8H. JOSEF NEBESKÝ a LIDMILA BUTOVÁ

Václav Nebeský a Lidmila ??? měli syna Josefa Nebeského, který se narodil 6. dubna 1763 v Hoříně č.p. 7 a zemřel ve svých 52 letech v roce 1814 v  Hoříně č.p. 7.

Byl to hospodář na gruntu v Hoříně č.p. 7. 

Ve svých 28 letech se dne 21. června 1791 oženil s Kateřinou Šrámkovou, vdovou po neboštíkovi Františkovi Šrámkovi (asi ze Slanýho). Kateřině bylo 25 let, narozena tedy byla kolem roku 1766. 

Ve svých 30ti letech se dne 19. června 1792 oženil podruhé, a to s Lidmilou Butovou, dcerou Josefa Buty, rychtáře z Hořína č.p. 4. Lidmile bylo 17 let, narodila se tedy roku 1775. Za svědky jim šel kovář a mlynář.  

Ludmila Butová zemřela ve svých 82 letech dne 27. února 1855 v Hoříně č.p. 7. Narodila se tedy v roce 1773 - 1774.

V Hoříně č.p. 7 se jim narodili: 

- 30. listopadu 1794 dcera Ludmila Nebeská

- 2. července 1796 syn Jan Nebeský

- 13. března 1798 dcera Anna Nebeská

- 11. listopadu 1799 dcera Magdalena Nebeská

- 18. dubna 1806 syn Karel Nebeský, byl to mlynář v Poříčí, dne 16. dubna 1833 se oženil s Barborou Mildnerovou, zemřel ve svých 38 letech dne 9. října 1844 

- 16. října 1808 dcera ? Nebeská

- blíže nezjištěného dne a roku syn Josef Nebeský, který se blíže nezjištěného dne a roku oženil s blíže nezjištěnou ženou, se kterou měl dceru Františku Nebeskou, která se provdala za Jana Viktorina (nar. 1811), měli syna Josefa Františka Viktorina (nar. 1838) a dále syna Jana Nebeského, obchodníka se suknem

- 8. února 1811 syn Václav Nebeský, který se oženil s Lidmilou Plačkovou, zemřel ve svých 40 letech dne 19. ledna 1851 pravděpodobně na souchotiny

- 30. května 1813 dcera ? Nebeská

Po smrti Karla VI., císaře Svaté říše římské, krále českého a uherského, nastoupila díky Pragmatické sankci z roku 1713 na trůn jeho dcera Marie Terezie (celým jménem Maria Theresia Walburga Amalia Christiana), arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká a markraběnka moravská. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Jejím manželem se 14. února 1736 stal František I. Štěpán Lotrinský (seznámili se necelých 30 km od Hořína, na zámku Brandýs nad Labem, kam jezdil za lovem už její otec Karel VI.). Během své vlády prosadila reformy, které vedly k větší centralizaci a efektivnosti řízení její říše. Období její vlády (20. října 1740 - 29. listopadu 1780) je označováno jako osvícenský absolutismus. Na reformy Marie Terezie navázaly reformy josefinské. 

V rámci správní reformy byla omezena zemská samospráva, vytvořena centralizovaná správa monarchie a státní správa byla profesionalizována. Bylo sjednoceno trestní právo v Rakousku a českých zemích, a to zákoníkem zvaným Constitutio Criminalis Theresiana (vešel v platnost 1768). Tento zákoník byl v mnohém stále poplatný právní soustavě středověku, jako důkazní prostředek připouštěl například mučení a obsahoval ještě skutkové podstaty trestných činů jako je čarodějnictví nebo magie. 

Byly vytvořeny tereziánské katastry, soupisy půdy, domů a obyvatel. Tereziánský urbář z roku 1767 definoval vztahy mezi vlastníky půdy a jejich poddanými v Uhrách, což narazilo na ostrý odpor uherské šlechty. Poddanská a pozemková reforma, kterou navrhl a v několika zemích (Čechy, Dolní Rakousy, Morava, Štýrsko a Halič), provedl František Antonín Raab, se označuje jako raabizace (aboliční raabovská soustava, raabovský robotní svod nebo raabovský emfyteut). Část vrchnostenské půdy byla za poplatek rozdělena mezi rolníky, v rámci pilotního projektu byla roku 1775 rozdělena část půdy po zrušeném jezuitském řádu. Roku 1775 vydala Marie Terezie poslední robotní patent, který zmírnil robotní povinnost. Josef II. raabovské reformy zastavil. 

Stát podporoval podnikání (textilní a sklářské manufaktury, papírny), zavedl celní unii a cla na ochranu před zahraniční konkurencí. Modernizovalo se obdělávání půdy a prosadily se brambory. Byla zavedena jednotná měna (1 tolar = 2 zlaté) a první papírové peníze (bankocetle) a sjednoceny míry a váhy. V roce 1751 byl vydán ohňový patent, stanovující průlomové zásady požární ochrany, zejména stavbu domů z nehořlavých materiálů a vybavení vesnic zvoničkami s nepřetržitou vartýřskou službou. V roce 1770 bylo uzákoněno číslování domů, jak ve městech, tak i na vesnicích. V matričních záznamech (knihách) se to projevilo od roku 1771. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád, jezuité tím přišli i o dohled nad školstvím. K řízení reformy školství byl pozván Johann Ignaz Felbiger. Dne 6. prosince 1774 byl vydán Všeobecný školní řád pro všechny císařsko-královské země, který stanovil mimo jiné všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky (nikoli povinnou školní docházku, jak se obvykle uvádí). Byla zavedena povinná šestiletá školní docházka a systém škol:

- triviální školy na venkově i ve městech, při farách, pro výuku čtení, psaní a počtů, výuku náboženství a základů zemědělství, pro dívky též domácích prací. Na obsah výuky dohlížel farář, na hospodaření školy školní dozorce, což byl obvykle nejbohatší sedlák z vesnice

- hlavní školy ve městech, alespoň jedna v kraji. Kromě základních znalostí se učila též německá gramatika a latina. V českých hlavních školách se v prvním ročníku učilo česky, ve druhém částečně česky, ve vyšších německy¨

- normální školy, což byly učitelské ústavy v zemských městech, s výukou pouze v němčině

- preparandy, přípravné kurzy pro učitele, trvaly při normálních školách 1 - 2 roky, při hlavních školách 3 měsíce.

Dozor nad hlavními a normálními školami měly zemské školní komise. Roku 1775 byla provedena reorganizace středních škol podle Gratiana Marxe. Byla vytvořena pětitřídní (později šestitřídní) gymnázia, kde se učilo německy, od 3. třídy latinsky. Roku 1751 založila Marie Terezie ve Vídni vojenskou akademii.