10H-B-3-1. FERDINAND ADOLF NEBESKÝ a KAROLINA RASPOVÁ, MARIE KROHOVÁ
Josef Nebeský a Marie Kaftanová měli syna Ferdinanda Adolfa Nebeského, který se narodil dne 13. srpna 1830 ve Chvalech č.p. 24 a zemřel náhle ve svých 57 letech dne 2. prosince 1887 v Plasích č.p. 7.
Ferdinand Nebeský byl ředitel velkostatku v Plasích č.p. 7 a vrchní lesovní.
Město Plasy leží asi 21 km severně od Plzně. Krajina v okolí Plas byla osídlena již v pravěku. Na území města se v době halštatské a laténské nacházela nejméně dvě sídliště. Město vyrostlo okolo plaského cisterciáckého kláštera, jehož zakládací listinu podepsal v roce 1144 kníže Vladislav II. Samotný klášter stojí na místě staršího knížecího dvorce. Klášter zažil dvě období vzestupu, z nichž prvé ukončily husitské války a druhé zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785. Majetek kláštera po jeho zrušení přešel do správy Náboženského fondu. Po zrušení patrimoniální správy v roce 1850 nebyly Plasy vnímány jako město či vesnice, ale jen jako širší součást bývalého kláštera. V roce 1826 koupil celé plaské panství v dražbě státní ministr a kancléř rakouského císařství Klemens Wenzel von Metternich, který je v Plasích také pochován v rodinné hrobce, kterou nechal ještě týž rok postavit (zemřel roku 1859). Poté, co získaly Plasy nového pána, nastalo období rozvoje - kníže Metternich rychle započal s výstavbou továrny na zpracování železné rudy - litiny, při výstavbě příjezdových komunikací byly zbořeny některé budovy klášterního areálu včetně kostela Panny Marie Růžencové. Materiál ze zbořených objektů byl použit při výstavbě továrny a domků pro dělníky v okolí hutě.
Blíže nezjištěného dne a roku se pravděpodobně v Praze oženil s Karolinou Raspovou, která se narodila blíže nezjištěného dne a roku a zemřela dne 22. prosince 1864 na blíže nezjištěném místě. Jejím otcem byl poštmistr v Pláni č.p. 31.
Ferdinandu Nebeskému a Karolině Raspové se narodila:
- blíže nezjištěného dne roku 1863 dcera Josefína Nebeská, která se ve svých 24 letech dne 13. února 1888 provdala v Plzni za Karla Vogla, praktikanta v Plzni
Ve svých 36 letech se Ferdinand Nebeský dne 11. září 1866 oženil podruhé, a to v Mariánských Lázních s Marií Krohovou, narozenou dne 31. července 1839 v Mariánských Lázních č.p. 48. Později byla majitelkou domu č.p. 45 v Mariánských Lázních. Marie Krohová zemřela ve svých 75 letech dne 16. prosince 1914 v Mariánských Lázních č.p. 45 na pneumonii.
Když postavil kavárník Kroha v roce 1853 svou výletní kavárnu na východní straně údolí Úšovického potoka (západní svah Hameliky), netušil, že položil základ nádherné budoucí vilové čtvrti, ležící sice stranou Mariánských Lázní, ale k nim jednoznačně patřící. Čtvrť vyrůstala v zásadě od počátku 20. století a dnes ji tvoří 44 domů (s vyhořelými kavárnami Červená Karkulka a Staré Miramonte by to bylo 46 domů). V minulosti se uváděla jako "Villenviertel Bellevue". Nazvána byla podle původní Krohovy kavárny Bellevue z roku 1853. Roku 1955 se v českém průvodci města kuriosně uvádí jako "čtvrť pod Panoramou".
Na svahu Hameliky, v místech budoucí čtvrti Bellevue, se desítky let nic nedělo, třebaže perspektivnost tohoto místa, otevřeného výhodně na jihozápad, nebylo možno přehlédnout. Plán Jižních lázní upadl v zapomnění - po odchodu Reitenbergera se rozvoj lázní zpomalil a rozpačitě se hledělo do budoucnosti. Až v roce 1846 zakoupil Wenzl Kroha nedaleko odtud stojící a chátrající úšovický mlýn Schneidmühle, který ležel stranou Úšovic na potoce Úža, vybudoval z něho hospodu a lákal sem lázeňské hosty k výletům. Podle něho se začalo říkat mlýnu Krohamühle nebo Ferdinandsmühle podle blízkosti Ferdinandova pramene (Rudolfův pramen dosud neexistoval). Hostinec zůstal v provozu až do 1. světové války. V roce 1853 dochází konečně k závažné změně. Na poloviční cestě z lázní k Ferdinandovu prameni postavil první kavárnu a hostinec jeho příbuzný Johann Kroha (otec Marie) a pojmenoval ji Café Bellevue.
Stará vycházková a zároveň vozová cesta pro kočáry vedla z lázní po vrstevnici kolem starého kamenolomu (v místech dnešní léčebny Vltavy), procházela kolem Ferdinandova pramene, dále podél potoka a končila i s alejí až u Krohova mlýna v Úšovicích. Zde navazovala na jinou vozovku do Starých Úšovic (dnes Palackého).
Kavárna Bellevue se stala oblíbeným dostaveníčkem hostů. Její popularita trvala desítky let - bývala centrem lázeňského ruchu. V blízkosti se objevily různé stánky - střelnice, házení šipkami do terčů, kulečník, prodejní stánky s deštníky, suvenýry, při budově byla rozlehlá zahradní restaurace. Před budovou, těsně pod ulicí, stával hudební pavilónek, kde hrávaly kapely (zbořen byl v roce 1965). Roku 1854 pronajal Kroha kavárnu karlovarskému číšníkovi Antonu Zörkendörfovi, který si však po třech letech pronajal hostinec v kursálu (dnešní Casino). Po odchodu Zörkendörfera se znovu ujali kavárny Bellevue sami Krohovi - Johannův syn Johann Kroha junior, který se stal později ve dvou volebních obdobích starostou města. Krohovi zůstali na Bellevue až do roku 1909. Místní průvodce z roku 1888 popisoval kavárnu jako "nejskvělejší centrální bod lázeňského života Mariánských Lázní s přibližně stejným významem jako Pupp pro Karlovy Vary".
A z jaké rodiny tedy pocházela druhá manželka Ferdinanda Nebeského Marie Krohová? Johann Kroha přišel do Mariánských Lázní ze Šmelctálu (dnes Huť) z Pekelného mlýna (Höllmühle). Jeho otec byl mlynář. Johann byl hostinským a řezníkem a v Mariánských Lázních se stal nájemcem starého lázeňského domu Traiteurhaus. Byl pilný a úspěšný a když se oženil, mohl již jako 31 letý (roku 1839) postavit na Hlavní třídě dům č.p. 48 (Stadt Hamburg, později dům Partyzán či bývalá mléčná jídelna). Dům prosperoval a Johann Kroha se chystal k dalšímu podnikání. Zakoupil při cestě k Ferdinandovu prameni palouk a zde roku 1853 postavil výletní kavárnu a hostinec Café Bellevue. Kavárnu začal Kroha stavět v říjnu 1852 a v létě 1853 ji otevřel. Zde se konaly - podobně jako v chodovoplánském zámeckém parku ve 40. letech 19. století - velké slavnosti s ohňostrojem a s různými zábavami, ke kterým rádi přijížděli v kočárech urození a zámožní lázeňští hosté. Když sem na počátku 20. století přijížděl na pravidelné koncerty anglický král Eduard VII., vždy si poručil "něco z Wagnera". V letech 1890 až 1891 tu směs svých skladeb dirigoval slavný vídeňský "král valčíků" Johann Strauss. Také úšovický mlýn (Palackého 67, Úšovice) příbuzného Wenzla Krohy býval bohatě navštěvován a letní výletníci zasedli rádi v zahradní restauraci. Mlýn sloužil až do roku 1914 jako hostinec, za první republiky sloužil jako starobinec pro Mariánské lázně. Johann Kroha mladší (1837 - 1913) zakoupil v roce 1868 v Mariánských Lázních dům Habsburg s č.p. 46 v blízkosti svého domu č.p. 48. Původně se dům jmenoval U dubu, pak Pošta, Habsburg, dnes Atlantic. V roce 1825 jej nechal postavit Georg Schneider, ale od roku 1833 byl vlastníkem kancléř Metternich, který tu měl poštu. Po Krohově smrti koupil a dům přestavěl Phillipp Rosenthal. Právě u tohoto domu sedával někdejší starosta Mariánských Lázní, syn budovatele kavárny Bellevue. Po přestavbě dostal dům název Atlantic. Za první republiky patřil hotel Atlantic již rodině Franků.
A co se stalo s kavárnou Bellevue?
Přes Krohovu dceru se kupní smlouvou z 30. srpna 1909 dostala kavárna Bellevue nakrátko do rukou majitelů Heinricha a Berty Krausových z Lesního mlýna. Nájemcem restaurace Bellevue se stal v té době Thummerer, který později postavil hotel Royal. Od roku 1912 se uvádějí majitelé Bellevue Eduard Woderer a Josef Flauger, rovněž z Lesního mlýna, až po válce si oba majetky rozdělili. Po roce 1921 se stal jediným majitelem Woderer, zatímco Flauger zůstal na Lesním mlýně. Za Woderera došlo k největšímu rozvoji Bellevue. Od ranních káv až k obědu, od svačin až po večeře - stále byla restaurace obsazena. Proto se areál stále rozšiřoval. Za války rozšiřuje Eduard Woderer i své majetky - podle kupní smlouvy ze 14. prosince 1939 kupují Wodererovi od paní von Latka vilu Svatý Jiří, dne 7. května 1941 je mu přiřčen dům Saint Antonius (č.p. 471), dne 5. července 1943 se stává spolumajitelkou Eduardova manželka Marie Wodererová.
V Plasích č.p. 5 se jim narodili:
- 8. července 1867 dcera Marie Johanna Nebeská, která se blíže nezjištěné dne a roku provdala za Ing. Jana Rixe
- 25. února 1869 syn Ferdinand Eduard Vilém Nebeský, který zemřel ve svých 66 letech blíže nezjištěného dne roku 1935, blíže nezjištěného dne a roku se oženil v Mariánských Lázních, získal titul JUDr. a ve svých 26 letech dne 17. září 1895 získal Dekret C.K. Vrchního zemského soudu č. 21255, dne 25. září 1895 složil služební přísahu
- 5. dubna 1870 dcera Božena Charitine Marie Nebeská, která se blíže nezjištěného dne a roku se provdala za Dr. Pavla Glutha
- 29. října 1871 syn Hanuš Antonín Nebeský, který zemřel ve svých 37 letech blíže nezjištěného dne roku 1908 v Mariánských Lázních
- 7. října 1874 dcera Karolina Marie Bohuslava Nebeská, která se ve svých 23 letech dne 2. října 1897 se provdala za Josefa Anzenbachera, sládka pivovaru v Plasích
... V roce 1875 se konala porada ohledně školy, vyvstala potřeba vzniku třetí třídy, o kterou se zasloužil hlavně Ferdinand Nebeský. Třída byla umístěna do prostor v přízemí konventu za nájem ve výši 30 zlatých ročně. Nedlouho potom, již v roce 1876, byla v přízemí konventu otevřena i 4. třída školy opět za přispění Ferdinanda Nebeského. Později byla v konventu otevřena i 5. třída. Ředitel velkostatku Ferdinand Nebeský ale nebyl vždy tak vstřícný potřebám v Plasích. Nevyhověl např. několika žádostem zdejšího faráře o opravu zvonů zdejšího kostela, které byly poškozené už při požáru v roce 1866 ...
První historicky doložené zmínky o pivovaru v Plasích jsou již z roku 1550. Předpokládá se ale, že pivo zde vařili mniši už v roce 1144,a to nedlouho po založení cisterciáckého kláštera. První písemná zmínka je z roku 1599, kdy si tehdejší opat Adam Wild stěžuje, že "lidé moji žádných piv neberou". V roce 1744 se převor plaského kláštera Benedikt Scheppl zmiňuje ve svém díle Lapis sepulchratis v části De abbatibus monasterii Plassensis i mimo jiné o pivovaru, sladovně, mlýnu a drtírně krup na dolní hranici kláštera. Dne 9. listopadu 1785 byl klášter zrušen a tak pivovar spolu s ním přechází pod správu Náboženského fondu. V roce 1826 kupuje pivovar i s celým plaským panstvím Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže z Metternich-Winneburgu za 1 100 050 zlatých. Kapacita pivovaru však již nepostačovala poptávce a tak byl na základě projektu stavitele Nováka z Prahy postaven v zadní části konventu nový moderní pivovar, který byl 10. ledna 1870 vysvěcen a následně již 12. ledna 1870 se vařila první várka. V roce 1890 byly zřízeny ležácké sklepy pod konventem a u kostela. Dne 27. srpna 1894 přibližně v 15:30 hod vznikl od požahování sudů požár, který byl zdoláván celý následující týden a za oběť mu padly střechy a krovy konventu. Avšak v již následujícím roce byly provedeny nezbytné opravy. V roce 1898 byla provedena rozsáhlá přestavba budov včetně kompletní výměny vnitřního vybavení, v roce 1900 pak byla dobudována nová sladovna. Ve 30. letech 20. století vyrábí pivovar 10° výčepní pivo, 12° světlý ležák a 14° exportní pivo Republikán. Po letech národní správy, přestavby prostor na sodovkárnu, sklady a kanceláře, stáčení piva Gambrinus, v roce 2012 vzniká společnost Knížecí pivovar Plasy s.r.o.
A právě i s Knížecím Metternichovským pivovarem byly spojeny osudy členů rodiny Nebeských. Aby mohl nějaký sládek vařit knížecím pivovaru pivo, musel složit kauci 3 tisíce zlatých výmarských marek, což byla v té době značná suma a sládkové měli často problémy peníze na kauci shromáždit. Za knížete Metternicha se v roce 1852 objevil Anton Köhler, ale již v roce 1854 dostal výpověď pro špatnou kvalitu vyráběného piva. Po něm byl vybrán z 27 uchazečů Karel Anzenbacher z pivovaru v Liblíně, který stál v čele plaského pivovaru dlouhých 38 let až do své smrti v roce 1892. Po něm zde dělal sládka jeho syn Josef Anzenbach, který se narodil roku 1861 v Plasích č.p. 5 a zemřel roku 1930. Josef Anzenbacher se ve svých 36 letech oženil dne 2. října 1897 s Karolinou Nebeskou.
V Plasích č.p. 5 se jim narodili:
- 27. června 1898 dcera Marie Josefa Anzenbacherová
- 15. července 1899 v 6 hodin večer dcera Karolina Vilemína Marie Anzenbacherová
