10B-2-6. ROZÁLIE NEBESKÁ a ?
Antonínu Nebeskému a Anně Brázdové se v Brozánkách č.p. 2 dne 14. června 1849 narodila dcera Rozálie Nebeská. Zemřela ve svých 89 letech dne 21. února 1938 v Brozánkách č.p. 2.
Róza byla svobodná matka. Celý život žila v Brozánkách č.p. 2.
Na blíže nezjištěném místě se jí v blíže nezjištěný den a rok narodil:
- syn ? Nebeský
Dle informací z rodiny, o kterých se ale dlouho nesmělo veřejně mluvit, měl být otcem ? Nebeského pravděpodobně příbuzný významného českého rabína Richarda Federa, a to jeho bratr Václav Feder, který se narodil v chudé početné židovské rodině ve Václavicích u Benešova, pravděpodobně č.p. 42. Otec byl podomní obchodník, maminka v domácnosti.
Václavice je starobylá vesnice raně středověkého původu, spojovaná s patrociniem českého světce sv. Václava. První písemná zmínka o obci je v českých pozemkových listinách zapsána k roku 1194, kdy již tato ves svatého Václava existovala a patřila ke statků kláštera křižovníků, strážců Božího hrobu v Praze na Zderaze. Kamenný kostel sv. Václava je původem z doby přechodné románsko-gotické, zachovala se z něj pouze věž, k níž byl kolem roku 1352 dostavěn nový chrám s křížovými žebrovými klenbami. Úpravy z doby renesanční po roce 1600 dokumentuje znak Doroty Hodějovské na okně v sakristii. Střecha věže pochází z roku 1864 a celý kostel byl upraven roku 1902. Před kostelem stojí kamenné sochy sv. Víta, Vojtěcha a Norberta, přenesené z Nové Vsi u Bečova. Na klenbě hlavní lodi upoutá velký skleněný (křišťálový) lustr. Za 2. světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Waffen-SS Benešov a její obyvatelé se museli 1. dubna 1943 vystěhovat.
Richard Feder ml. se narodil 26. srpna 1875 ve Václavicích. Jeho výjimečné nadání se projevilo již v obecné škole, a tak byl z vesnické trojtřídky poslán do školy do Benešova. Po maturitě na akademickém gymnáziu v Praze pokračoval ve studiích na Filozofické fakultě ve Vídni. V hlavním městě Rakouska-Uherska získal dva doktoráty, z filozofie a souběžně na židovské teologické fakultě. Po sedmiletém studiu ve Vídni nastoupil 19. září 1903 na své první rabínské místo v Kojetíně. Později sloužil v Lounech a Roudnici nad Labem, aby pak na dlouhá léta zakotvil v Kolíně. Zde, kromě vykonávání svých rabínských povinností, vyučoval německý jazyk a německou obchodní korespondenci na obchodní akademii od roku 1917 až do roku 1938, kdy odešel do důchodu. Své rozsáhlé vědomosti uplatňoval PhDr. Richard Feder nejen v židovské obci a obchodní škole. Jako jednatel Okresního osvětového sboru v Kolíně ovlivňoval po dlouhá léta kulturní život města. Sám často přednášel různorodému publiku o dějinách náboženství, o Janu Husovi, o buddhismu i o české literatuře.
Po rozbití první Československé republiky a okupaci českých zemí nacistickým Německem byl Feder ve věku šedesáti šesti let dne 13. června 1942 zařazen s celou rodinou do transportu "Aad - Kolin" do Terezína. I zde dostál svému postavení rabína a v omezených a krutých podmínkách pomáhal svou moudrostí svému okolí. Neváhal ani uzavírat židovské sňatky a dle možnosti udržoval mezi souvěrci náboženský život. Válku přežil ze své široké rodiny sám. Jeho žena Hilda zahynula v Terezíně, synové Viktor a Evžen a dcera Rut i s rodinami zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. Po osvobození se rabín Feder vrátil do Kolína, kde pracoval až do zvolení oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí v roce 1953. Shodou okolností právě v roce 1953 oslavil 50 let své rabínské činnosti.
Do nového úřadu v Brně byl uveden 19. dubna 1953, společně s nově nastoupivším vrchním kantoren Alexandrem Neufeldem, který jej na prahu synagogy přivítal se svitkem Tóry v rukou. Po dalších 17 let pak Feder působil v Brně, navštěvoval moravské židovské obce a synagogální sbory, přednášel, učil a psal. V roce 1961 byl ustaven jako zemský rabín, Brno však neopustil. Při příležitosti jeho 90. narozenin mu bylo v roce 1965 uděleno státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Richard Feder zemřel 18. listopadu roku 1970 ve věku 95 let a je pohřben na Židovském hřbitově v Brně.
Během holocaustu za nacistické okupace přišel rabi Feder prakticky o celou rodinu. Syn Viktor byl 28. dubna 1942 deportován do ghetta Zámostí, kde byl zavražděn. Jeho žena Hilda zemřela 24. prosince 1942 v Terezíně. Syn Evžen, jehož manželka Růžena a dvouletý syn Josef byli 15. května 1944 odvlečeni do Osvětimi a zavražděni. Dcera Rút, s manželem Pavlem Hellerem a 15ti letým synem Walterem byli 28. října 1944 zavražděn v Osvětimi.