13P-2.1. JOSEF ČACKÝ a LUDMILA MINAŘÍKOVÁ

Antonín Čacký a Alžběta Hájková měli syna Josefa Čackého, který se narodil dne 28. února 1885.

Za kmotra mu šel František Čadský, dělník z Horoměřic č.p. 71 a Kateřina Čadská, služebná z Horoměřic č.p. 88, která je podepsána třemi křížky. Jeho matce Alžbětě Hájkové bylo 29 let a měsíc před jeho porodem úspěšně složila zkoušku na "bábu porodní".

Josef Čacký se narodil v Horoměřicích č.p. 70 (dnešní adresa Spojovací 70, Horoměřice).

Již od středověku vzkvétalo na našem území pekařství a perníkářství, sladkosti se vyráběly převážně k nejrůznějším svátečním dnům v roce. V 15. stol. najdeme v Praze pekaře, koláčníky, kobližníky, mazanečníky a oplatečníky. Cukrářské řemeslo se oddělilo od perníkářů a pekařů v 2. pol. 16. stol. a v Praze se v té době nacházelo 14 cukrářů. Organizovaný cukrářský cech vznikl v Praze na počátku 17. stol., po roce 1620 byl zrušen a znovu obnoven byl až v roce 1724. Roku 1859 byly cechy v českých zemích zrušeny a jejich nástupci se stala společenstva. Jednou z hlavních náplní společenstva cukrářů byla výchovná činnost jak mladých cukrářů, tak širšího okruhu odborníků, pro které vydávali časopisy a publikace.

Další dochované vysvědčení Josefa Čackého, i když značně poškozené, dokládá, že se učil obchodu u pana Rudolfa Vodičky, a to pravděpodobně od 15. října 1911 do 15. října 1913. Vysvědčení, kdy se jako "mládenec obchodnický" propouští a každému doporučuje, bylo vydáno o šest let později, dne 25. května 1919. Josefovi bylo 34 let. Obchodu se Josef Čacký vyučil přímo v Horoměřicích, jako starosta je podepsán Josef Eisler.

Mezitím se dne 21. května 1912 ve věku 27 let Josef oženil s o tři roky starší Lidmilou Mynářovou, narozenou dne 15. prosince 1882, ženou v domácnosti. 

Lidmila se narodila v Horoměřicích č.p. 67 (dnešní adresa Svahová 67, Horoměřice). Za kmotru jí šla Lidmila Procházková, manželka tesaře z Horoměřic č.p. 20 a Marie Šimáčková, dcera Josefa Šimáčka, dělníka z Prahy. Byla to dcera dělníka (zedníka) Jana Mynáře, jinak zvaného Mynáříka z Horoměřic č.p. 67, manželského syna Josefa Mynáře, dělníka z Horoměřic č.p. 1 a matky Marie Lefnerové z Horoměřic č.p. 51 (spřízněna s Alžbětou Lefnerovou).

Její matka byla Marie Řečinská z Hostouně č.p. 109 (současná adresa je U Potoka 109, Hostouň), dcera zemřelého Jana Řečinského, dělníka z Hostouně č.p. 109 a matky Barbory, roz. Bartůňkové z Malých Číčovic. Dům prochází rekonstrukcí, ale plastické reliéfy na domě zůstaly dosud zachovány.

Po Marii Řečinské (Řešínské) se nám dochoval Vkladní list č. 118247 založený Městskou spořitelnou Pražskou (spořitelna byla založena 1. května 1875). Vkladní knížka je vedena od roku 1922 do roku 1938. Průměrná částka na vkladním listu se pohybuje až do max. výše 8 000 korun. Roku 1933 byl úrok 3,5 %, srážky 8 % a daňová renta ve výši 3 %. Čistý úrok byl tedy 3,29 %. O tři roky později byl úrok stanoven jen na 3 %, srážky klesly na 6 % a daňová renta zůstala ve stejné výši, čistý úrok tedy činil 2,73 %.

Svatba Josefa Čackého a Ludmily Minaříkové se konala ve farním kostele v Úněticích, za svědky jim šli Josefův bratr obuvník František a typograf Antonín Horák z Horoměřic č.p. 117 (současná adresa Slepá 117, Horoměřice).

Narodili se jim:

- osm měsíců po svatbě dne 27. ledna 1913 syn Oldřich Čacký

- 16. dubna 1914 dcera Marie Čacká

- 21. srpna 1921 syn JOSEF ČACKÝ

V roce 1921 byla také k domu ve Spojovací č.p. 129 přistavena konírna (maštal) pro dva koně, vlevo byly dva žlaby a vpravo místo pro postroj. Vedle byla malá žumpa. Nahoru vedly schody na sýpku.

V roce 1923 dostali rodiče Antonín a Alžběta Čackých povolení od starosty obce Josefa Horáka přistavět půdní nástavbu na kupecké zboží. Současně byly tři spodní světnice změněny na krám a kuchyň se světnicí.

O další dva roky později dostali Čackých povolení od starosty obce Rudolfa Čackého přistavět i skladiště na obilí a malou kolnu. Veškeré zednické práce od roku 1921 prováděl Václav Klatovský - mistr zednický - z Černého Vola. V tu dobu s Čackými sousedili Josef Vondra, Tomáš Šebek a Václav Urban. Horoměřice se hodně rozrůstaly. Žilo zde skoro 1 300 obyvatel, ale nebylo zde zavedeno žádné dopravní spojení, do Prahy se chodilo stále pěšky.

Dne 3. března 1926 sepsali Antonín s Alžbětou "Postupní smlouvu" a za postupní cenu 24 000 korun předali domek synovi Josefovi a jeho manželce, kteří se pravděpodobně po svatbě odstěhovali do Ruzyně č.p. 116 (současná adresa Dobrovízská 116/16, Praha 6 - Ruzyně).

Rodiče měli následnou doživotní služebnost bydlení: "... užívání jedné světnice napravo od vchodu ležící se společným užíváním přilehlé síně, půdy nad touto světnicí, dvou chlívků k chovu domácího drobného zvířectva, dvou kůlniček ležících u vchodu do sklepa, chov čtyř až pěti slepic, společné užívání kurníku, volné braní vody ze studně, bude-li na postoupených těchto nemovitostech vystavěna, vše s volným vchodem a odchodem a volnou chůzí po dvorečku".

Rodiče Antonín s Alžbětou odešli bydlet na "vejmínek". Obchod převzali Josef s Ludmilou. Prodávaly se zde potraviny, čerstvé mléko, stloukalo se zde máslo a kromě toho zde bylo k dostání veškeré drogistické zboží (např. mýdla na praní, potřeby pro holení), galanterní zboží (nitě, knoflíky, pracovní košile, ponožky, zástěry ...), potřeby pro malé domácí hospodářství (srpy, kosy, hrábě, lopaty, pohrabáče, uhláky, kbelíky, kartáče, košťata ...), na objednávku ale přivezli cokoliv, co si kdo ve vsi objednal. Dokonce i uhlí.

O dva roky dříve, tedy roku 1924, si Josef a Ludmila vzali u Okresní hospodářské záložny na Smíchově půjčku ve výši 6 000 korun. Úrok byl stanoven na 7 % ročně, doba půjčky pak na 19 let. Pravděpodobně byly peníze určeny na rozvoj obchodu a rozšíření domu. Dlužní úpis i s podpisy a razítky se dochoval dodnes.

Za poskytnutí této půjčky byly dány do zástavy dva pozemky, a to pozemek č. kat. 355 (výměra 10 682 m2), zapsaný v pozemkové knize katastru Únětice a pozemek přidělený od velkostatku Horoměřice z pozemkové reformy, č. kat. 400/15 a 434/5.

Krátce po začátku 2. světové války, v pondělí 6. listopadu 1939, v 10 hodin dopoledne, ve věku 54 let zemřel na tuberkulosu plic nejmladší syn Antonína a Alžběty - Josef Čacký. Zádušní mše se sloužila v pátek 10. listopadu v horoměřické kapli. Na parte je již uvedena jen matka Alžběta (bylo jí 83 let), otec Antonín již nežil, ale kdy přesně zemřel, zatím nevíme.

Projednání pozůstalosti se konalo 19. února 1940 na okresním soudě civilním pro Prahu - sever v Praze - Bubenči pod vedením Hynka Janáka. Závěť sepsána nebyla, a tak každému připadla rovná 1/4 majetku. Při projednávání pozůstalosti byla učiněna tato dohoda:

Josef Čacký (syn Josefa a Ludmily Čacké) nabyl ideální polovinu domu č.p. 129 se stavební parcelou č. kat. 130, číslo 250 na role č. kat. 152, číslo 369 na ideální polovinu rolí č. kat. 400/15 a 434/3, vše v Horoměřicích. Ludmila Čacká získala ideální polovinu role č. kat. 355 v Úněticích.

Obchod převzala 58-letá manželka Ludmila, nadále tu byly zaměstnány i děti. Dokládá to Členský průkaz vystavený Hospodářskou skupinou maloobchod při Ústředním svazu obchodu pro Čechy a Moravu (sídlil v Soukenické ulici č.p. 7 na Praze 2). Obchod Ludmily Čacké byl u této skupiny od 1. července 1943 hlášen jako samostatný podnik pod číslem 47a-I-180.

Podle výplatních listů z roku 1945 byly v obchodě Ludmily Čacké zaměstnáni dva zaměstnanci, a to Oldřich jako obchodní příručí s výší mzdy 1 400 K a Marie jako prodavačka se mzdou 1 000 K. Peníze vyplácela Všeobecná záložna v Horoměřicích, zapsané společenstvo s omezeným ručením. Ludmila pobírala mzdu ve výši 3 000 K, roční obrat dle posledního zdanění za rok 1944 činil 499 265 K. Berní správa byla v Praze - Bubenči.

V roce 1945 došlo k měnové reformě. Zrušena byla protektorátní koruna K a zavedena byla československá koruna Kčs, což je patrné na výše uvedeném výplatním listě.

Z roku 1949 se nám dochoval nález MUDr. Miloše Eliáše, odborného lékaře pro rentgenologii, se sídlem Wilsonova 8, Praha 2 (dnešní budova Hlavního nádraží), který u Ludmily Čacké identifikoval rozedmu plic (abnormální rozšíření dýchacích cest charakterizované úbytkem plicní tkáně) a značné prodloužení žaludku.

Z roku 1950 je pak lístek ze Státní fakultní nemocnice v Praze, filiálního léčebného ústavu v Tuchoměřicích, na kterém je otisk razítka MUDr. Václav Holeček, primář Horoměřice.

Zmiňovaný ústav (dříve Ústav Františka Josefa I. pro rekonvalescenty) byl v Tuchoměřicích zřízen Pislingovou nadací 4. října 1898 a spravován byl řádem milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Sídlil v rezidenci (přebudovaný renesanční zámek s kostelem sv. Víta), která byla po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 používána jako fara. Po zrušení řádu v 50. letech ústav připadl nemocnici Motol. Byli sem sváženi těžce nemocní pacienti z pražských nemocnic. V roce 1987 byla léčebna dlouhodobě nemocných zrušena. Po listopadu 1989 byl objekt v rámci restituce vrácen římskokatolické církvi. Arcibiskupství pražské poskytlo areál od roku 1998 Institutu Komunity Chemin Neuf.

V červenci roku 1950 dostala Ludmila Čacká od Místního národního výboru v Horoměřicích dopis, ve kterém ji vyrozumívají o tom, že rada okresního národního výboru Praha - západ se usnesla, aby dodávky vázaných potravin, mouky, mléčných výrobků a masa byly zastaveny soukromým smíšeným obchodníkům, řezníkům, pekařům, mlékárnám a jiným potravinářským živnostem, a to proto, že socialistický a družstevní maloobchod převzal záruku za plynulé zásobování okresu, a též proto, že optimální síť prodejen maloobchodu jest naplněna. Podepsán byl referent pro vnitřní obchod a výživu Antonín Volf a předseda MNV Zajíček.

Toto byl důsledek událostí po únoru 1948, kdy došlo k převzetí státní moci Komunistickou stranou Československa (KSČ). Vzhledem k tomu, že obchod smíšeným zbožím byl provozován v rodinném domě Čackých, byla jen zrušena živnost, nic nebylo znárodněno.

O rok dříve, tedy v roce 1949, byl zaslán dopis z Okresního národního výboru pro Prahu - západ i Anně Čacké s uvědoměním, že ode dne 23. září 1949 je pozastaven prodej mléka, a to z důvodu, že veškerý prodej mléka se teď soustředil do mlékárny Bratrství v Horoměřicích č.p. 88.

Počátkem roku, 24. ledna 1952, zemřela Ludmila Čacká ve věku 70 let, a to na zvrhlost srdečního svalu.

Ještě po třech letech však na její jméno chodila od okresního inspektorátu Státní pojišťovny živelná pojistka na dům (63 korun a proti krádeži ve výši 144 korun). Z ostatních dokladů se dochoval Výměr Ministerstva výkupu povinných dávek zrnin, brambor, sena, slámy, masa a vlny na rok 1953. Povinná dávka zrnin, brambor a slámy se vyměřila z 0,40 ha orné půdy (norma zrnin byla 300 kg na 1 ha, dodávka byla 120 kg, norma brambor byla 80 kg a dodávka 30 kg) a povinná dodávka masa a sena se vyměřila z 0,51 ha zemědělské půdy (norma masa byla 85 kg na 1 ha, dodávka byla 45 kg, z toho norma vepřového masa byla 30 kg, dodávka 15 kg, dodávka ostatního masa byla 30 kg).

Ze stejného období se pak dochovaly ještě dvě složenky, jedna na Oldřicha za daň zemědělskou ve výši 29 korun a 41 haléřů a druhá za Marii za ostatní státní finanční příjmy ve výši 54 korun.