01 - Dějiny

Ke jménu tohoto romantického údolí na samém okraji Prahy se váže pověst o Dívčí válce, o které vypravuje ve 12. stol. náš nejstarší kronikář Kosmas. Kosmas se ale nezmiňuje o jednotlivých podrobnostech boje, o jednotlivých ženách a dívkách. To učinil až ve 14. stol. kronikář Dalimil. Ten popisuje bojující dívky - Vlastu, Čáslavu, Svatavu i Šárku. Teprve zde se Šárka dává připoutat ke staletému dubu, aby svým půvabem obelstila Ctirada. Podle kroniky Václava Hájka z Libočan z roku 1543, právě v této části lesa, kde dnes stojí na Šáreckém potoce Čertův mlýn, stál ten mohutný dub. Podle kronikářů Dalimila a Pulkavy byl ten les velmi hluboký. Právě zde došlo k oné dramatické události.

Nejen dívčí válka sama, ale i události kolem ní se staly oblíbeným tématem dalších autorů (pověst převzal i Alois Jirásek do knihy Staré pověsti české). Zejména historie Šárky, jméno této hrdinky dalo jméno této krajině. Pojmenování se nejdříve vztahovalo na horní část údolí, na tzv. Divokou Šárku, později se rozšířilo na dolejší část údolí, Šárku Dolní či Tichou. Osada u kostela sv. Matěje dostala jméno Šárka Horní asi v polovině 14. stol. Předtím se jmenovala Újezdec u Prahy.

V polovině 19. stol. se obrací pozornost k prehistorickému osídlení Šárky a přilehlých lokalit. S podporou archeologického odboru Národního muzea a s finanční podporou Společnosti přátel starožitností českých začal Václav Krolmus s vykopávkami.

Je to především oblast Jenerálky, Bubenče, Podbaby, Liboce a Veleslavína, dokumentující plynulý vývoj osídlení, jehož počátky lze na podkladě nálezů zařadit do starší doby kamenné, tj. do doby asi před 30 000 lety. Na konci tohoto období dochází k dějinnému zvratu. Člověk přestává lovit zvěř, sbírat plody, přestává být na přírodě pasivně závislý, začíná vyrábět. To jsme již v mladší době kamenné, v době před 2 500 - 2 000 lety př. n. l., vystřídané dobou měděnou. Kromě mědi a zlata se v našich zemích objevuje kov ještě velmi vzácně. Teprve kultura únětická 1 600 - 1 500 let př. n. l. přináší obecnější rozšíření kovu a jeho zpracování. Měď vystřídal bronz. V té době vznikají ve východních částech šárecké oblasti významné osady ve Struhách a v Podbabě.

K výrazné diferenciaci pravěké společnosti dochází ve starší době železné. Trvalo poměrně dlouho než užívání železa ze Středomoří proniklo do střední Evropy. Zobecňuje tu až v průběhu 7. století.

Na území od západní Francie až po Čechy se formuje první historický národ - Keltové, který obýval i naše území na přelomu 4. a 5. století. Z této doby pochází čtyři pece na tavení železné rudy, které byly nalezeny poblíž bubenečského hřbitova. Keltové stabilizovali většinu železných nástrojů, které se dodnes nezměnili, jako lopatu, sekyru a kladivo. Těžili železnou rudu a dovedli ji i hutnicky zpracovat.

Kelty vystřídali v Čechách a později i na Moravě germánské kmeny Markomanů. Keltové ustupují k Dunaji. Tam už postoupily římské legie a Dunaj se stává hranicí římského impéria. Keltská moc se zhroutila do vážnějšího odporu.

Z velkých etnických pohybů vyvolaných vpádem Hunů do Evropy roku 275 se obraz osídlení v českých zemích rychle mění. Z germánských kmenů se zde objevují v 2. pol. 15. stol. Langobardi. Markomani odcházejí dál na jihozápad do pozdějšího Bavorska.

V 6. stol. přicházejí do českých zemích z krajin od karpatského oblouku první slovanské kmeny. Šáreckým údolím postupují od obvodu dnešní Prahy a žijí zde, jak dosvědčují historické nálezy, v těsném sousedství s neslovanským obyvatelstvem. To však v průběhu 6. stol. opouští naše kraje a stěhuje se do tehdejších římských provincií.

Slovanská pospolitost byla v době expanze nediferencovaná. Lid se zabýval výhradně zemědělstvím. Nad Džbánem v Divoké Šárce vzniklo velkolepé opevnění a významné hradiště. Skály jsou zde přístupné, z jedné strany mírně stoupajícím terénem, z druhé strany spadají příkře do údolí, kterým protéká potok. Tato krajinná situace vytvořila ideální polohu pro výšinné sídliště, které bylo dobře zásobeno vodou z potoka a z četných pramenů, jejichž stopy jsou dodnes patrny na Kozákově skále.

Současná doba přináší stále nové objevy, především díky četným archeologickým výzkumům, které souvisejí s bohatou stavební činností na Bábě na Horní Šárce. V letech 1976 - 1978 se zde podařilo prokázat rozsáhlá výšinná sídliště z 1. pol. třetího tisíciletí př. n. l. a zkonstruovat obydlí pravěkého člověka.

Jiné pravěké sídliště bylo odkryto v roce 1960 při stavbě rodinných domků v Liboci při kopání kanalizace. Objevem staletí je nazýván nález keltského pohřebiště na lokalitě Jiviny.

Šárka se stala nalezištěm světového významu. Její jméno se objevuje v odborné literatuře. I archeologické expedice z Philadelphie a Harwardu usilovaly o povolení provádět výzkumy v této oblasti.

Bohaté nálezy byly umístěny v Jírově muzeu na Hanspaulce. Za druhé světové války byly přestěhovány do Mníšku pod Brdy. Velká část jich však byla okupanty zničena, a tak většina exponátů je zachována jen na fotografiích a malá část ve Středočeském muzeum v Roztokách nad Vltavou.