7-2. MATĚJ ČADSKÝ a ?
Vítu Čadskému a Anně ? se 7. prosince 1682 narodil v Lysolajích č.p. 6 syn Matěj Čadský, který zemřel ve svých 75 letech dne 6. října 1757 v Lysolajích č.p. 6.
Matěj Čadský se blíže nezjištěného dne a roku oženil s blíže nezjištěnou dívkou.
V Lysolajích se jim narodili:
- blíže nezjištěného dne a roku dcera ANNA ČADSKÁ, která se dne 7. listopadu 1734 v kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích provdala za Františka Nováka
- blíže nezjištěného dne a roku dcera Kateřina Čadská, která zemřela blíže nezjištěného dne a roku v Liboci
- blíže nezjištěného dne a roku syn Josef Čadský, pravděpodobně byl v roce 1773 držitelem gruntu č.p. 13 (Nežerka) jako celý sedlák, pravděpodobně držel i vinici
- blíže nezjištěného dne a roku syn Matěj Čadský, pravděpodobně byl v roce 1770 lysolajským rychtářem
Robota
Podle reformy z roku 1775 bylo možno nahradit naturální robotu ve výkonech penězi. To znamenalo, že poddaní měli odvádět vrchnosti poplatky za užívání půdy nebo dále plnit robotu ve výkonech. O provádění této reformy v Lysolajích nás informuje tento kontrakt:
Kontrakt 1790 - 1791
"Dnes stojistého dne a roku stal se mezi stavovským nejvyšším purkrabským hospodářským ouřadem se strany jedné akt podaný vrchností a obce Lysolajské se strany druhé a to sice až na vyšší uznání a potvrzení následovaná dobrovolná a nezrušitelná úmluva.
1. Srozuměli sme se obyvatelé a poddaý z obce Lysolaj naší robotu v peněžitý plat obrátiti a dle konsignace Lit. A - naší milostivé vrchnosti (až na Matěje Čackýho z č.p. 1 a Jakuba Tůmu z č.p. 15, který svou povinnost in natura vybývati sobě uvolili) v penězích takovou platiti a povinovati.
2. Ten plat od 18. listopadu 1790 se začíná a snadno by se státi mohlo, že by z nás některým ten plat vybejvati za těžko přijít mohlo, pročež jsme sobě vyžádali, jen toliko do vyjití roku 1793, totiž i léta odváděti, kdežto před vyjitím téhož kontraktu nebo další vybejvání platu neb naturálních robot půlletně napřed při ouřadě hospodářském ohlásiti.
3. Odvádění téhož platu robotního, ten a takový se uvolujeme každého čtvrt roku, totiž při Hromnicích, Jakuba a pak Havla při berním vrchnostenském ouřadě odevzdávati povinnost robot, ale v naturáliích, každého týhodne a pak při jinde vykonávati. Ku potvrzení čehož sme toto dobrovolně srozuměni a s porozuměním vlastnoručním podpisem utvrdili.
Stalo se v Praze na kanceláři hospodářským nejvyššího purkrabství dne 30ho novimbri 1790".
Nejvyšší purkrabství
Podle statutu z počátku 18. století náležely k nejvyššímu purkrabství vesnice či jejich části uvedené v těchto odstavcích:
3a) v kraji rakovnickém mimo jiné vsi také Lysolaje a Podbaba
4a) emfyteutický (dědičný pacht) dvůr v Lysolajích č.p. 5.
Výkonným orgánem nejvyššího purkrabství pro vedení evidence držby majetků a plnění robotních povinností byla ruzyňská rychta pro vsi nejvyššího purkrabství, tedy i pro Lysolaje.
Registratura statků purkrabských - Urbania - 1773
Celí sedláci:
č.p. 1 - Matěj Čacký (20. stol. Zajíc)
č.p. 4 - Václav Houdek (Hála)
č.p. 6 - Jiří Bárta (Srb) - dvůr koupen Vítem Čadským před sto lety roku 1673
č.p. 7 - Jan Kubr (Denkr)
č.p. 13 - Josef Čatský (Nežerka)
č.p. 15 - Jakub Tůma (Josífko)
Domkáři:
č.p. 2 - Jan Benešovský (20. stol. Císař)
č.p. 3 - Jiří Holeček (Císař)
č.p. 18 - Josef Tůma (Jícha)
č.p. 9 - Anna Králová (Krákora)
č.p. 20 - Jakub Petrák (Jíša)
č.p. 21 - Prokop Pechát (Řehák)
č.p. 23 - Jan Procházka (Netik)
č.p. 24 - Pavel Král (Plzák)
Držitelé vinic:
Josef Čatský
Václav Tůma
paní hrab. Hartmanová č.p. 33
Trojer, oberleitnant
Matěj Sluníčko
Bělohradský č.p. 40
Martin Prokeš č.p. 35
p. Ankoster
Tomáš Lochman č.p. 19
Martin Malej č.p. 29
paní hrab. Hartmanová č.p. 41
Josef Ritschel č.p. 37
Václav Boranda č.p. 17
Václav Bartín
Jakub Tůma č.p. 16
v Emfyteutickém (purkrechtním) dvoře č.p. 5 - Josef Ritschel (Ant. Burgmajer)
Do roku 1787 měřilo katastrální území Lysolaj 347 ha. Při zakládání tzv. josefínského katastru v roce 1787 byly do soupisu pozemků dejvických a šáreckých pojaty pozemky jižní části území lysolajského na levém břehu Šáreckého potoka, ve výměře 94 jiter, tj. 54 ha. Byly to mimo několika luk převážně pozemky viničné se staveními na nich zbudovanými. Při úpravě stabilního katastru v letech 1817 - 1824 bylo toto území trvale připojeno k území spojených obcí Dejvice a Šárka.
Po této úpravě do roku 1961 měřilo území Lysolaj 293 ha. V roce 1961 byla od území Lysolaj oddělena část areálu Vysoké školy zemědělské v míře 53 ha. Číslování domů bylo provedeno v roce 1770 při tehdejším soupisu mužského obyvatelstva pro vojenské účely.
Průchody vojsk
V období napoleonských válek v letech 1799 - 1819 nezůstaly Lysolaje stranou válečných událostí. Hospodáři byli nuceni poskytovat procházejícím vojenským oddílům přípřeže, ubytování a stravu, jakož i obrok koním. Ze záznamů Úřadu nejvyššího purkrabství o průchodu vojsk pukrabskými vesnicemi se dovídáme o rozsahu těchto služeb, jak byly hlášeny k proplacení náhrad, které však nikdy neodpovídaly skutečným ztrátám zdejších hospodářů.
V roce 1806 bylo ubytováno v Lysolajích celkem 125 mužů a 152 koní v 10 usedlostech. V roce 1808 - 1809 bylo poskytnuto 169 přípřeží po dobu 299 dní z 9 usedlostí.
V letech 1798 - 1799 prošla českými zeměmi, pod vedením maršála Suvorova ruská vojska, která byla vyslána proti Napoleonovi na italskou frontu. Po vítězné bitvě se vracela zpět a zdržela se v Čechách do začátku roku 1800.
V letech 1814 a 1818 - 1819 se v našich zemích znovu střetly armády spojenců s armádami francouzskými. O pobytu ruských vojsk se zachovaly záznamy z roku 1814, podle nichž byli v Lysolajích ubytováni ruští vojáci: 1 oficier, 50 mužů, 110 koní, 44 přípřeže; 1 oficier, 149 mužů, 1 přípřež, v 21 domech.
Z roku 1848 se nám dochoval Akt o nástupu lysolajského rychtáře
Přísaha:
"Vy budete přísahat Pánu Bohu všemohoucímu, že budete a chcete Vám svěřenou službu rychtářskou v obci Lysolejíích, ku které od společného sousedstva zvolen a od ouřadu stvrzen ste byl, věrně, spravedlivě a bedlivě zastávati, především chránit čest a chválu Boží, jak jejich majestátnosti císařské, tak i taky vaší představené vrchnosti a vám podřízených lidí, zvelebovati, všeobecné dobro vyhledávati, všechno co vám od ouřadů navrženo bude vždy volně, ochotně a záslužně vyplňovati, vám svěřené tajnosti nikdy před časem nevyjevovati, pořádky držeti a je všemožně zvelebovati, žádnému vědomitě ubližovati nechati, jakož na vás založena bude, vdovy a sirotky a jejich jmění chrániti a jich se ve všem dobrém zastati, mohoucí nešlechetností a nepořádky zamezovati, je tupiti a jim všemožně brániti, domácímu jako cizímu lidu pravdu zastati, udělovati a se od spravedlnosti, bohabojného jednání a i skrze slib daří, kořistnictví, pochlebování, aneb nepřátelství provádět nechati, nýbrž po všechny časy tak jednati a jako představený obce živu býti chcete, jak na jednoho každého dokonalého a pořádného muže a podaného přináleží a jak to božstvo přikazuje a zemské zřízení předpisuje a míti žádá.
Po přečtení:
Že jsme všechno to, že mně přečteno a na srdce uloženo bylo, dobře pochopil a vyrozuměl, a že za tu mně svěřenou službu rychtářskou dle předstajících zvostati věrně a spravedlivě zastávati chci, tímto výslovně slibuji a s touto přísahou stvrzuju, k čemuž mně dopomáhej Bůh všemohoucí. Stalo se při ředitelským ouřadu zeměstavovských statků v Praze dne 24. června 1848.
Jan Ševčík, rychtář; František Srb, soused; Josef Houdek, soused; Václav Fuks, soused, Václav Kulhavý, soused.
V roce 1909 víme, že se volby konaly v hostinci paní Marie Řehákové v č.p. 25 a z 9 členů obecního výboru a 7 náhradníků byl zvolen i Antonín Čadský. Známe i počet obyvatel: v roce 1870 bylo v Lysolajích 379 obyvatel, v roce 1890 pak 636 obyvatel. V roce 1898 to bylo 639 obyvatel a za rok 1914 - 1918 celkem 966 obyvatel. V roce 1870 zde bylo celkem 40 domů, v roce 1890 celkem 48 domů, v roce 1898 pak 51 domů a v období 1. světové války to bylo 97 domů. Z přehledu vyplývá, že v roce 1870 žilo průměrně v jednom rodinném domku 9 - 10 obyvatel, v roce 1890 asi 13 obyvatel, v roce 1892 to bylo 12 - 13 obyvatel a v roce 1914 pak 10 obyvatel. Počet obyvatel přibýval rychleji, počet domů zaostával. Úroveň bydlení byla velmi nízká, rodinné domky byly malé, bez příslušenství a elektrického osvětlení, byty byly přeplněny. Často žila početná rodina v jedné místnosti.
I to byl zřejmě důvod, kdy naši předci přiženěním či provdáním do sousedních Horoměřic, Kamýka (Velkých Přílep), Černého Vola, Únětic či Nebušic vytvořili další rodové větve.
Celková politická, hospodářská a národnostní situace, zvláště v českých zemích, přerostla v hlubokou krizi monarchie. Situace vyvrcholila v Praze dne 12. června 1848, kdy propuklo živelné lidové revoluční povstání zaměřené proti monarchii Rakousko - Uhersko. Proti tomuto povstání byla nasazena armáda, která ostřelováním dělostřelectvem a obsazením města povstání likvidovala do 17. června 1848. Monarchie rozpoutala persekuci proti účastníkům povstání. Přestože povstání bylo potlačeno, mělo velký význam pro další politický vývoj nejen v českých zemích, ale i v ostatních zemích rakouské monarchie.
Hlavním výsledkem revoluce bylo, že vláda byla nucena vydat zákon o poddanství, odstranění roboty a poddanských dávek ze 7. září 1848. Předpisy, které upravovaly náhradu za zrušené feudální závazky, byly dány císařským patentem ze 4. března 1849. Robota a robotní platy podruhů a domkářů usedlých na selské půdě byly zrušeny bez náhrady. Ostatní poddaní byli vyvazováni za náhradu podle výše feudálních břemen, jimiž byli zatíženi. Náhrada činila jednu třetinu břemen kapitalizovanou 20ti násobkem roční náhrady. Celková náhrada byla zapsána na usedlostech jako hypoteční dluh, který měl být umořen do 20 let pravidelnými splátkami.
Většina obcí se již dříve vykoupila z roboty nebo provedla po dohodě s vrchnostmi reluici robot za peněžní platy (Lysolaje). Feudální velkostatkáři získali výkupem ohromné finanční prostředky. Výkup však zabrzdil rozvoj rolnických hospodářství, protože byla zatížena ročními splátkami a daněmi.
Zrušení roboty a poddanství bylo velikým pokrokem, avšak tento pokrok byl zdaněn právě výkupem.