0. MOUDŘICHOVÉ
Možné předky Josefa Moudřicha můžeme možná najít v tehdejším Prusku.
Prusové byli slovanský kmen, který se usídlil na jižním pobřeží Baltského moře. Ani za dob křížových výprav ještě nepřijali křesťanství, a to měl na žádost Polska napravit křižácký Řád německých rytířů. Původní Prusové byli vybití a z jejich území se stal stát německých křižáků, který se v jistou chvíli táhl celým Pobaltím až k Estonsku. Označení "pruský" ovšem přežilo. Rytířské řády většinou vedl tzv. "velmistr". Posledním pruským velmistrem byl Albert Hohenzollern, roku 1525 se rozhodl přestoupit na luteránství, osamostatnit se z moci papeže a z Pruska udělat vévodství.
Po několik století mělo vliv na německé i evropské dějiny. Jeho hlavním městem byl původně Královec (nyní Kaliningrad, do roku 1946 Kōnigsberg), posléze Berlín. Jeho území je dnes rozděleno mezi Německo, Polsko, Rusko a okrajově i Belgii, Dánsko, Česko a Litvu.
Po smrti vévody Albrechta se pruským vévodou v roce 1568 stal jeho syn Albrecht Fridrich. Ten však v roce 1577 onemocněl a tak se stal regentem Jiří Fridrich Braniborský z Braniborska-Kulmachu), který byl posledním mužským členem nejstarších větví dynastie. Jelikož vévoda Albrecht Fridrich neměl žádné syny, stal se následníkem muž jeho dcery braniborský kurfiřt Jan Zikmund, který si již před jeho smrtí vzal za ženu jeho dceru Annu Pruskou. Ten se také po jeho smrti stal nakrátko v letech 1618 - 1619 pruským vévodou.
Roku 1618 byly Prusy knížecí spojeny s Braniborským markrabstvím, kde vládli Hohenzollernové, v jeden stát (Braniborsko-Prusko) se silně německým charakterem. Kurfiřt Fridrich Vilém (1640 - 1688) dosáhl zrušení vazalských závazků a 19. září 1657 velavskou smlouvou i zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno 3. května 1660 olivským mírem i ostatními mocnostmi. Na rozdíl od západní části nového státu se východní část nestala součástí Svaté říše římské národa německého.
Dne 18. ledna 1701 se syn Fridricha Viléma, kurfiřt Fridrich III., prohlásil "králem v Prusku" jako Fridrich I., čímž založil Pruské království. Prusko pak ve slezských válkách v letech 1740 - 1745 získalo od habsburské monarchie většinu Slezska a Kladsko, území původně Koruny české. Tento zisk pak dokázalo ubránit během Sedmileté války. To byl počátek mocenského vzestupu Pruska. V té době mělo Prusko nejen skvěle vycvičenou armádu, ale také efektivní úřednický aparát.
V letech 1772 - 1795 se Prusko zúčastnilo trojího dělení Polska a získalo tak rozsáhlá území na východě (Varmii, Západní Prusko, Chelmiňsko, Notečsko - Netzedistrikt, Velkopolsko, Kujavsko, Siradzko, Leczycko část Podlesí, a západní a severní Mazovsko včetně Varšavy), kde pak postupně vzniklo Západní Prusko, Nové Východní Prusko a Jižní Prusko.
V období napoleonských válek (1803 - 1815) ztratilo Prusko v bojích proti Napoleonovi a jeho spojencům rozsáhlá území na západě i východě, což si však po porážce Francie vykompenzovalo na Vídeňském kongrese, kde získalo západní část varšavského velkoknížectví, na níž vytvořilo Poznaňsko, severní polovinu Saska včetně Dolní Lužice a severovýchodní poloviny Horní Lužice, a celé Porýní a Vestfálsko. Od Švédska pak smlouvou ze 4. června 1815 získalo severní část Předních Podmořan všetně Rujány. Dne 8. června 1815 pak Prusko spolu s Rakouskem a ostatními německými státy vytvořilo Německý spolek, k němuž však nepatřily jeho 3 nejvýchodnější provincie - Poznaňsko, Západní Prusko a Východní Prusko.
Spor s Rakouskem o vedoucí úlohu v Německém spolku pak vedl roku 1866 k prusko-rakouské válce, v níž bylo Rakousko a jeho spojenci poraženi. Více zde.
V blíže nezjištěném roce ve městě Laufeld v Rheinlandu (Porýní) v Prusku žil Florini Moudrich a jeho manželka Mariae Elisabethae Moudrich. Co víme o tomto místě?
Obec Laufeld leží v pohoří Eifel. Poblíž Laufeldu bylo nalezeno velké pohřebiště z doby halštatské (asi 700 př. n. l.). V roce 1344 získal panství Laufeld král Jan Lucemburský od opatství v Echternachu, které se nacházelo ve východním Lucembursku. Opatství bylo založeno v 7. století svatým Willibrordem, patronem Lucemburska. Po tři sta let těžilo ze záštity řady panovníků a bylo nejmocnější institucí v Lucembursku. Echternach se nachází u řeky Sauer, původně bylo místem římské vily z 1. století. V 6. století bylo panství předáno Trevírskému stolci, který na panství postavil malý klášter. V roce 698 udělila Irmina z Oerenu Northumbrijskému misionáři Willibrordovi, biskupovi z Utrechtu, pozemek v Echternachu, aby postavil větší klášter, a jmenovala Willibrorda opatem. Willibrord otevřel první kostel v Echternachu v roce 700 s finanční podporou Pepina z Herstalu. Willbrord zajistil podporu mnoha irským mnichům, kteří se stali součástí první osady v Echternachu. Willibrord zemřel v roce 739, pohřben byl v oratoři. Poté, co byl kanonizován, se Echternach stal poutním místem. V roce 751 bylo prohlášeno za "královské opatství" a udělil mu imunitu. Práce mnichů v opatství byla silně ovlivněna Willibrordovými kořeny v Northumbrii a Irsku, kde byl kladen velký důraz na kodexy, a Echternach vyvinul jedno z nejdůležitějších skriptorií ve Franské říši. Po zhroucení francké říše byli benediktinští mniši v roce 847 vypovězeni a nahrazeni laickými opaty.
V 11. století zde vznikl Codex Aureus z Echternachu, důležitý dochovaný kodex psaný celý zlatým inkoustem. V této době, kdy produkce knih ve skriptoriu vrcholila, se v Echternachu vyráběla také tzv. Císařská bible a Zlatá evangelia Jindřicha III.
V roce 1457 bylo panství ve vlastnictví Manderscheidů, nejmocnějšího rodu v oblasti Eifel v nynějším Německu. Po jeho smrti v roce 1488 byl rodový majetek rozdělen mezi jeho syny Johanna, Konrada a Wilhelma. Každý ze synů založil mocnou linii. Poslední hraběnkou byla Augusta von Manderscheid-Blankenheim, provdána byla za člena české šlechty, hraběte Philippa Christiana von Sternberg (1732 - 1811).
Pohoří Eifel bylo v 17. století zaostalé a sužované morem, honem na čarodějnice a spory. V oblasti Manderscheiderských žup bylo v letech 1528 - 1641 popraveno přibližně 260 lidí jako čarodějnice. V jiných oblastech Německa vedly reformace a technické vynálezy k velkému pokroku. V roce 1794 francouzská revoluční vojska bez velkého krveprolití ovládla zemi Rýn a oblast Eifel a zlikvidovala aristokracii a feudální systém. Daně jako socage tax (= jedna z feudálních povinností a forem držby půdy v anglickém feudálním systému), desátek a místní cla byly zrušeny. Francouzština se stala oficiálním jazykem, byl aktualizován soudní systém a ekonomika v Eifelu zažila oživení. Originály potvrzení a listin (listy vlastnictví a obchodní listiny), které si vzala rodina Manderscheidů s sebou na útěku do Čech, jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. V roce 1814 byla na Vídeňském kongresu přidělena Pruskému království. Od roku 1947 je součástí tehdy nově založené spolkové země Porýní-Falc.
Za vlády hrabat Manderscheidů se Florinimu a Marii Elisabethe Moudrichovým v Laufeldu narodili:
- 23. srpna 1754 syn Joannes Adamus Moudrich
- 19. října 1756 dcera Susanna Moudrich
- 4. dubna 1760 dcera Maria Catharina Moudrich
Bližší informace zatím nezjištěny.
Dne 29. srpna 1771 měla pohřeb v Dunkerque ve Francii Marie Moudrich. Bližší informace zatím nezjištěny.
Okolo roku 1830 se pak měl narodit František Moudřich ve Sviadnově, okres Frýdek-Místek. Za manželku si blíže nezjištěného dne a roku vzal Magdalenu Kočvarovou, která se narodila také okolo roku 1830.
Blíže nezjištěného dne pravděpodobně roku 1850 se jim ve Sviadnově narodila dcera Johana Moudřichová, která se provdala za Antonína Chovance z Bašky, okr. Frýdek-Místek.
Narodili se jim:
- blíže nezjištěný den roku 1868 v Místku syn Antonín Chovanec, který se oženil 4. srpna 1895 v Saint Wenceslaus Roman Catholic Church v Baltiomore, ve státě Maryland ve Spojených státech amerických s Josefou Mitiskovou, kam emigroval v roce 1889. Zemřel ve svých 65 letech ve státě Maryland v USA v roce 1933. Jeho žena Josefa Mitisková se narodila v roce 1868 v Milevsku, prvně se vdávala pravděpodobně 9. listopadu 1890 rovněž v Baltimore. Emigrovala v roce 1886. Zemřela ve svých 67 letech v Marylandu v USA dne 14. června 1935. Prvním manželem byl Matěj Zlatohlávek ze Svéradice, okr. Klatovy, který emigroval do USA v blíže nezjištěný rok, zemřel v Marylandu 4. října 1894. Dne 31. srpna 1891 se narodil Mathias Zlatohlavek, který zemřel po měsíci svého života 22. září 1891, roku 1898 se narodila Frances Chovanick a v roce 1900 syn Rudolf Chovanick.
- 3. listopadu 1880 ve Sviadnově č.p. 21 dcera Františka J. Chovancová, která emigrovala do USA v roce 1904, provdala se za Vladislava Bernadyho, který se narodil 3. března 1870 v Místku a zemřel ve svých 54 letech dne 14. června 1924 v Marylandu v USA. Františka Chovancová zemřela ve svých 87 letech v Marylandu v USA. Narodil se jim v Místku 15. dubna 1903 syn Walter R. Bernady. Ten se 18. srpna 1928 oženil se Sophii Holy (otec Matěj Holý z Polánky č.p. 2, okr. Klatovy) v Marylandu, zemřel ve svých 60 letech dne 1. srpna 1963 v Brooklynu v Baltimore ve státě Maryland v USA. Otec Sophie Hole byl mezi roky 1917 - 1918 na vojenské službě v Anne Arundel ve státě Maryland, v roce 1942 veden na vojenské službě v Curtis Bay, Maryland. Matěj Holý emigroval do USA v roce 1897, od roku 1916 měl americké občanství. Zemřel ve svých 93 letech dne 4. května 1972 v Marylandu v USA.
Tady tedy stopa a potomci mizí v USA.