10H-1. JIŘÍ JOSEF NEBESKÝ a EMILIE ANTONYOVÁ

Karel Nebeský a Barbora Mildnerová měli syna Jiřího Josefa Nebeského, který se narodil 30. května 1841 a zemřel ve svých 65 letech dne 8. října 1906 v Augsburgu v Německu.

Byl to knížecí zahradník v bavorském městě Wallerstein v Německu. V městečku je dosud zachovalý zámek z roku 1650 rodu Oettingen-Wallersteinů, přestavěný roku 1804. Necelých 100 let, než přímo zde o zámeckou zahradu pečoval Jiří Josef Nebeský, zde žili čeští hudebníci a skladatelé Josef Rejcha a Antonín Rejcha. V kapele knížat působil též František Xaver Pokorný. 

Jiří Josef Nebeský tu pracoval za knížete Karla Bedřicha I. z Oettingen-Wallersteinu.

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Emilií Antonyovou, narozenou 11. listopadu 1843 v Děčíně, zemřela ve svých 74 letech dne 30. listopadu 1917 v Augsburgu v Německu.

V blíže nezjištěnou dobu se přestěhovali do srbského města Vršac, kde se jim narodili: 

- 30. listopadu 1870 syn Karel Nebeský, byl to vrchní inspektor ve městě Landshut v německém Bavorsku, ve svých 34 letech se dne 8. srpna 1904 oženil s Annou Tögel, která se narodila 5. listopadu 1873 ve městě Freudenthal, dne 31. ledna 1913 se jim v bavorském Kehlheimu narodila dcera Margareta Nebeská, Anna Tögel pravděpodobně zemřela ve svých 42 letech dne 17. srpna 1915 v New Yorku 

- 10. prosince 1875 dcera Johanna Nebeská, která se ve svých 22 letech dne 26. června 1897 provdala za Karla Kila, který se narodil 31. prosince 1873 ve Wallersteinu, pracoval jako vrchní poštmistr v Buchtolu, kde i 7. března 1938 zemřel, měli spolu dvě děti - Georga Kila (nar. 20. ledna 1903, dne 12. září 1932 se oženil s Bertou Obermeyerovou, nar. 12. září 1904 v Buchtolu) a Emilii Kil (nar. 24. dubna 1907, dne 18. září 1937 se provdala za Maxe Brunolda, který se narodil 19. června 1906 v Augsburgu). Georg Kil pak měl 4 děti - Bertu Kil (nar. 22. září 1933), Georga Kila (nar. 22. prosince 1934), Johannu Kil (nar. 18. dubna 1936) a Fritze Kila (nar. roku 1938).

Město Vršac leží 12 km od rumunských hranic. První písemná zmínka o městu Vršac pochází z roku 1427. Vznikající osada byla součástí Uher za vlády Zikmunda Lucemburského. V 15. století je doložena existence slovanského obyvatelstva. V následujícím století město obsadili Turci, kteří tudy pronikali dále na sever. Ti původní osadu zničili (v roce 1552) a zmocnili se v polovině století nedalekého hradu. Časté obléhání, ničení a váleční během 150 let turecké okupace v Uhrách vedly nejen k likvidaci původní vesnice, ale i hradu, z něhož zůstala stát jediná věž. Později bylo sídlo obnoveno. Další pravoslavní Slované sem přišli po roce 1690 v souvislosti se Stěhováním Srbů. Postupný rozvoj začal od 18. století, v řadě věcí mu pomohl příchod rakouské nadvlády po roce 1718. V této době sem také přišla (stejně jako do celé oblasti dnešní Vojvodiny německá komunita. Byly položeny základy vinařství. Vznikla první škola, lékárna a pošta. Nejstarší do současné doby dochovaný pravoslavný kostel vznikl v roce 1756. V revolučním roce 1848 se zde dne 11. července odehrála jedna z bitev povstání v Uhrách. V polovině 19. století měl Vršac 15,5 tisíce obyvatel a byl jedním z nejlidnatějších sídel Tamišského Banátu. Od 1847 zde byl první hotel (budova Konkordija), roku 1858 mělo město i železnici, jako jedno z prvních na území současného Srbska. Podle tehdejších záznamů zde žilo deset tisíc lidí. V roce 1880 zde švýcarský obchodník Bernard Staub založil vinařství Helvécia a proslavil místní vína po celé Evropě. Roku 1882 bylo zřízeno dnešní městské muzeum. Součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (a později Jugoslávie) se stal Vršac v roce 1918. Během 2. světové války byli vyhnáni místní Židé, odvezeni transporty do koncentračních táborů a tam pobiti (holocaust). Německé obyvatelstvo, které na počátku 20. století čítalo 13 tisíc lidí, bylo v roce 1944 s postupující partyzánskou a rudou armádou vyhnáno z města a dosídleno obyvatelstvem z celé tehdejší Jugoslávie. Němci byli po nějakou dobu internováni v táborech, poté se odstěhovali do Rakouska a do Německa.

Poté se vrátili zpět do Wallersteinu, neboť zde se jim narodili:

- 24. května 1880 syn Jiří Josef Nebeský, který se dne 1. srpna 1908 oženil v Landshutu s Wilhelminou Pauringerovou, pracoval jako státní ekonomický rada v Mnichově, měli pět dětí - Gertudu Nebeskou (nar. 10. května 1909, dne 8. července 1935 se v Mnichově provdala za Waltera Schmidta, který se narodil 25. září 1905 v Mannheimu, měli dvě děti - Doris Schmidtovou, nar. 10. září 1936, zemř. 22. června 1940 a Elisabeth Schmidtovou, nar. 13. června 1941 v Mnichově), Waltera Nebeského (nar. 19. července 1910 v Landshutu, pracoval jako Dipl. Ing. námořní inspektor v Kielu, oženil se s Kläre Müllerovou z Mnichova), Luisu Nebeskou (nar. 25. října 1914, dne 26. června 1950 pravděpodobně přicestovala z německého Bremenhavenu do amerického New Yorku lodí Gen. Alexander M. Patch), Wilhelminu Nebeskou (nar. 8. srpna 1917 v Landshutu) a Elisabeth Nebeskou (nar. 28. března 1920 v Landshutu, dne 29. října 1941 se v Mnichově provdala za ? Ortwina Reynera, který pracoval jako námořní asistent).

- 10. května 1882 syn Alois Nebeský, který pracoval jako ředitel banky ve městě Kempten, kde ve svých 36 letech dne 28. června 1918 také zemřel