Adam Převozník se narodil v Ouholicích, okres Mělník, kolem roku 1567 a zemřel ve svých 28 letech v roce 1595. 

Jeho otec byl Jakub Převozník, který se narodil v Ouholicích, okres Mělník, někdy kolem roku 1550. Byl to statkář a zemřel ve svých 39 letech roku 1589 v Ouholicích. Mezi Brozánkami, odkud pocházela manželka Adama Převozníka, a Ouholicemi leží obec Lužec nad Vltavou, kde je dle Gruntovní knihy Lužec 1580 - 1780 roku 1596 a 1598 konšelem jistý Adam Přívozník ... K roku 1580 je zde také jako hospodář uveden Martin Pržýwozník (Přívozník). Byli snad příbuzní?

Roku 1588 Jiřík Nebeský adoptoval Adama Převozníka, který se od té doby uváděl jako Adam Nebeský. 

Osvojení nebiologických dětí má poměrně dlouhou historii. Původně mohli adoptovat jen muži, v souladu s pojetím rodiny jako jednoty osob i majetku, v níž má dominantní postavení "pater familias" - otec / hlava rodiny. Moc otce nad (nejen osvojeným) dítětem zahrnovala i právo disponovat s jeho životem a smrtí. Hlavním smyslem bylo zajistit pokračování rodiny - odkaz rodiny byl děděn vždy v mužské linii a jejím vymřením zanikla rodina i majetek jako celek. Dítě bylo možno adoptovat do pozice syna, ale též vnuka, a to jako syna vlastního syna, anebo také jako vlastního vnuka bez vztahu k synům. Ve středověku ztrácelo osvojení význam, a to v souvislosti s nízkou hodnotou lidského života, značnou chudobou a velkou porodností. Důvody vedoucí k osvojení byly tedy většinou majetkové. 

Od téhož roku přijal Jiřík Nebeský Adama za spolu hospodáře. Jiřík Nebeský zřejmě neměl mužského nástupce, pokračovatele rodu, a tudíž dědice nejen rodového statku, ale i dědičné rychty. Samostatným hospodářem na gruntu v Brozánkách se Adam Nebeský stal roku 1590. Provdáním dcery Ludmily Nebeské, která by do sňatku tímto přinesla "jen" věno, ale bez práva rychty, by grunt přešel na cizího. Zřejmě proto se blíže nezjištěného dne a roku Adam Nebeský oženil s Ludmilou Nebeskou.

Ludmile a Adamovi Nebeským se v Brozánkách narodil: 

- blíže nezjištěného dne roku 1595 syn JIŘÍ NEBESKÝ, který byl později rovněž rychtářem a hospodářem na gruntu v Brozánkách, zemřel před rokem 1648. 

- blíže nezjištěného dne a roku syn Martin Nebeský, před Třicetiletou válkou rovněž držel grunt v Brozánkách a zemřel po roce 1650

Dnes známe Staré Ouholice a Nové Ouholice. Staré Ouholice jsou dnes část obce Nová Ves v okrese Mělník. Je zde asi 88 adres a trvale zde žije cca 100 obyvatel. První písemná zmínka o vesnici pochází již z roku 1088. V roce 2002 a 2013 byla velká část obce poškozena při povodních. První písemná zmínka o vsi Nové Ouholice je z roku 1784. V dobové kronice najdeme tento záznam: " ... po kruté zimě nastalo 25. února 1784 silné oteplení s deštěm a během tří dnů byl stráven vysoký sníh a v řece rychle vody přibývalo. Rozlámaný led, téměř 1 loket silný vystupoval s vodou z břehů a strhával a bořil vše, co přišlo do cesty. Ve vodě plaval dobytek přivázaný ke žlabům, velké i malé lodi, mnoho dříví, klád i prken, mlýnské hřídele i s koly, hospodářské nářadí i nábytek, pivo v sudech a také i kolíbku s dítětem bylo viděti, takže to hrůzu budilo. Ouholice byly zcela zatopeny a domky povodní strženy. Asi 30 duší se zachránilo tím, že muži narychlo zhotovili lešení z tyček z chmelnice prostrčených do větví stromů jedné zahrady. Lidé z pevniny pro velkou a dravou vodu pomoci nemohli. Touto povodní byly Ouholice zcela zničeny. Tehdejší veltruský hrabě Chotek daroval chudším postiženým občanům Ouholic, kteří byli povodní zbaveni přístřeší stavební místa i dříví na stavbu domků na stráni za nynější hlavní silnicí, a tak vznikla osada Nové Ouholice". 

Z kroniky dále vyčteme, že: "Nynější Staré Ouholice se dříve jmenovaly Ouholice Malé, za nynějším řečištěm Vltavy byly Ouholice Velké. Tam, kde je nyní široké řečiště Vltavy u Starých Ouholic, byla tehdy jen úzká strouha, neboť hlavní proud Vltavy byl až za Velkými Ouholicemi." 

Nejstarší záznam o Starých Ouholicích se datuje do roku 1070, bližší údaje se nedochovaly. První historická zmínka je z roku 1088, kdy patřila tato ves vyšehradskému kostelu. Roku 1386 se uvádí Štěpán a jeho choť Vratislava z Hoholic, jakožto majitelé hoholického zboží.  Roku 1420 dal císař Zikmund Hoholice, ves kostela pražského, Václavu z Valovic. Roku 1447 měly Hoholice odvádět kanovníkům kostela pražského 20 kop úroků. Odtud tedy v 15. století pocházeli nepochybně páni z Hoholic.

Název vsi Hoholice vznikl patrně od slova "hohol", což značí podle českoněmeckého slovníku "kachnu divokou sivou", jež se tam na vodách a porostech tehdy v hojném počtu vyskytovaly.

V selské kronice rolníka Hodka a jeho pokračovatelů se dočteme, že: 

- Roku 1741 dne 20. listopadu za války o rakouskou posloupnost hrnuli se nepřátelé: Francouzi, Bavoři, Prusové a Sasi do Čech ku Praze a tohoto dne se v naší osadě zastavili a bylo od nich mnoho zakoušeti, protože ve všech dědinách mnoho dobytka a obilí pobrali. 

- Roku 1743 dne 29. května byla Marie Terezie s manželem svým na Ostrově po svém korunování dne 13. května v Praze odbývaném. Obyvatelé Ouholští a jiných dědin pospíšili na Ostrov, aby spatřili panovnici a královnu svou.

- Roku 1744 na jaře počal farář stavěti školu nákladem kostelním a pomocí osadníků ohledně potažité a ruční práce, v měsíci červenci 1745 byla dostavěná. 

- Roku 1746 velké sucho a neúroda.

- Roku 1747 byla hojná úroda.

- Roku 1755 dne 30. června započali kopati základy k mostu u Mířovic, totiž zatloukali koly pro kamenný základ.

- Roku 1757 se 3/4 lokte silný led hnul dne 10. února a nový most u Miřejovic, který se právě stavěl, velice porouchal. Toho roku vtrhli Prusové do Čech a táhnouce přes Velvary ku Praze, dne 1. května i naší dědinu navštívili a mnoho obilí a jiné pobrali.  

- Roku 1769 osudná neúroda a drahota, začlo číslování domů až do roku 1770.

- Roku 1770 na sv. Josefa napadlo tolik sněhu, že ho na rovinách na celý loket bylo. Ležel celých 14 dní, takže ozimní obilí, zvláště žito vyležel a strávil. Velká voda podemlela a odnesla několik stavení stojících "Na ostrově". Pak na to následovala drahota a taková bída, že chudý lid mdlobou po cestách padal, všelikou potravou, kopřivami a svařenou travou, plackami pečenými z otrub a mlýnského prachu zaháněl hlad. O zemčatech jsme tenkrát v Čechách nevěděli. 

- Roku 1771 a 1772 dále neúroda a drahota trvala tak, že lid hladem mřel. V těchto létech zemřelo v Ouholicích 65 osob, v celé osadě 380 osob. 

- Roku 1772 až 1773 v těch časech lid selský ve velikém otroctví byl. Roboty ode tmy do tmy a jestli se tak nestalo, hnedky na kanceláři od téhož zuřivého oficíra (úředníka) Vagnera, správce, bejkovcem, kterýž vždy na stěně visel, trestán byl, aneb na dřevěném oslu sedět musel, což velmi ukrutnou bolest působilo. 

- Roku 1774 převeliké sucho, takže obilí na polích převelikým vedrem uschlo. Téhož roku v měsíci dubnu se strhla od selského lidu rebelie. Sedláci od Králového Hradce ku Praze táhli a na cestě sebou násilím i ostatní strhli. Přirazili až k Ouholicům, Veltrusům a Nelahozevsi, přičemž mnozí hospodářští vrchnostenští oficíři mnohá pronásledování utrpěli, zvláště takový, který s poddanými zle zacházel. Nepokoje selského lidu z celého kraje, který se při pronásledování vojskem povolaným ze Slaného stáhl do nelahozevského zámku, byly zlikvidovány během 14 dnů a tři účastníci byli u pražských bran pro výstrahu pověšeni. Jeden z nich byl mladý a svobodný syn sedklákův z Roztok. 

- Roku 1778 od 6. srpna do 19. září byla naše krajina sužována od Prusů, kteří měli rozbitá ležení u Litoměřic, k Mělníku, Lečicům, Sazené a k Velvarům a až k nám zabíhali.

- Roku 1783 začala v prosinci krutá zima a trvala nepřetržitě až do února 1784. Led na Vltavě dosáhl 3/4 lokte síly. Velmi často hřmělo a blýskalo se, načež 27. února 1784 se hnul led a způsobil velmi velkou povodeň, takže mnohé pobřežní dědiny pohubil. Tato povodeň, která je blíže popsána na začátku, byla důsledkem vzniku Nových Ouholic.

- Roku 1785 zima trvala nepřetržitě s velkými spoustami sněhu, až do 15. dubna. Toho dne počal se led u Ouholic lámat, ustoupil k Mělníku, 16. dubna hnul se led od Mířovického mostu a 17. dubna vystoupila povodeň a zátopa tak veliká, jaké nebylo pamětníka, trvala 10 dnů. Za panování císaře Josefa přišlo nařízení, aby se změřila všechna země a stanovil se její výnos za účelem vyměření gruntovní daně. K poslednímu říjnu toho roku robota docela přestala. Tehdy všechen lid okříval a z toho se radoval, neboť to v plné míře za panování Marie Terezie královny zakusil, všechno přestalo, však ale dlouho to netrvalo. Též Josef II. před sebou klekat a lidi věšet, též všem pánům ruce líbati zapověděl. K zármutku poddaných připustil po smrti své jeho bratr Leopold, který s velkou slávou na císařství korunován byl, vrchnostem mnohá privilegia povolil a po něm dosednutý František I. k robotám nebohé již svobodné sedláky přitáhnout jest připustil. 

- Roku 1789 dne 12. června velká povodeň, protrhala náspy k ochraně chmelnic. Ukončeno zde vyměřování pozemků nařízené císařem Josefem II., započaté v roce 1785 a tak nastal katastr Josefínský.

- Roku 1804 dne 10. října pobyl císař František II. na ostrově Veltruském. Rok tento byl neúrodný a draho.

- Roku 1807 na jaře počala se u přívozu Miřovského tvořiti zácpa ledu až k Vrbnu a takový náběh vody způsobila, že pod Ouholicemi a Mířovským pivovarem protrhla si voda cestu směrem k císařské silnici a vše zatopila a led se spolu hrnul, až celé Ouholice pokryl. Voda stála o 1/2 lokte výše než roku 1785.

- Roku 1811 bylo toho léta nesčíslné množství housenek, pohubili stromoví.

- Roku 1813 spojená armáda Rakušanů, Rusů a Prusů táhla v srpnu k Drážďanům, kde vojska Napoleonova stála, již v červnu a červenci bylo mnoho vojska v Ouholicích a okolních dědinách, neboť stavěly se dva mosty, jeden loďový u Mířovic, druhý dřevěný z Ostrova k Ouholicům. Po těchto mostech táhla armáda spojenců skrz Novou Ves k Budyni. Most dřevěný byl na obou čelách náspy opatřen a silně upevněn, aby byl kryt ke zpátečnímu ústupu, protož bylo u Ouholic k obraně tohoto mostu postaveno čtvero baterií a od mostu učiněny průkopy ke vsi, aby mohla zapálena býti, kdyby spojená armáda musela ustupovati. Když byl Napoleon u Lipska poražen, trpěla naše krajina odvážením raněných a nemocných vojínů.

- Roku 1815, když Napoleon z ostrova Elby uprchl a válka opět vzplanula, táhla armáda ruská od Mělníka přes Velvary do Francie, tu bylo naším obcím opět trpěti ubytováním a přípřeží. Když byl Napoleon poražen a na ostrov sv. Heleny odvežen, vracelo se 40 000 mužů vojska ruského skrze Ouholice a Veltrusy do vlasti své.

- Roku 1816 byla řeka Vltava do nového řečiště uvedená, kterážto nové řečiště nazváno "Luneta", dříve staré řečiště mezi ostrovem Kubantovem z jedné strany a ostrovem panským z druhé strany svůj směr mělo a nyní uměle fašinami a šutrem (štěrkem) uzavřeno bylo. Toto nové řečiště stalo se na velkou škodu pozemků Ouholských a farních z Vepřku. Rok tento příliš neúrodný velkým suchem.

- Roku 1820 dne 14. máje navštívil císař František II. Prahu s chotí svou Karolínou a odtud 6. června Ostrov spolu s králem Saským, 11. června pak přijel korunní princ Ferdinand, po obědě odejel do Terezína. 

- Roku 1821 v měsíci září a říjnu kladeny základy k nové škole na místě, kde stará škola stála, roku 1823 byla stavba dokončena a v září se započalo s vyučováním.

- Rok 1824 byl velmi úrodný a požehnaný. Dědiny podle řeky ležící však utrpěly velkou povodní trvající od 22. do 25. června, zvlášť rovina Ouholská byla celá pod vodou. Voda byla o 1/2 lokte vyšší než v roce 1784. 

- Roku 1825 dne 17. prosince František Piskáček pocházející z čísla 18 Starých Ouholic, bývalý šenkýř v Nových Ouholicích, probodl nožem řeznickým od zadu svou ženu, když mu činila výtky utrpěnou ztrátu v karbanu a nepořádný život. Při odvážení jej do Prahy, litoval svého činu, odprošoval všechny lidi a ve vězení zemřel. Z této tragické události lze si možno vysvětlovat název "Kudlovany", kterým byly svého času Nové Ouholice zlomyslně též nazývány.  

- Roku 1830 dne 1. března velká povodeň celé Ouholice zaplavila a domek č. 5 Jindřicha pobořila.

- Roku 1835 císař Ferdinand (Dobrotivý) přijel 4. října do Veltrus po sjezdu tří panovníků, který se konal v Teplici a sice: Ferdinand I. císař rakouský, Mikuláš I., císař pruský a Friedrich Vilém III. pruský král.

- Roku 1838 neobyčejně mnoho housenek, neboť mnoho set zlatých od sbírání se zaplatilo.

- Roku 1842 náramné sucho, studně vyschly a řeka byla tak nízká, že dítky z Dušník do školy pohodlně chodily přes řeku. 

- Rok 1843 byl úrodný a tak požehnaný na všechny plodiny, jako málo který před tím. Při sčítání obyvatel a domů provedeném v tomto roce bylo: v Nových Ouholicích 34 domů a 275 obyvatel, ve Starých Ouholicích 24 domů a 164 obyvatel, v Miřejovicích 14 domů a 98 obyvatel, v Podhořanech 14 domů a 93 obyvatel, ve Vepřku 27 domů a 165 obyvatel, v Nové Vsi 46 domů a 297 obyvatel. 

- Roku 1845 velká povodeň, teprv dne 27. března počal se led zalamovat a 29. března dosáhla voda vysoko, takže všechny hráze převýšila a sice u Dušník u Ostrova a i zde Cibulkovy hráze protrhala a strašným hukotem vše porážející a stoupajíc vpředu při této nepamětné výši stále ještě rostla, pročež v noci z 28. na 29. března se museli všichni obyvatelé zdejší pouze do třech domů a sice do č. 1, 4 a 19 odstěhovat, jaký nářek od žen a od probuzených ze sna dítek, když v noci museli na pramici ze svých domovů po návsi býti převáženy, mezi což se mísil nemalý křik od dobytka převáženého do bezpečnějších stavení. Domek č. 5 byl již 28. března pobořen a domky č. 12 a 14 byly druhý den též do polovice pobořené. Socha sv. Jána byla od nějakého těžkého okolo plujícího předmětu stržená do vody a skorem 3 sáhy dále od prudké vody odnesená, tyčky v Kubantově neobstály jen od č. 1 a 4, ostatní byly i se stromy, na kterých stály, odnešeny. Poněvadž se hráz Cibulkova, tu stranu k Miřovicům brzy protrhla, plavalo okolo mnoho velkých i malých lodí pramice dříví a prken, mlýnských hřídelů a tak velké množství dříví a klád, hospodářského nářadí, utopeného dobytka a nábytku tak velké množství, že i ten nejstarší a při velkých povodních nejzkušenějších ztrácel všechnu naději a počínal již pochybovat o své zachránění, poněvadž žádný nemohl z obce odejíti, ježto kolem strašnými proudy naše obec obklíčena byla. Když voda opadla, byl to obraz pro hospodáře smutný, ba pro některého až zoufalý, neboť to množství z kořene vyvrácených krásných stromů ovocných, skorem všechny chmelové tyčky odplavené, od Mířovic tolik zahrad zničených a štěrkem až 1 sáh výše zanesených, obilí po polích více méně vytrhané a jinde opět pískem zanesené. Nejsmutnější však to bylo v Kubantově, ten se podobal pískové poušti, neboť protržením Dušnické hráze tam dostala voda tuze prudký běh a tím tolik písku tam nanesla, že nebylo ani pomyšlení poznati meze neb hranice svého pozemku, tím méně snad chmelné řádky neb nějaké zaseté obilí. 

- Roku 1848 vyřknul císař Ferdinand Dobrotivý ona památná a pro rolníka nejdůležitější posvátná slova, když řekl: "Grund a půda budiž svobodná". Na zdejším bývalém panství Jeňoveském měl každý sedlák v knihách pozemkových vtělenou, jej vždy umořující morovou ránu "robotu". Toto břemeno bylo v knihách pozemkových následně vtěleno: Naturální roboty potažité s párem koňma ročně 156 dnů, a od sv. Jána do sv. Václava 26 dnů pěší roboty, vždy s dobrým potahem a statným dělníkem dle úředního nařízení v tej vykazované práci vykonati. Chalupníci měli pouze onu pěší robotu. Přímé usedlosti č. 1 bylo též vtěleno vepřeckému faráři pod jménem desátka každoročně 2 a půl mandele žita a 2 a půl mandele ječmene odváděti. Sedláci č. 4 a 16 měli ročně desátku každý 5 mandelů žita. Tato potažitá, jakož i pěší robota, byla při mé usedlosti za částku per 368 zl. a 10 kr. stříbra na vždy vykoupena. Za desátek jsem zaplatil výkupu per 104 zl. 26 kr. stříbra. Za koledu učiteli, která se platila vždy o vánocích per 3 krejcary ročně a v knihách pozemkových též vtělena byla, jsem zaplatil výkupu per 5 zl. stříb.

Roku 1848 se František Pražák stal obecním rychtářem obce Staré a Nové Ouholice, od pana direktora Štama dostal tak zvané právo rychtářské. Toto rychtářské právo je již podle spolehlivých dokladů dosti staré, neboť v kronice se činí zmínka, že za císařovny Marie Terezie již toho právo pozůstávalo, tedy bylo jistě již před rokem 1750. Právem ze samých bejčích žil propleteným, kůží potažením, kyji Perunova podobným, na loket dlouhým a jako ruka silným. Při rozepřích a soudech v obcích, rychtář za starodávna ono Právo do bílého šatu šetrně a vážně, jako Židé desatero Boží, ze skříně vyndal a na bílý ubrus je na stůl položil. Lid se ztišil a rychtář s konšely za stůl se posadil a soudil, jinak se žádný ze sousedů nesměl za stůl posadit. Kdo by se byl proti tomuto Právu protivil i mimo hromady, jakž se stávalo při pranici na krčmě nebyl uposlechl, tedy zneuctil ono právo a byl ještě za paměti Marie Terezie buď šatlavou vázán nebo do trdlice čili do klády dán a při úřadech vrchnostenských na dřevěných oslích, ostrých sedával, vrahové pak při každém městečku na površí buď stínali neb kolem lámáni bývali, kteréž pokuty a tresty císař Josef II. dílem zrušil, dílem umírnil. 

- Roku 1866 je zaznamenána válka prusko-rakouská. Do naší krajiny se Prusové (Prušáši, Prajzi) dostali až po bitvě u Králova Hradce, když již bylo příměří. Nečinili zde tedy lidem žádného násilí. Mezi pruskými vojáky byli i muži starší, často otec se synem. Své ležení měli na polích za hostincem č. 19 ve Starých Ouholicích. V letopisných záznamech V. Liehmana je též uvedeno, že v Poděbradech zemřel Jan Vepřecký, truhlář, který byl ve válce roku 1866 vyznamenán, byl raněn a povýšen na setníka. Byl to poslední potomek rodu Vepřeckých z Vepřku, kde jeho předchůdci vlastnili svobodný statek. Erb rodiny je též vyobrazen na rytině z roku 1645 jež obsahuje iniciály B W Z W, což značí Bartoloměj Wepřecký z Wepřku. 

Kdo ale byli předkové Adama Převozníka pocházejícího z Ouholic? V ručně psaném rodokmenu šlechtického rodu Nebeských z Wojkovicz je zaznamenán nejstarší předek z Ouholic (dříve Hoholicz) jménem: 

1. Luitpold z Ouholic

Narodil se kolem roku 1240 pravděpodobně v Ostmarku, v rakouském markrabství. 

Do Čech přišel po bitvě na Moravském poli v roce 1278. Ta byla svedena dne 26. srpna 1278 (na den sv. Rufa) v odpoledních hodinách na pravém břehu řeky Moravy mezi vesnicemi D¨ürnkrut (Suché Kruty) a Jedenspeigen, ležícími v Dolních Rakousích 30 km jižně od Břeclavi. V boji proti sobě stanula spojená vojska římského krále Rudolfa I. Habsburského a uherského krále Ladislava IV. Kumána proti vojsku českého krále Přemysla Otakara II. a jeho spojenců. Přemysl Otakar II. prohrál a přišel v bitvě o život. 

Roku 1295 se připomíná podle svého sídla jako Luitpold z Ouholic (Hoholicz). 

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s blíže nezjištěnou dívkou, se kterou měl syna Rudolfa.

2. Rudolf z Ouholic

Narodil se kolem roku 1270 a k 22. květnu 1295 se připomíná v Ouholicích. 

S kým a kdy se oženil, nevíme, ale měl syna Jana.

3. Jan z Ouholic

Narodil se roku 1295, k 25. srpnu 1331 je zmiňován v Ouholicích.

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Alžbětou z Dubravčic (Dubrauczicz). V knize Kaiserlich Königlicher Titular und Familienkalendar des Königsreichs Böhmen (Císařský královský titulární a rodinný kalendář Království českého) z roku 1786 se zmiňuje o jménu Dubrauczicz tak, že se jedná o rytířskou rodinu. 

Narodil se jim syn Štěpán.

4. Štěpán z Ouholic

Štěpán se narodil blíže nezjištěného dne a roku, zemřel po roce 1412. 

Roku 1356 (někde psáno 1386) je v Ouholicích zmiňován se svojí manželkou. Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Vratislavou z Vranie (Wranie).

Narodili se jim synové Mikuláš a Jan. Mikuláš z Ouholic je zmiňován v letech 1396 - 1402. Roku 1356 pak ve Vepřku a v Praze. V Českomoravské heraldice od Augusta Sedláčka se dočteme, že Mikuláš z Hoholicz (Ouholic) měl v erbu helmu, na ní jelena a za ním kytu. Stejný erb je vyobrazen i na ručně psaném rodokmenu. 

5. Jan z Ouholic a na Milešově

Narodil se blíže nezjištěného dne a roku. Jmenován byl "Hlava z Milešova". K roku 1396 je zmiňován na hradě Milešov.

Blíže nezjištěno dne a roku se oženil s Uršulou, se kterou měli syna Jana.

6. Jan z Ouholic

O Janovi z Ouholic není nic bližšího známo. Ale narodili se mu čtyři děti. 

Petr z Ouholic, pravděpodobně hvězdář, je zmiňován v Ouholicích 18. října 1399. Oženil se s Uršulou.

Jan (Ješek) z Ouholic zemřel po roce 1463. Připomínán je 30. dubna 1406 se sídlem ve Zborschi.

Třetí syn byl Habart z Ouholic a poslední poslední pak Jeroným z Ouholic, o kterém nic bližšího nevíme.

7. Jan (Ješek) z Ouholic

Narodil se v roce 1380 a zemřel po roce 1463.

Zmiňován je na Springbergu.

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Annou.

Narodili se jim tři děti, dvě dcery a jeden syn.

Alžběta z Ouholic je zmiňována 17. prosince 1407.

Agnes z Ouholic je zmiňována rovněž 17. prosince 1407,

Syn Václav byl pokračovatelem rodu.

8. Václav z Ouholic

Narodil se blíže nezjištěného dne a roku. Připomínán je v Ouholicích v roce 1418. 

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil a měl syna Jakuba.

9. Jakub z Ouholic

Narodil se blíže nezjištěného dne a roku.

V letech 1430 - 1484 je Jakub z Ouholic uváděn jako statkář a majitel soukromého domu v Ouholicích.  

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil. Měl syna Adama.

10. Adam z Ouholic

Adam z Ouholic se narodil roku 1464 a zemřel v roce 1506.

Roku 1488 se oženil s Ludmilou Nebeskou z Wojkowicz, která se narodila roku 1458 v Brozánkách a zemřela po roce 1512 v Brozánkách.

Adam z Ouholic přijal po svatbě v roce 1488 jméno "Nebesky z Wojkowicz" a převzal dvůr (statek) ? Budibaby ?. S Ludmilou měli syna Jiřího Nebeského z Wojkowicz, který se narodil roku 1489 a zemřel roku 1557. 

Ludmila Nebeská se po smrti Adama z Ouholic vdala podruhé, a to za Martina Nebeského, který v roce 1512 koupil statek v Brozánkách č.p. 4 od Václava Waltera. Statek přešel roku 1652 na Václava Čížka za dne 24. dubna 1736 byl Danielem Nebeský (nar. 1692) vyměněn za statek Linharta. 

Ludmila Nebeská a Martin Nebeský měli celkem 4 děti - Ludmilu, Kateřinu (provdaná pravděpodobně do Nebužel), Jakuba - statkáře a majitele "Čertovky", který se oženil s Dorotou a dceru Annu (provdanou pravděpodobně do Bosyně).

Adam z Ouholic v ručně psaném rodokmenu je v mé kronice zmiňovaný Adam Převozník. Narodit se měl rovněž otci Jakubu Převozníkovi, ale roku cca 1567 a zemřít měl roku 1595, tedy o 103 let později. Ostatní jména také souhlasí, jen Martin Nebeský nebyl druhý manžel, ale druhý syn Ludmily Nebeské. Data narození či úmrtí se pak rovněž liší zhruba o 100 let. Adam Nebeský (v ručně psaném rodokmenu narozen 1520, v mé kronice narozen roku 1620), který se oženil s Marií, měl celkem 6 dětí, odtud souhlasí nadále jména i data narození / úmrtí v rodokmenu s kronikou.