomáš Sklenář z Břízy č.p. 1 a matka Alžběta Titěrová.

V Brozánkách č.p. 4 se jim narodili: 

- 30. května 1794 syn Josef Nebeský, který se 15. září 1828 oženil s blíže neztotožněnou Annou z Dašice, okr. Pardubice, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Marií Kaftanovou z Chval u Prahy

- 21. července 1795 dcera Anna Nebeská, která zemřela ve dvou a půl roce dne 24. prosince 1797

- 15. října 1798 syn Václav Nebeský, který zemřel ve věku 52 let blíže nezjištěného dne roku 1850 v Krotoszyně / Krotoschin (Polsko / Německo) 

- 16. května 1802 dcera Rosalie Nebeská, která zemřela ve svých 10 letech dne 4. října 1812

- 23. prosince 1804 syn František Serafín Nebeský

- 23. prosince 1804 syn Antonín František Ferdinand Nebeský, který zemřel ve věku 74 let dne 1. prosince 1879 v Krotoszyně / Krotoschin (Polsko / Německo)

- 20. února 1807 syn Antonín Nebeský 

- 11. června 1809 dcera Terezie Nebeská, která zemřela ve svých 82 letech blíže nezjištěného dne roku 1891, provdala se za Rendanta Karhana z Radotína

- 21. ledna 1812 syn Karel Nebeský, který se blíže nezjištěného dne oženil s Aloisií Hejnárekovou, která se narodila 1820 a zemřela roku 1892

- 24. března 1815 dcera Marie Anna Nebeská, která zemřela pravděpodobně tragicky ve svých nedožitých 15 letech dne 13. listopadu 1829 v Brozánkách č.p. 27

- 20. listopadu 1818 syn Jan Nebeský, který se blíže nezjištěného dne oženil s Ernestinou Kerstenovou, dcerou obchodníka z Kašmína, jejich děti žili v pruském Pleschenu (dnešní Polsko) nebo v Berlíně

Pavel Nebeský byl v roce 1810 kmotrem Antonína Nebeského z Brozánek č.p. 2, který se narodil dne 4. března 1810 a zemřel tragicky ve svých 42 letech poté, co jej zastřelil žárlivý soused. 

Kdy a zda i s celou rodinou odešel Pavel Nebeský z Brozánek, zatím nevíme. Děti se ale pravděpodobně narodily jinde než v Brozánkách č.p. 4, neboť se nepodařilo dohledat v knize pokřtěných ani jeden záznam. Knihy z Břízy (kde byl statek matky Terezie Sklenářové) se nepodařilo rovněž dohledat. Jisté však je, že od roku 1818 žil Pavel Nebeský v tehdejším pruském městě Krotoschin. 

Krotoszyn (česky Kratošín, německy Krotoschin, židovsky Kortshin) je město ve středním Polsku. Město v tehdejším Kališském vojvodství ve Velkopolské provincii Polského království založil místní šlechtic a účastník bitvy u Grunwaldu, Wierzbieta Krotoski, jemuž v roce 1415 král Vladislav II. Jagellonský udělil městská práva. Zpočátku šlo o tzv. soukromé město vlastněné rodinami Krotoských, Niewieských, Rozdrazewských a Potockých. V roce 1453 město zasáhl velký požár a poté mu král Kazimír IV. udělil nové výsady, zřídil týdenní trh a tři výroční trhy. Město se rozvíjelo jako oblastní obchodní a řemeslné středisko na křižovatce obchodních cest Kališ - Hlohov a Toruň - Vratislav. Během Třicetileté války v roce 1628 se ve městě usadili protestanti z Německa. Během švédské invaze do Polska v roce 1656 Švédové město vyplenili, to se však brzy zotavilo a konání vyhlášených veletrhů bylo obnoveno. V roce 1793 při druhém dělení Polska bylo území připojeno k Pruskému království, ale již v roce 1807 ho Poláci znovu krátkodobě získali a připojili k Varšavskému vévodství, avšak v roce 1815 bylo znovu připojeno k Prusku. V roce 1871 se stalo součástí Německého císařství a město spadalo pod pruské Poznaňsko (Posen). Kratošínský hrad se stal centrem mediatizovaného knížectví vytvořeného v 29. května 1819 z držení pruské koruny a bylo uděleno knížatům z Thurn-Taxisu jako kompenzace za postoupení pruského poštovního systému a poněmčeno. Během velkopolského povstání v roce 1848 Němci a Židé zaútočili na místní polské úřady a Poláci se museli přesunout do Kožmína. V letech 1918 - 1919 se mnoho místních obyvatel účastnilo Velkopolského povstání, během něhož povstalci 1. ledna 1919 město osvobodili, téměř dva měsíce po vyhlášení nezávislosti Polska. Dne 1. září 1939, první den invaze do Polska, který byl zároveň začátkem 2. světové války, německá armáda zaútočila také na Kratošín. Dne 2. září Němci bombardovali vlak s polskými civilisty, kteří prchali z Kratošína před Wehrmachtem a zabili 300 osob. Dne 4. září město obsadili. Němci zde založili tranzitní tábor pro polské válečné zajatce a táborem prošlo přes 4 500 polských vojáků. Během německé okupace byla polská populace masově zatýkána, diskriminována, vyhoštěna a popravována a území germanizováno. Přesto se místním Polákům podařilo zorganizovat podzemní odbojové hnutí, které zahrnovalo tajné vzdělávání v polštině, skautské jednotky a místní buňku Zemské armády. Město bylo osvobozeno sovětskými jednotkami a místními Poláky v lednu 1945.

Za jakých okolností se náš předek Pavel Nebeský a jeho syn Václav Nebeský i jeho mladší bratr Antonín František Ferdinand Nebeský dostal do tehdejšího Pruska, zatím přesně nevíme. Pavel Nebeský pravděpodobně dostal nabídku od tehdejšího knížete Thurn-Taxise působit v nově vzniklém Krotoschinském knížectví a nejspíše jeho funkci pak "zdědil" jeho starší syn Václav Nebeský.

Každopádně název Prusko pochází od Prusů, baltských kmenů příbuzných Litevcům a Lotyšům. Ve 13. století bylo Prusko dobyto řádem německých rytířů. V 17. století bylo Prusko připojeno k významnějšímu Braniborskému markrabství a v 18. století se název přenesl na celý stát. Nejvyššího významu a vlivu dosáhlo Prusko právě v 18. a 19. století. 

V 18. století se Pruské království stalo významnou mocností. V 19. století pruský premiér Otto von Bismarck dosáhl sjednocení Německa v Německé císařství. Po 1. světové válce a pádu monarchie se Prusko stalo Svobodným státem v rámci nové Výmarské republiky. V roce 1947 bylo oficiálně rozhodnutím spojenecké kontrolní komise Prusko zrušeno.

Dne 18. ledna 1701 se syn Fridricha Viléma, kurfiřt Fridrich III., prohlásil v Königsbergu, se svolením polského krále a římskoněmeckého císaře "Králem v Prusku" jako Fridrich I., čímž založil později velice mocné Pruské království. Prusko pak ve slezských válkách v letech 1740 - 1745 získalo od Habsburské monarchie většinu Slezska a Kladsko, území původně Koruny české. Území dokázalo ubránit i během Sedmileté války. To byl počátek mocenského vzestupu Pruska, které se stalo jedním z nejdůležitějších evropských států. V této době mělo Prusko nejen skvěle vycvičenou armádu, ale také efektivní úřednický aparát. V letech 1772 - 1795 se Prusko zúčastnilo trojího dělení Polska a získalo tak rozsáhlá území na východě (mimo jiného i Velkopolsko), kde pak postupně vzniklo Západní Prusko, Nové Východní Prusko a Jižní Prusko.

V období napoleonských válek (1803 - 1815) ztratilo Prusko v bojích proti Napoleonovi a jeho spojencům rozsáhlá území na západě i východě, což si však po porážce Francie vykompenzovalo na Vídeňském kongrese, kde získalo západní část varšavského velkoknížectví, na níž vytvořilo Poznaňsko, severní polovinu Saska včetně Dolní Lužice a severovýchodní poloviny Horní Lužice, a celé Porýní a Vestfálsko. Od Švédska pak smlouvou ze 4. června 1815 získalo severní část Předních Pomořan včetně Rujány. Dne 8. června 1815 pak Prusko spolu s Rakouskem a ostatními německými státy vytvořilo Německý spolek, k němuž však nepatřily jeho 3 nejvýchodnější provincie Poznaňsko, Západní Prusko a Východní Prusko.

V letech 1851 bylo Prusko poraženo Dánskem, Šlesvicko s početnou německou menšinou bylo přičleněno k Dánsku, což bylo zjevným porušením Londýnského protokolu z roku 1851, v němž se Dánsko zavázalo Šlesvicku ponechat jeho práva. Důsledkem bylo, že roku 1864 Prusko s Rakouskem bojovalo proti Dánsku a v této válce bylo Dánsko poraženo. Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko získalo Rakousko a Prusku připadlo Lauenbursko s titulem vévodství. Spor s Rakouskem o vedoucí úlohu v Německém spolku a o Šlesvicko-Holštýnsko pak vedl roku 1866 k prusko-rakouské válce, v níž bylo Rakousko a jeho spojenci poraženi. Pruskou armádou byla do českých zemí zavlečena epidemie cholery, která si vyžádala desetitisíce obětí, především z řad civilního obyvatelstva. V této válce již o vítězství nerozhodovaly jen početní stavy armád, ale i technická převaha moderních zbraní a kvalita fungování rozsáhlých velitelských štábů té či oné strany. Výraznou roli tu sehrály nové vynálezy jako železnice či telegraf. V našich zemích začal během bojů vůbec poprvé aktivně působit např. Červený kříž.