02 - Nejstarší zprávy

Šárka, Dejvice, Podbaba a Bubeneč tvořily jednu obec.

Na počátku 14. stol. se ves Šárka, někdy zvaná Újezdec, dělila podle vrchnostenské příslušnosti na dvě části. Polovina vsi náležela ke kapitule sv. Víta, druhá polovina byla v majetku pražských proboštů. V době, kdy se ves dělila podle vrchnosti na dvě části, k většímu proboštskému dílu náležel větší poplužní dvůr, louky na pravé straně Šáreckého potoka a lesy na svazích k potoku. K menšímu poplužnímu dvoru náležely polnosti ve vyšších polohách a louky pod kostelem. Když se tento díl stal proboštským majetkem, některý z proboštů jej změnil na panský statek a dal jej držiteli do bezplatného užívání za povinnost, aby "plnou zvůli a svobodu měl k pastvinám a právo sekat v nich dříví na palivo, k pletení plotů a všechnu jinou potřebu toho dvora". Z poddanského dvora platil nájemce ročního pachtu 100 grošů. 

První zprávy o osadě Podbaba pocházejí z roku 1585, kdy probošt Pášek vydal kus stráně vedle krčmy na vinice. Krčma se nacházela v místech pozdější železniční zastávky.

Před rokem 1848 bylo k dejvickému dvoru vázáno 50 domkářů, kteří museli odpracovat bezplatně 60 dní v roce. Místo desetidenní roboty se mohl domkář vyplatit za poplatek 36 krejcarů.

Na domkáře uvalil v letech 1790 - 1822 probošt Vojtěch z Heritesu poplatky z prodeje a převodu nemovitostí. Převodní poplatek mezi dědici a příbuznými činil 2,5 %, mezi ostatními 5 % z tržní ceny.

Neujasněný právní vztah byl k Šáreckému potoku, zda patří k Šárce či k Lysolajům. Nejvyšší pražský purkrabí, Jan Mladší z Lobkovic, byl přesvědčen, že potok patří k purkrabství a vydal roku 1521 povolení k postavení mlýna v místech nynějšího domu č.p. 40, za usedlostí Břetislavkou (restaurace Na Břetislavce), směrem k Vltavě.

Nejstarší držitel tohoto mlýna byl Václav Slavín z Rotenfeldu, dvorský místosudí a majitel poplužního dvora v Bubenči. V roce 1708, jako majitel mlýna, je uváděn Urban Moc. Mlýn byl za třicetileté války pobořen a Mocův zeť neměl dost peněz, aby mlýn uvedl znovu do chodu. Prodal jej tedy roku 1748 Jiřímu Kalousovi. Po něm se mlýn nazýval Kalousovským.

Katastrální území po levém břehu Šáreckého potoka bylo až do roku 1849 patřící k obci Lysolajům. Při zakládání Josefinského katastru bylo toto území pojato do soupisu pozemků dejvických.

Se staročeským názvem osady Ovenec (dnes Bubeneč) se poprvé setkáváme v listině biskupa Jindřicha Břetislava z roku 1167. Tehdy jedna polovina Ovence patřila českému pánu Hroznatovi, druhá polovina byla majetkem kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Hroznatův majetek se skládal z poplužního dvora a několika usedlostí s příslušnými pozemky. Církevní majetek tvořil poplužní dvůr, mlýn a dvě usedlosti. Po Hroznatově smrti připadl jeho majetek církvi. Přemysl Otakar II. odňal později církvi tuto část Ovence, založil tam oboru a postavil zámek. Dvůr a zbytek pozemků byl připojen ke statku pražského purkrabí.

Za husitské revoluce byl Ovenec i obora zpustošeny. Část Ovence zabralo dnešní Staré město Pražské a obora byla vrácena králi. Podle popisu z roku 1522 byly v této části Ovence dva poplužní dvory, šest dvorců, mlýn a deset chalup.

Za třicetileté války (1618 - 1648) byly Ovenci způsobeny velké škody, a to jak vojsky císařskými, tak švédskými a saskými.

Přední Ovenec náležel pražskému purkrabství do roku 1791, kdy správa purkrabských statků přešla na zemské stavy. V roce 1742, za války o dědictví rakouské, vojska francouzská, pruská a saská, opět zpustošila Ovenec tak, že téměř všechny domy, znovu postavené, byly pobořené. Obec se z válečných útrap brzy vzpamatovala a již v roce 1792 měla 350 obyvatel. V roce 1880 pojmenování Ovenec zaniklo a úředně byl schválen název Bubeneč.

K nejstarším historickým památkám Ovence patřil kostel sv. Gottharda, postavený v 17. století v románském slohu. K ovenecké duchovní správě patřily Lysolaje a Suchdol. Duchovní správa zanikla roku 1420. Chrámový poklad, který obsahoval vzácná roucha, bohoslužebné knihy a nádoby, ukryl jakýsi Šimon od Bílého lva a vydal je před svou smrtí do rukou osadníků Lysolaj a Ovence.

Starý jistek sv. Gottharda sloužil potřebám duchovní správy 700 let. Nový kostel byl postaven v 19. stol. Přibližně v téže době bylo tehdejší Krupkovo a Schweigerovo náměstí přestavěno, takže zde vznikl zajímavý soubor klasicistních a empírových staveb.

Na přelomu století bylo v Bubenči 189 popisných čísel a 5 538 obyvatel.