05 - Duchovní správa na Šárce
Tak jako nemáme jistotu, kde byl založen původní kostelík na Šárce, nemáme ani záznamy o tom, kdy byla při něm zřízena duchovní správa. Pravděpodobně se tak stalo na počátku husitských válek. Z prvních farářů je znám Martin Humpolec, syn Prokopa z Hoštic. V letech 1404 a v následujících zastával úřad veřejného notáře v Praze. Duchovní správy na Šárce se vzdal roku 1410. Po něm byl ustanoven farářem Petr z Kostelce. Pokud Šárecký statek byl v zástavě, obyvatelé vsi Dejvice a Šárky, strany pod obojí pohřbívali své zesnulé na šáreckém hřbitově a pečovali také o jeho udržování. Když však probošt Šlejnic kostel vyplatil a dal sloužit mše katolickým kněžím, obyvatelé pod obojím byli nuceni hledat jiné záduší. Je to patrné z rozhodnutí dělnické obce, aby platy z vinic obdělávaných na obecních pozemcích, byly věnovány kostelu sv. Gottharda v Bubenči.
Den zasvěcený sv. Matěji byl příležitostí ke slavným bohoslužbám. Svědčí o tom dopis probošta Pontána, který 19. února 1595 píše kapitulnímu děkanovi Martinu Pfeferovi: "Rozpomínám se, že na příští pátek připadá slavnost sv. Matěje na Šárce. Poněvadž ten den každého roku bývá kázání a zpívání mše, prosím abyste obojí ten úkon poručiti ráčil panu Petrovi, vikáři, a nařídil dvěma choralistům, aby na mši tam zpívali".
Kostel sv. Matěje je nejen vynikající historickou památkou, ale také dokladem starobylého osídlení. Svou dominantní polohou nad Šáreckým údolím je i důležitým krajinotvorným prvkem, ovlivňující tvářnost šáreckého okolí i barevně obohacujícím krajinný reliéf. Zda pověst o založení kostelíka knížetem Boleslavem II. má historické jádro, nelze říci. Dnešní kostel, v pozdně barokním slohu, byl postaven roku 1771 nákladem probošta Františka Strachovského. Autorem projektu je pravděpodobně Ignác Palliardi. Pracoval na dostavbě kostela sv. Vavřince v roce 1770. Brzy na to mohl tedy převzít další úkol - stavbu kostela sv. Matěje. Do této souvislosti zapadá i skutečnost, že na Šáreckém hřbitově je hrobka rodu Palliardi.
Probošt Strachovský zřídil faru na Horní Šárce erekční listinou (= zakládací listina pro založení kostela nebo určité nadace) ze dne 29. května 1771. Poslední vůlí jí dokonce odkázal svou velkou knihovnu. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád. Téhož roku bylo u sv. Matěje zřízeno fundační místo kaplana, které roku 1811 zaniklo na přání faráře Františka Högnera, neboť od roku 1776 byli svatomatějští faráři zahrnutí do osobního počtu farářů pražských a bylo jim přiznáno "privilegium expositorum canonicale". Sv. Matěj tedy patřil, podle církevní organizace, k Praze daleko dřív, než byla utvořena Velká Praha.
Zevnějšek kostela je jednoduchý. Vyznačuje se trojhrannými římsovými štíty nad bočními zdmi lodi. Nad jižním štítem je plastický znak probošta Strachovského, nad severním štítem znak probošta Svatovítského.
Ke kostelní lodi se připojuje na západní části kruchta, nad níž se zvedá hranolovitá věž s jehlancovou střechou. Ve věži visí tři zvony, z nichž první má nápis: "Ke cti svatého apoštola Matěje tento zvon věnoval Mgr. Antonín Hora, probošt." Zvon ulil Arnošt Diepold v Praze roku 1900. Na druhém zvonu jsou tato slova: "Památce Klementa Hofbauera zasvěcuje Dr. Rudolf Horský." I tento byl ulit Arnoštem Diepoldem v Praze roku 1900. Třetí zvon měl nápis latinský. Byl poškozen ohněm. V roce 1862 jej dal přelít probošt Václav a rychtář Václavíček.
Vnitřek kostela je pozdně barokní. Presbytář (kněžiště) je v půdorysu čtvercové a má plackovou klenbu. Kostelní loď je rovněž čtvercová a má zešikmené rohy. Stěny jsou uvnitř rozděleny sdruženými piastry s čabrakovými vrubovanými hlavicemi. Okna jsou obdélníková, jednoduše polokruhovitě klenutá. Oltář je rokokový. Dolejší volná část, stojící před zadní stěnou, má dvě postranní branky, uprostřed je tabernakulum a výstavní trůn, nad nímž jsou v plamenné záři iniciály JHS. Na zadní stěně nad oltářem visí rokokový rám nesený anděly. V rámci je obraz sv. Matěje a chrámu sv. Víta v jeho pozadí. V rohu je věnování "Ad Dei gloriam et S. Mathiae Ap. in honorem fecit et donavit Dittman anno 1699". Tento obraz pochází z dřívějšího kostela.
Kazatelna je rokoková, bez stříšky. Řečniště je ozdobeno postavami andělů s odznaky víry, naděje a lásky. Před presbytářem jsou železné mřížky kuté, rokokové. K lodi na západní straně se připojuje kruchta, pod níž je mramorová nástěnná kropenka s letopočtem 1658, nad níž je zavěšen obraz sv. Salvatora Chrudimského v barokním rámu. Nad kruchtou se zvedá hranolovitá věž se střechou v podobě jehlance.