05. HUSINEC a ŘEŽ v LETECH 1896 - 1914
Léta 1896 - 1914 lze považovat za dobu, kdy se Husinec a Řež pozvolna začaly otevírat světu. V roce 1896 žilo v Husinci 107 obyvatel ve 14 domech, Řež byla v té době zhruba poloviční. V sedmi domech žilo 52 obyvatel.
O rok později obecní zastupitelstvo přistoupilo ke zlevnění pozemků, aby nalákalo do obce nové obyvatele. To samo o sobě ale ještě nemohlo přivábit větší počet zájemců. Klíčovou roli hrála přístupnost, a tu Husinec a Řež neměly příliš dobrou. Doposud se sem bylo možno dostat pouze přívozem přes Vltavu nebo polními cestami z Větrušic a z Klecan v místech dnešního lomu. Obecní zastupitelstvo proto začalo od roku 1898 usilovat o výstavbu silnice z Klecan do Řeže s odbočkou do Husince. Obě vsi přitom ještě stále patřily pod tzv. politickou obec Klecany. Jednání o výstavbu silnice trvalo mnoho let, protože stavba představovala nákladný podnik a bylo nutno se ujednotit na tom, jak bude financována. Přestože už v roce 1898 došlo k posouzení terénu, Klecany se dlouho odmítaly na stavbě finančně podílet s poukazem na tom, že mají dluhy a kvůli silnici by musely vykupovat některé pozemky, což by jejich situaci ještě zhoršilo. Ani karlínský okres, kam tehdy naše vesnice patřily, nehodlal na stavbu půjčit, protože silnice nebyla pro okres nijak zvlášť důležitá, význam vlastně měla jenom pro Husinec a Řež.
Až v roce 1908 se nakonec všechny strany dohodly. Obec Husinec zaplatila nejvíc, tehdejších 20 000 korun, Okresní úřad Karlín půjčil 13 000 K, Klecany měly uhradit 2 000 K a k tomu vykoupit pozemky na jejich území. Stavba pozvolna mohla začít, v roce 1910 ji ještě podpořil příspěvkem 25 000 K Okresní úřad v Karlíně.
Příprava a stavba silnice trvala více než jedno desetiletí a představovala doposud největší akci naší obce. První jednání zahájil ještě starosta Antonín Šarocha, který však v roce 1899 pro nemoc ze své funkce odstoupil. Na místě starosty ho nahradil Tomáš Laštovka, který v úřadu působil v letech 1899 - 1904. Další jednání pak vedl starosta Antonín Tovara, který provizorně starostoval v letech 1904 - 1905 a poté řádně v letech 1905 - 1908 (starostové se tehdy volili na tři roky). Za Antonína Tovary se o stavbě jednalo velmi intenzivně a byly uzavřeny základní dohody o financování. Samotná stavba a slavnostní otevření silnice ale proběhly až za starosty Josefa Srby, který po opakovaném zvolení setrval ve funkci přes deset let (1908 - 1919).
Dnešní silnice z Řeže do Klecan osázená stromořadím s odbočkou do Husince (husinecké serpentiny) byla zkolaudována 14. července 1911. Teprve tehdy se obec spojila se světem. Ještě sem ale zdaleka nemířil proud nových přistěhovalců, Husinec a Řež se teprve pozvolna otevíraly nové příchozím. Nicméně si zde ještě před 1. světovou válkou zbudoval vilu známý pražský nakladatel Alois Srdce (Řež č.p. 10), jehož Knihkupectví a nakladatelství Alois Srdce sídlilo v Praze ve Spálené ulici. Další lidé a zajímavé osobnosti měli brzy následovat.
Ve stejném období docházelo i k jiným proměnám obce. Obec spolupracovala s firmou LANNA, která zde těžila a skladovala kámen. Tak vznikly těžbou dnešní prostory skládky a skály, kde se konají čarodějnice. Skály se nacházely částečně v obecním a částečně v soukromém majetku, ale i tak obec získávala peníze nejen pro stavbu silnice, ale i obecního domu, jehož stavba začala v roce 1907. Do té doby se zastupitelstvo ke schůzím scházelo většinou v domě starosty. První schůze na novém obecním úřadě (Husinec č.p. 10) se konala 3. května 1908 již pod vedením nového starosty Josefa Srby. Budova sloužila jako obecní úřad a obecní pastouška dlouhá léta, úřad se přesunul do Řeže do vily č.p. 64, kde sídlí dodnes, až po 2. světové válce. V roce 1909 byla k obecnímu domu přistavena i obecní pumpa. Ještě připomeňme, že v protějším domě se nacházel hostinec Ladislava Zády (dnes Husinec č.p. 19).
V prvním desetiletí 20. stol. také docházelo k zalesňování jednotlivých částí obce, začalo například vysazování stromků na řežské stráni tvořící zalesněný pás mezi dnešní dolní a horní Řeží.
K dokreslení atmosféry je třeba připomenout, že v letech 1908 - 1911 sídlila v Řeži ve statku č.p. 2 anarchokomunistická kolonie. Představitelé tohoto uskupení však v roce 1911 prodali rozsáhlý statek Karlu Bulvasovi z Báště, který se s chutí ujal hospodaření a v následujících letech patřil k nejvýraznějším osobám v obci. Prozatím zmiňme jen jeho činnost z let 1911 - 1914. Do obhospodařování největšího statku v Řeži se vrhl skutečně s vervou. Již v roce 1912 byl oceněn na pražské Výstavě drůbeže, holubů, králíků a odborných potřeb v oddělení drůbež čestným diplomem Ústřední hospodářské společnosti. V květnu 1913 obdržel jako uznání za své hospodaření bronzovou medaili Ústřední hospodářské společnosti a odměnu 20 K. Hodlal vybudovat velký prosperující statek, ale již brzy se zcela nečekaně proměnily doposud klidné poměry starého mocnářství.
Po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu v červnu 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a tím vypukla 1. světová válka. Skončila doba poklidného života pozvolného otvírání se světu. Válka uvrhla lidi na bitevní pole a do bídy, pro mnohé měla fatální důsledky a zcela změnila dosavadní svět.