06 - Když na Šáreckých horách zrála vinná réva

Stupňovité terasy na zahradách, zejména v Šáreckém údolí, jsou dosud dobře patrné a upomínají na dávné viniční hospodářství. Řada usedlostí má jména držitelů vinic a často připomínají jejich povolání zachovaná v pojmenování ulic.

Téměř celé území od šáreckého kostela až k dnešnímu Benešovu náměstí byla pokryta vinicemi. Jedna z nejstarších vinic zvaná Paťanka se prostírala na jižním svahu dnešní Baby. V místech farní budovy byla vinice Petra Voka z Rožmberku. U bývalého Hendlova statku, proti farní budově, byla vinice Šmídovská.

Počátkem 16. stol. počali Šárečtí vlastníci pozemků upravovat jižní svahy na vinice. Směrem od Jenerálky podél toku potoka byla vinice Kuliška. Nad Záporeckým mlýnem bylo několik vinic: Stehlíkovská, Bránická, Švamberská. U Heřmanova dvora byla vinice Podhájská. Snad u každé usedlosti byla tehdy vinice.

Po dvě stě let dozrávala vinná réva na šáreckých stráních a byly to vojny, které vinohrady zpustošily a zub času, který dokonal jejich zkázu. Zůstaly jen zápisy ve viničních knihách. Přímých pamětníků už není. Zachovalo se však několik stavebních památek. Stály tu tři viniční kaple. Jedna z nich na počátku padesátých let minulého století, byla srovnána se zemí. Byla to zajímavá barokní stavba o trojúhelníkovém půdorysu, která po dvě staletí oživovala svahy nad Zlatnicí, až posléze v dobách bytové krize po první světové válce, se stala útočištěm rodiny, která se tu zařídila po svém. Stavba chátrala a chřadla. Byl odtud příjemný pohled k Jenerálce, na usedlost Kulišku, jejíž svahy byly kdysi také pokryty vinicemi, na Dubový mlýn a dále k Vokovicům, kde dnes nad údolím Šárky ční věžový dům Aritmy. Dnes v místech bývalé kaple je jen trávník a několik laviček.

Nedaleko odtud, na Perníkářce, stojí další dvě viniční kaple, vklíněná mezi několika patrovými domy, která své postavení uhájila a byla zachráněna jako architektonická památka.

Třetí vkusnou antikvitou z 18. stol. je barokní kaple Nejsvětější Trojice nad usedlostí Hadovkou. Stavba je vsazena do parčíku s pěti lipami. Český malíř Josef Navrátil v polovině minulého století klenbu kaple vyzdobil několika biblickými výjevy, které nesou malířův podpis a letopočet 1863.

V údolí Tiché Šárky, přímo pod kostelem sv. Matěje, v zahradě vily Zuzanky, stojí málo známá památka existence vinic v Šáreckém údolí. Je to jednopatrový domek, na první pohled nenápadný, stojící na svahu za Zuzankou. Domek měl vinný sklep a v prvním patře starobylý malovaný strop. Nad dveřmi byl, a snad doposud je, letopočet 1846 a jméno někdejšího vinaře Matěje Miňovského, potomka staré kacířské rodiny, o níž se zmiňuje Alois Jirásek ve svém Temnu.

Na skalnatém vrchu Bába, s výhledem do Vltavské kotliny a přes řeku k trojské zoologické zahradě, jsou zbytky letohrádku Serváce Engla z Engelflussu. Také zbytky tohoto stavení připomínají zašlou slávu viničních hor.

Na vinicích nebylo příliš bezpečno. Zdržovalo se tam dost lidí pochybných, osob bez přístřeší, docházelo tam ke rvačkám a násilným případům. Svahy pod Bábou a údolím Šáreckého potoka byly k tomu vhodným místem.

Doložme toto tvrzení příklady ze starých zápisů. "Rakovničtí roku 1490 polapili jakéhosi Zemana, který byl vydán na mučení. Vyznal mimo jiné i to, že se svým tovaryšem Salavou zamordovali ženu na Šárce u strouhy, vzali jí pět kop grošů a sukni. Salava jí pak mečem hrdlo sťal." (viz Zikmund Winter: Kulturní obraz českých měst)

Na území Dejvic bylo v roce 1620 asi 120 vinic. V následujících letech mnoho vinic zaniklo. Méně zámožní vinaři neměli peněz na opravu a obnovu pobořeného viničního hospodářství. Pozemky prodávali zámožnějším sousedům nebo je ponechali pozemkovým pánům na úhradu ročních platů. V soupisu z roku 1673 bylo na Dejvickém katastru již jen 57 vinic. Některé byly sice obnoveny, zejména Zlatnice, Špitálka, Purkrábka a jiné, ale i ty brzy zanikly.