9P. JOSEF ČADSKÝ a MAGDALENA NOVÁKOVÁ
Tomáši Čadskému a Dorotě ? se 30. ledna 1743 v Lysolajích narodil syn Josef Čadský, který zemřel blíže nezjištěného dne před rokem 1814.
Josef Čadský byl v Přílepech sedlákem a rychtářem. Rychtářem byl od roku 1771, neboť víme, že v roce 1770 byl rychtářem ještě Matěj Saska (s rodem Sasků jsme rovněž spřízněni).
Žil na statku v Přílepech č.p. 19 (současná adresa je pravděpodobně Roztocká 123, Velké Přílepy).
Ve svých 23 ketech se dne 5. října 1766 Josef Čadský oženil v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích s Magdalenou Novákovou, která se blíže nezjištěného dne a roku narodila v Přílepech č.p. 18 (sousední statek, současná adresa je pravděpodobně Roztocká 153, Velké Přílepy).
Její otec byl František Novák, narodil se 8. září 1710 v Přílepech č.p. 18. Byl to sedlák tak jako jeho otec Jakub Novák zvaný Vokáček z Přílep č.p. 18 (1666 - 4. dubna 1731). Rod Nováků patřil k největším hospodářům usídlených v Přílepech již nejméně 100 let. Matkou Magdaleny byla ANNA ČADSKÁ z Lysolaj. Josef Čadský se narodil rovněž v Lysolajích. Je možné, že byli bratranec a sestřenice. Magdalena Nováková zemřela před rokem 1825.
V gruntovní knize kapitulního panství chrášťanského se píše o vsi "Přílepy u Kamejka a Ouholice". Tato kniha byla založena "za ouředlního direktora Antonína Hlavsy L.P. 1797". Vedena byla do roku 1873. Ke statku nebo gruntu č.p. 19 je tento zápis:
"Josef Čadský - sedlák N. 19
Nastoupil grunt v roce 1771 v šacunku za 490 zl., na které ještě dopláceti má 32 zl. 40 kr., které náleží totiž po nebožtíku Jiřím Řeřichovi 2 synům, Jiřímu a Václavovi, o kterých se přes 60 let neví."
Josef Čadský měl tři syny - Franze, Jana a Josefa. Z roku 1813 je zápis, dle kterého ... syn Josefa Čadského Franz a jeho žena Lidmila ujímají "to dolejší stavení od vrat v návsi spolu s maštalí a chlévem; pak bývalým mlýnským stavením, též celou stodolu a ty podle ní stojící zadní vrata s celým dvořním placem v gruntu hlavního pod N.C. 19. Od hospodářského nářadí 1 vůz se vším příslušenstvím, 1 pluh, jedny trojdílné brány, od dobytku jen toliko 1 hříbě, pak 2 prasnice, však s tou výhradou, že časem svým oni nastupující manželé zase 1 prasnici, ačkoliv bez přírůstku, jejich odstupujícímu otci neb dědicům jeho navrátili a při nastupování bratru Josefu na druhou polovici téhož gruntu jednoho koně k práci dostatečného neb 70 zl. vídeňské měny dáti odvésti povinni jsou, pak 38 jiter 1 312 sáhů polí, 777 sáhů luk, 1 jitro 337 sáhů zahrad a 90 sáhů pastvišťat k jejich budoucímu společně vlastnímu držení, užívání a vládnutí od jejich odstupujícího otce.
Nastupující manželé převzali k zaplacení podíly v úhrnné částce 3 157 zl. 45 kr. vídeňské měny.
Mimo té částky 3 157 zl. 45 kr. budou nastupující manželé Franz a Lidmila Čadských jejich odstupujícímu otci Josefu Čadskému následující výměnek každoročně dávati, totiž: 7 strychů žita, 5 strychů pšenice 13 žejdlíků másla, 13 žejdlíků soli, 1 sáh dříví, 6 strychů uhlí, pak třetí díl ze zahradních užitků a věrně odváděti.
Oni, nastupující Franz a Lidmila, manželé, povinni budou následující povinnosti z tohoto jim odděleného gruntu vykonávati:
- militare ordináriům a všechny podle něj vypadající další, nyní a budoucně přijít a jakékoliv jméno míti mohoucí, daně a poplatky, lifrunky, transporty, krátké a dlouhé füršpony, eingnartirunky atd. dle ouředlní repartice zapravovati
- každoročně ještě 78 dní potaživé roboty s koňmi a od sv. Jana až do sv. Václava 13 dní pěší roboty řádně vykonávati
- jménem gruntovní činže a za natahané dříví 3 zl. 56 kr. do vrchnostenského důchodu chrášťanského vždy při sv. Havle
- též i do vrchnostenské kuchyně 10 vajec
- jménem desátku velebnému panu faráři ounětickému 48 snopů pšenice a 48 snopů žita a železnou krávu per 18 kr. k záduší ounětickému
- ounětickému panu učitelovi 2 čtverce žita
- obecnímu pastýři 2 čtverce pšenice, 2 čtverce ječmene, pak 18 liber chleba dáti a bez odporu odváděti."
V gruntovní knize je i zápis, týkající se druhé části gruntu pro druhého syna: "Zápis pro Josefa Čadského na druhý díl z třech dílů od otcovského Josefa Čadského hlavního gruntu ve Velkých Přílepích pod N.C. 19. Předně ujímá Josef Čadský to hořejší stavení a kůlnu od toho hlavního gruntu a tím, že dvorní zeď od půlnočně východního rohu hořejšího stavení k rohu oné kůlny vedené a od zahradní zdi spojena býti má, též i všechna okna, dvéře a pavlač na druhou polední stranu téhož hořejšího stavení tak, jako i jeho vrata do dvora také jiné tam na polední stranu přenešené a vystavěné býti musejí, pak 29 jiter 90 sáhů polí, 777 sáhů luk, 1 jitro 573 sáhů zahrad a 90 sáhů pastvišťat k jeho budoucně vlastnímu a dědičnému držení užívání a vládnutí od jeho odstupujícího otce Josefa Čadského."
V dalším zápisu čteme, že když "rozdělení hlavního gruntu Josefa Čadského v obci velkopřílepské pod N.C. 19 mezi jeho dva syny Franze a Josefa Čadského dle resoluce královské gubernie potvrzeno býti nemohlo, tehdy na žádost otce Josefa Čadského ten na jeho dva syny Franze a Josefa rozdělený grunt dohromady stáhnutý byl a tyto dvě položky nyní Franzovi Čadskému spolu s jeho manželkou Lidmilou, rozenou Lešákovou z Hořína, k jejich budoucímu společně vlastnímu a dědičnému držení, užívání a vládnutí odevzdán."
K tomu rozdělení a následně opětnému spojení gruntu došlo v roce 1814 a dále ho měl v držení Franz Čadský s manželkou Lidmilou. Z dalšího zápisu se dozvídáme, že František a Lidmila Čadských prodali selskou usedlost č.p. 19 Františku Ryšánkovi za 6 300 zl. ve stříbrných penězích v roce 1831. Později byl statek v držení několika generací rodiny Pokorných.
Josef Čadský a Magdalena Nováková žili v Přílepech č.p. 18 a zde se jim narodili:
- 13. srpna 1767 dcera Rozálie Čadská, která se ve svých 17 letech provdala dne 24. října 1784 za Josefa Sasku z Přílep, Rozálie zemřela ve svých 33 letech dne 2. května 1801
- 14. ledna 1770 dcera Barbora Apolena Čadská
- blíže nezjištěného dne v červnu roku 1771 dcera Anna Čadská
- blíže nezjištěného dne v březnu roku 1774 syn Josef Čadský
- blíže nezjištěného dne v červnu roku 1776 syn Jan Čadský
- blíže nezjištěného dne v lednu roku 1780 syn Jan Čadský, který zemřel před rokem 1783
- ??? blíže nezjištěného dne v lednu roku 1780 dcera Dorota Čadská nebo
- ??? blíže nezjištěného dne v květnu roku 1780 dcera Barbora Čadská (v tu dobu byl otcem jedné z dívek Josef Čadský nar. 1760)
- blíže nezjištěného dne v říjnu roku 1781 syn František Čadský nebo
- ??? blíže nezjištěného dne v květnu roku 1782 dcera Kateřina Čadská (v tu dobu byl otcem jednoho z dětí zřejmě Josef Čadský nar. 1760)
- blíže nezjištěného dne v červnu roku 1783 syn Jan Čadský
- blíže nezjištěného dne v červnu roku 1785 dcera Barbora Čadská
- 8. dubna 1788 syn Václav Čadský, který zemřel před rokem 1791
- 22. února 1791 syn VÁCLAV ČADSKÝ, který se dne 15. dubna 1823 oženil s Josefou Kmochovou z Přílep
- blíže nezjištěného dne a roku syn František Čadský, který se blíže nezjištěného dne a roku oženil s Lidmilou Lešákovou z Hořína, jako sedlák hospodařil na dědičném gruntu v Přílepech č.p. 19 až do roku 1831, kdy jej prodali Františku Ryšánkovi
- blíže nezjištěného dne a roku syn Jan Čadský, pravděpodobně zemřel před rokem 1814, kdy došlo k rozdělení gruntu č.p. 19 na dva díly mezi syny Františka a Josefa
V ranném středověku se na území dnešních Velkých Přílep nacházely dvě sídliště - Přílepy a Kamýk. Až do roku 1859, kdy byly obě obce sloučeny, spadala každá obec pod jinou farnost - Přílepy k únětické a Kamýk k noutonické. Přílepy náležely svatovítské kapitule na Pražském hradě a Kamýk kapitule benediktinek u sv. Jiří. Po husitských válkách patřily obě obce svatovítské kapitule. Kamýk se do držení benediktinek vrátil až v roce 1572. Během třicetileté války byly obě obce vypleněny švédskými vojsky pod vedením generála Koenigsmarka. Zpustošené vesnice byly znovu dosídleny ve 2. pol. 17. století. Po zrušení kláštera v roce 1782 připadl královské komoře, od níž ho v roce 1797 koupil spolu se sousedními Statenicemi (k nimž Kamýk patřil od roku 1627) nejvyšší rakouský maršálek Rudolf hrabě Špork. V 19. stol. patřila ves baronům Dlouhoveským z Dlouhé Vsi, kterým po zrušení poddanství náležel již jen panský dvůr č.p. 18 (u restaurace Špýchar). Naproti němu se nacházel svobodný Světlíkovský dvůr. Dochovala se i fotografie pana Zajdla z 2. pol. 60. let 20. století, na které prochází kolem tohoto statku prvomájový průvod.
V roce 1616 se v Přílepech nacházelo 8 (někde psáno 13) gruntů a několik hospodářství. V jednom byla krčma, část osadníků tvořili Němci. V roce 1700 měly Přílepy 72 obyvatel a 19 domů. Uchovala se tato jména hospodářů: Matěj Dolejš, Jan Houdek, Tomáš Tomek, Josef Saska, Jakub Novák, Lukáš Šroubek, Martin Šroubek. Největší grunt měl Matěj Šroubek, který byl současně majitelem mlýna. Krčmu provozoval ve svém domě Matěj Dolejš.
Obec Kamýk měla v témže roce 103 obyvatel a 22 obytných domů. Byla tedy o něco větší a také místní sedláci byli o něco bohatší než přílepští. Na rozvoj Kamýku měly vliv především dva velké dvory - dvůr Světlíkovský a dvůr panský, náležející vrchnosti ze Statenic. Dvůr Světlíkovský je zapsán v karlštejnských lenních deskách již v roce 1676. Ke karlštejnským lénům náležel do roku 1704. Jeho držitelé byli povinni vojenskou či jinou službou na hradě.
Lidová slavnost na Světlíkovském dvoře
Dvůr měl tři obytné domy a v roce 1700 v něm žilo 22 obyvatel včetně pěti židovských rodin (židovská komunita byla v Kamýku velmi významná, měla zde u křižovatky silnic na Lichoceves a Noutonice i svou synagogu). V 19. století ho koupila rodina Ryšánkova, z níž pocházel i jeden ze starostů Kamýku. Ryšánkovi zde hospodařili až do poloviny 20. století, kdy statek přešel do majetku JZD. Jeho pozůstatky jsou součástí areálu, kde se dnes na Kladenské ulici nachází ubytovna, nonstop a vodohospodářské služby. V průběhu 18. století se od Světlíkovského dvora oddělil samostatný statek, který se zachoval v paměti starších lidí jako statek U Kohoutů. Kohoutovi byli posledními hospodáři, než byl statek v 50. letech 20. století znárodněn. Jeho budovy pak chátraly a v dubnu 1975 byly zlikvidovány odstřelem. Sousedil se Světlíkovským dvorem a na jeho místě vyrostla řada rodinných domů podél Kladenské ulice.
Dvůr panský patřil v tu dobu statenické vrchnosti, posledním majitelem byl pan Straka ze Statenic. Nejzachovalejší částí dvora je sýpka, neboli špejchar, kde se dnes nachází restaurace stejného jména na Kladenské ulici.
Po celá léta byli v obou obcích do čela voleni sedláci a majitelé gruntů. Byli z nich dobří rychtáři a starostové. Měli povinnost dodržovat v obci klid a pořádek. Rovnali drobné spory a třenice mezi poddanými. Prováděli také zápisy do úředních knih. Při prodeji nebo dědictví prováděli i odhad ceny movitého i nemovitého majetku. Úřednímu odhadu se říkalo "šacuňk".
Po roce 1945 měly Velké Přílepy něco přes 600 obyvatel. Byly tu tři hospody, hotel, mlýn, několik prodejen se smíšeným zbožím, porážka, truhláři, kováři a koláři, krejčí, švadlena, kominík, sedlář, prodejce bižuterie. Bylo zde pět lomů na kámen, který se zde těžil a používal na stavbu silnic. Dále tu bylo několik menších sedláků a několik větších (ti měli 20 a více hektarů půdy) - v Přílepech to byla hospodářství u Tomků, Jelínků, Ženíškových, Novotných a Pokorných (bývalý statek Čadských č.p. 19), v Kamýku se hospodařilo u Kohoutů, Ryšánků, Nebeských (statek Piskáčků č.p. 21) a u dalších Tomků.
A právě v tuto dobu se rody Nebeských a Čackých k sobě prvně přiblížily.
V tento čas byl zakládán za vlády Marie Terezie pozemkový katastr, nemovitostem byla přidělována popisná čísla. Kaplička zasvěcená Panně Marii (ležící v obci Přílepy na rozdíl od kapličky sv. Gottharda ležící v obci Kamýk) dostala č.p. 17. Traduje se, že kaplička stojí na místě, kde byly v době rekatolizace páleny "zakázané" knihy obyvatel obce, kteří nevyznávali katolickou víru.
Obraz z kaple sv. Gottharda byl slavnostně vysvěcen v květnu roku 1772 na velkolepé slavnosti v kostele sv. Jana Křtitele v Noutonicích. Do současné doby se zachoval pouze rám, současný obraz je pravděpodobně z roku 1880. Zúčastnil se této akce i někdo z našich předků? Pravděpodobně ano.
