03. MISTR JAN HUS a HUSINEC 

Jan Hus se narodil někdy okolo roku 1370. Vystudoval na univerzitě v Praze, roku 1396 se stal bakalářem, o dva roky později již promoval na univerzitního Mistra a roku 1400 přijal kněžské svěcení. V roce 1402 nastoupil jako kazatel do Betlémské kaple na Starém Městě pražském a svým kázáním si rychle získal početné příznivce mezi chudinou stejně jako mezi měšťany, ale sympatizovaly s ním i osoby z nejvyšších kruhů. Na jeho kázání údajně docházela i královna Žofie a po určitý čas ho podporoval i sám král Václav IV. Ve svých kázáních se Hus soustředil na kritiku tehdejší společnosti a svými projevy navazoval na dřívější reformní myšlenky týkající se morálního úpadku a některých církevních praktik. Jan Hus stejně jako řada jiných viděl řešení složité hospodářské a politické situace stejně jako církevních poměrů v návratu církve k jejím původním ideálům, kterým se viditelně vzdalovala. Prosazoval, aby se církev zřekla bohatství a politického vlivu a věnovala se výhradně duchovní činnosti. Odmítal mnohoobročniství (hromadění více příjmů spojených s určitou službou) a další církevní praktiky. Ve společnosti rostlo sociální napětí, které jenom umocňovalo vliv Husových slov a myšlenek.

Zároveň Hus působil na univerzitě, kde byl v roce 1401 zvolen děkanem artistické fakulty a v roce 1409 rektorem univerzity. Tou dobou na univerzitě sílily národnostní neshody. Hus se stavěl za větší podíl Čechů na řízení univerzity, k čemuž také došlo po vydání tzv. Dekretu kutnohorského roku 1409. Tímto dekretem se na univerzitě změnil volební systém. Doposud měla každá tzv. univezitní národnost při rozhodování jeden hlas, takže v praxi Němci disponovali třemi hlasy (saský, bavorský, slezský) a Češi jedním. Král Václav IV. však dekretem otočil poměr 3:1 ve prospěch Čechů a v důsledku toho velká část zahraničních studentů opustila Prahu. Krále k tomuto kroku vedla především složitá mezinárodní situace, ve které potřeboval národnostně rozhádanou univerzitu na své straně.

Brzy poté se daly události rychle do pohybu. Roku 1410 nechal arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka spálit knihy týkající se reformních myšlenek. Boj mezi dvěma názorovými proudy se rozhořel naplno, když Jan Hus v roce 1412 začal ostře kritizovat prodej odpustků (za patřičný poplatek odpouštěla římská církev spáchané hříchy). V té době měl král Václav slíbeno, že z prodeje odpustků bude také profitovat, a proto kupčení s odpustky povolil. Lidé se začali proti tomu bouřit, tři z nich byli dokonce popraveni. Římská církev vyhlásila nad Husem interdikt (zákaz církevních obřadů a úkonů) na místa, kde se zdržoval. Opustil proto Prahu, aby se tam mohlo pohřbívat, křtít, sloužit mše a vykonávat další církevní úkony. Za Husem však nestála jen rozbouřená ulice, ale i část šlechty, která mu poskytla ochranu. Působil proto na venkově, na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí a na hradě Krakovec nedaleko Rakovníka, kde psal odborná pojednání a kázal venkovskému lidu. Na podzim roku 1414 odjel na církevní koncil v Kostnici v dobré víře, že své názory obhájí a podaří se mu přimět nejvyšší církevní představitele k reformě církve. Ukázalo se však, že jeho představa byla dost naivní. Poté, co odmítl odvolat své názory, ho koncil odsoudil za kacířství k trestu smrti a 6. července 1415 byl upálen. Čtyři roky po jeho smrti vypukla husitská revoluce, která změnila na dlouhou dobu českou společnost.

Přestože všeobecně se má za to, že Jan Hus se narodil v Husinci u Prachatic, staří obyvatelé Husince u Řeže vyprávěli, že pocházel z Husince u Prahy, kázal tady a matka ho chodívala do Prahy navštěvovat. Myslím proto, že by bylo zajímavé zamyslet se nad tím, jestli na té pověsti není něco pravdy.

Poměrně brzy, zřejmě již okolo roku 1386, se Husovi dostalo nižšího vzdělání. Těžko by ale mohl docházet do školy v jihočeském Husinci, jak uváděl jihočeský kněz Jiří Heremír. V době, kdy tuto informaci zaznamenával (1533), byl Hus více jak sto let po smrti a Jiří Heremír ani nemusel vědět, že v Husově době jihočeský Husinec neměl ani farní kostel, natož pak školu. Tu bychom samozřejmě těžko hledali i v Husinci u Prahy, ale relativní blízkost k Praze nabízela jednoduché vysvětlení. Hus chodil do školy pěšky do Prahy, což korespondovalo i s naší místní pověstí, že mu matka nosívala do školy homole. Přesto se od 16. stol., tedy již v době, kdy nežil nikdo, kdo by Husa osobně znal, všeobecně usuzovalo, že se narodil v Husinci u Prachatic. Zpráva o jeho rodném domku se však objevila až v 17. stol.! Je tedy docela možné, že jihočeské městečko Husinec se začalo s Husem samo identifikovat až později, zatímco v malé vísce u břehu Vltavy nedaleko za Prahou, kde ještě do 19. stol. hospodařily pouhé tři nebo čtyři statky, vzpomínky na slavného rodáka přecházely jen v ústní tradici z generace na generaci, až ztratily výpovědní hodnotu a dnes je známe jen ve formě pověsti. Zůstal však alespoň místní název Na Kazatelně, který se objevil již v tereziánském katastru z roku 1713. Je třeba ale přiznat, že název mohl vzniknout i podle něčeho jiného.

Že se Husovo rodiště nachází blízko Prahy, potvrzoval ve svém spisu převor Jan Nibling z cisterciáckého kláštera v Ebrachu poblíž Bamberka (dnes v německém Bavorsku), ale i Eneáš Silvius Piccolomini (později papež Pius II.), který dokonce Čechy krátce navštívil. Oba své záznamy bohužel pořídili až delší dobu po Husově smrti, Eneáš v roce 1458 a Nibling dokonce až v letech 1503 - 1504, takže nelze jejich tvrzení bezmezně věřit. Navíc oba byli cizinci. Před nimi se však Husovým rodištěm nikdo nezabýval, zřejmě se jednalo o tak notoricky známou věc, že nebylo třeba se o tom zmiňovat. Zastavme se ještě u zmiňovaného Eneáše a jeho spisu Historica Bohemica, ve kterém vypravoval, že Hus po vypuzení z Prahy roku 1412 ve vsi, z níž pocházel a po níž měl jméno, se svolením jeho pána, přejícího jeho nerozumu, neustával svolávati lid a kázati mu. Kdyby uvedl, o jakého pána se jednalo, celá otázka o Husovo rodiště by se rázem vyřešila. To však Eneáš, nepochybně vynikající pozorovatel, neudělal, a tak můžeme o totožnosti onoho pána jenom spekulovat. Pokud by Husovým pánem byl Mikuláš z Husi, správce hradu Hus, jak se často soudilo, patřil by Hus jihočeskému Husinci. Existuje ale také varianta, že se Hus roku 1412 uchýlil k panu Henrichu Leflovi z Lažan, svému sympatizantovi a osobnímu příteli, který vlastnil nedaleký hrad Okoř. Není sice známo, komu Husinec z Prahy v této době patřil, ale je velmi pravděpodobné, že ho mohl ovládat právě Lefl. Zdálo by se pravděpodobnější, že Hus odešel právě k politicky aktivnímu Leflovi, který navíc vlastnil i zmiňovaný hrad Krakovec, kde Hus později působil. Přímé svědectví však chybí a navíc je otázka, jestli se Hus před svým příjezdem na Kozí Hrádek vůbec někde na venkově zdržoval, jak to Eneáš popisoval. I proto mezi historky dlouho nebylo pochyb o tom, že Jan Hus pocházel z jihočeského Husince u Prachatic. Nebyl by koneckonců sám, kdo by šel z dalekého jihočeského Husince studovat až do Prahy.

Až zveřejnění seznamu duchovních svěcení z let 1395 - 1416 (Liber ordinationum cleri) rozpoutalo diskuzi odborníků o Husově rodišti v tisku i v odborných pojednáních. Z Liber ordinationum cleri totiž vyplynulo, že Jan Hus byl v době svého svěcení zapsán v Boleslavském arcijáhenství a nemohl tedy pocházet z jižních Čech. Zbývalo však zjistit, jestli se jedná skutečně o Jana Husa, protože v knize byl zapsán jako Johannes Michaelis de Husinec, tedy Jan Michalův z Husince. Někteří historici to zdůvodňovali tím, že zapisovatelé zkrátka udělali chybu, když ho zapisovali, a že tam mělo být prácheňské arcijáhenství. Proč by ale pochybovali zrovna u člověka, který už byl v té době poměrně známý? Zdálo se tedy pravděpodobnější, že pocházel z Husince u Prahy, ale jistota nebyla, protože ten také do Boleslavského arcijáhenství nenáležel. Zapisovatelé také zapomněli uvést jeho magisterský titul a podezřelý je i fakt, že Jan Michalův se neúčastnil vyššího svěcení, ačkoli je známo, že Jan Hus vysvěcen byl. Není proto vyloučeno, že se jednalo o někoho jiného. Příjmení Hus nebylo ojedinělé a spíš se tedy zdá, že Jan Michalův není totožný se slavným Janem upáleným v Kostnici.

V současnosti se spíš usuzuje, že Jan Hus přeci jen pocházel z Husince v jižních Čechách. Svědčí proto především jeho přátelské vztahy s mnohými Jihočechy, kteří byli Husovými současníky označováni za Husovy krajany a některé Husovy listy z Kostnice, z kterých se dá usoudit, že jeho rodina žila v jižních Čechách.

Přestože Jan Hus pravděpodobně není rodákem z našeho Husince, myslím si, že by byla škoda na tuto hezkou pověst zapomenout.