4. ADAM NEBESKÝ a MARIE ?
Jiří Nebeský a Alžběta Jakoubková měli syna Adama Nebeského, který se narodil blíže nezjištěného dne roku 1620 v Brozánkách a zemřel ve svých 48 letech roku 1668 rovněž v Brozánkách.
V Brozánkách byl rychtářem. Od roku 1658 (od svých 38 let) byl hospodářem na gruntu v Brozánkách. Záznam o tom je opět v Gruntovní knize rychty Vrbenské 1648 - 1702.
Z Gruntovní knihy rychty Vrbenské 1648 - 1702 víme, kolik a jaké grunty v Brozánkách byly.
Z knihy Královské věnné město Mělník, okres Mělnický, máme podrobnější informace k Brozánkám po Třicetileté válce. Byly zde 4 osedlé statky, které jinak byly celé pusté:
- Václav Petráš o 50 str. orných rolí a 25 str. lad, Václav Chmelík o 18 str. orných rolí a 35 str. lad
- Adam Nebeský o 35 str. orných rolí a 30 str. lad
- Jakub Kmoch o 90 str. orných rolí, celkem tedy 193 str. orných rolí a 90 str. lad.
Potom zde byly 3 statky pusté (od vlastníků opuštěné):
- Švipovský o 30 str. lad
- Nebešovský o 120 str. lad (??? je to též nějaký náš příbuzný, dříve jinak psaný ???)
- Matoušovský o 35 str. lad, celkem 185 str. lad.
Byli zde i 3 usedlí chalupníci: Mikuláš Hrdlička o 2,5 str. orných rolí a 0,5 str. vinic, Jan Horák o 2,5 str. orných rolí, Daniel Frydland o 3 str. orných rolí a 0,75 vinic, celkem 8 str. orných rolí a 1,25 str. vinic.
Chalupy pusté (od vlastníků opuštěné) byly: Malého o 2,5 str. lad, Tošnovská o 2,5 str. lad, Bačanová o 15 str. lad, Chlebnýho o 15 str. lad, Butovská o 15 str. lad, Vacková o 15 str. lad, Malého Matouše o 2,5 str. lad, Bartlová o 2,5 str. lad, celkem 8 chalup pustých o 70 str. lad.
Zahradníci: krčma a Stuchlovských o 0,5 str. zahrad. Obojí pusté.
Blíže nezjištěného dne a roku se Adam Nebeský oženil s blíže neztotožněnou Marií, o které ale víme, že se narodila roku 1626 a zemřela ve svých 52 letech roku 1678 v Brozánkách. V gruntovní knize vidíme, že po smrti Adama od roku 1669 do roku 1672 ročně vyplácela pozůstalé po Adamovi Marie Nebeská. Po smrti manžela Adama se znovu vdala, a to za Michala Pálka (Pátka, Bálka ?), který zemřel asi v roce 1697.
Po skončení Třicetileté války se jim v Brozánkách narodili:
- blíže nezjištěného dne roku 1650 (někde psán rok 1662) syn Jan Nebeský, který se blíže nezjištěného dne a roku oženil s Annou Jírovou (nar. 1659) z Chramostek, zemřel po roce 1743 v Chramostku (opět chybí v mělnické matrice zápis o narození)
- blíže nezjištěného dne v květnu 1651 syn Jakub Nebeský, pravděpodobně byl převozník v Pšovce (mezi Brozánky a Vliněvsí), zemřel asi roku 1682, měl syna Daniela Nebeského, který měl převzít živnost po otci
- 11. února 1652 syn Jiřík Nebeský, za kmotra mu šel Martin Lochman, hejtman zámecký (i z tohoto lze mít za zřejmé, že rod Nebeských byl významný), zemřel pravděpodobně před dovršením dospělosti, neboť v gruntovní knize není uveden s nárokem na podíl z gruntu bratra Daniela Nebeského, příp. mohl být dříve vyplacen
- blíže nezjištěného dne roku 1654 syn Daniel Nebeský, který převzal grunt a ve svých 55 letech zemřel dne 14. listopadu 1708 v Brozánkách
- 2. září 1657 syn VÁCLAV NEBESKÝ, který ve svých 52 letech zemřel dne 16. února 1709 v Hoříně
- 2. července 1660 dcera Alžběta Nebeská, která se ve svých 30 letech provdala ve Vliněvsi dne 27. května 1690 za Jiřího Bernarda z Chramostku, po roce 1713 pravděpodobně provdaná Bláhová
A právě zde se rod Nebeských rozdělil na dvě hlavní větve - "větev brozáneckou" a "větev hořínskou". Hořínská větev se dále rozdělila ještě na "větev letkovou" a "větev želenickou". Pro přehlednost dále budou členové rodu označeni kromě čísla posloupnosti ještě písmenem B (Brozánky), H (Hořín), L (Letky) a Ž (Želenice). Brozánecká větev se později ještě rozdělila na "větev roudníčkovskou" (R - Roudníček), "větev budyňskou" (BO - Budyně nad Ohří) a "větev straškovskou" (S - Straškov). Pravděpodobně od této doby se také hojně dává dědicovi gruntu v Brozánkách jméno Daniel. I současný většinový vlastník statku v Brozánkách je Daniel Nebeský.
Adam Nebeský se tedy narodil do doby začátku Třicetileté války, do bitvy na Bílé hoře. Třicetiletá válka pro české země neznamenala jen konfrontaci civilního obyvatelstva s vojenským živlem, ale také s dalšími aspekty habsburské politiky, na prvním místě s rekatolizací. Jak se postupně společnost měnila z utrakvistické na katolickou, kdo byli odcházející exulanti a kdo vzdorující heretici, jakou úlohu zde sehráli při rekatolizaci jezuité a jakou místní katoličtí děkanové? A jak se válka se všemi svými negativy promítla do myšlení a jednání zdejších obyvatel?
Rozložení vsí při Labi a Vltavě předurčovalo její obyvatele k rybářství, některé k přívoznictví nebo plavectví, břehy se rovněž dobře hodily k pasení dobytka. Mnozí se živili rostlinnou a živočišnou výrobou. Zvláště rozšířené bylo vinařství a chmelařství. Mělník byl od husitských válek až do bělohorského období ryze utrakvistickým městem. Největší bohatství uchovávala chrámová klenotnice v kostele sv. Petra a Pavla. K jejímu opatrování bývala dokonce před Bílou horou jmenována dvojice mělnických obyvatel. Na blízké faře byly uchovávány liturgické knihy, mezi nimiž měl již tehdy největší cenu rukopis evangeliáře ze 12. století. Vybavení fary bylo několikrát vyloupeno jak Sasy, tak i Švédy. V troskách Švédy spáleného předměstského kostela sv. Ludmily nepochybně zaniklo také spousta vybavení, co konkrétně, to však nevíme.
Hned vedle latinské školy a kostela stál zámek, kdysi centrum nejrozsáhlejšího, po léta budovaného dominia v regionu. Na jeho místě býval hrad, důležité správní středisko raného přemyslovského státu, které bývalo nepravidelně udělováno českým kněžnám a posléze královnám. Ještě před polovinou 16. století patřila mělnickému panství téměř desítka vinic a více než tři desítky obcí vč. městečka Štětí.
Zajímavostí je, že v předbělohorské době, ani za Třicetileté války, nebyl v Mělníce k dispozici kat. Pokud rada rozhodla o nějakém trestu, při němž byla potřeba jeho asistence, posílala pro něj do okolních měst. V Mělníce byl pouze pohodný, ponocný, branní (sloužící v obou městských branách) a rurař, mající na starost vodovodní potrubí.
Mělnická populace byla silně postižena již roku 1599 morovou nákazou, jejíž oběti sice nedokážeme zdokumentovat, ale víme, že mezi nimi byli i mnozí přední měšťané. Jistě nebyli výjimkou, mor tehdy zuřil v celém regionu a vyžádal si tu řadu obětí i ze šlechtického stavu. Menší epidemie se na Mělnicku objevovaly i v následujících letech, naposledy víme o jejím vypuknutí v roce 1613. Dýmějový mor na sklonku 16. století který vypukl v jižních Čechách a postupně se rozšířil do celého království, včetně Polabí, byl skutečně fatální a srovnatelný s epidemiemi z doby Třicetileté války. V roce 1603 měl Mělník 185 domů s hospodáři, čímž se řadil mezi velmi malá města (např. Hradec Králové měl 634 hospodářů). Od chvíle, kdy byl na Mělník dosazen první katolický děkan, jsou k dispozici matriky. Zajímavé je tak porovnání počtu křtů během Třicetileté války.
V 1. pol. 20. let 17. století je vidět jasný nárůst obyvatelstva, které zatím nebylo ohrožováno ani epidemiemi, ani nepřátelskými vojáky. Naopak v následujícím roce 1625 došlo k rapidnímu poklesu narozených dětí. Nepochybně se jednalo o důsledek morové nákazy, která tehdy Čechy zasáhla.
Mělník byl hned od bělohorské bitvy stabilně určován za nocležiště různě silných císařských vojenských oddílů, objevují se v pramenech zmínky o tom, že někteří hospodáři kvůli těmto zátěžím začali své domy opouštět. Ještě před vypuknutím emigračních událostí se nacházelo ve městě a na předměstí několik desítek domů v havarijním stavu, takže se dá předpokládat, že jejich nezanedbatelný díl byl současně i bez hospodáře. Skutečný exodus obyvatelstva z českých královských měst však nastal až po vydání Obnoveného zřízení zemského a vypovídacích císařských mandátů. K nejpostiženějším patřila města na severozápadě Čech, Praha a některá další města, nikoli Mělník. Mnozí exulanti se však brzy vrátili a konvertovali ke katolické víře. Když v červenci roku 1630 podával mělnický děkan relaci kardinálu Harrachovi, uvedl, že o minulých Velikonocích bylo v kostele sv. Petra a Pavla napočítáno 1 495 osob.
V době saského obsazení Mělníka došlo ale ke druhé citelné ráně, která byla zdejší populaci uštědřena. Byl jí opět mor, jenž se v prvních měsících roku 1632 rozšířil ze saského vojenského ležení u Brandýsa nad Labem. Celkem zemřelo 59 osob. Ve srovnání s předchozími i následnými léty byl počet pohřbů závratný. Smrt si vybrala mnoho obětí i mezi zdejší elitou, zemřel primas a další radní.
V roce 2022 vědci odhalili geny, které nabízely ochranu proti moru před 700 lety, ale nyní jsou podle analýzy DNA spojeny se zvýšenou náchylností k autoimunitním onemocněním (např. Crohnova choroba, lupus či revmatoidní artritida). Vědci identifikovali čtyři geny, které v závislosti na variantě buď chránily před bakterií Yersinia pestis způsobující dýmějový mor, jež se nejčastěji přenáší kousnutím infikované blechy, nebo naopak zvyšovaly náchylnost vůči této bakterii. To, co lidem ve středověku pomáhalo, např. "dobrá" varianta genu známá jako ERAP2-, vedlo o generace později k problémům: zvyšovalo četnost mutací škodlivých v moderní době. U autoimunitních onemocnění imunitní systém, který tělo chrání proti nemocem a infekcím, napadá vlastní zdravé tkáně těla.
Navíc během okupace došlo k násilným střetům mezi domácími pokatoličtěnými obyvateli a saskými vojáky či exulanty, jednou z mělnických obětí byl také muž, jemuž patřilo přední místo v radním sboru. Z úmrtních knih tak můžeme vyčíst: vinař mělnického primase, jedna vojačka, pacholátko jednoho vojáka, stará žena z chalupy předního mělnického měšťana, podruhové a jejich děti, obyvatelé předměstí, voják z polské armády, děti vinařů apod.
Jednu z nejhorších ran mělnické populaci představoval také švédský útok v roce 1639. Předměstí při něm bylo srovnáno téměř se zemí, v bránícím se městě došlo k mnoha obětem na životech a k útěku četných hospodářů, kteří se již nevrátili. V roce 1645 byly Čechy znovu zaplaveny švédskou armádou a i z Mělníka před nimi prchaly davy obyvatel. Další lidé odcházeli i proto, že nedokázali uživit vojenské posádky a přechodně u nich dislokované oddíly.
Ve městě ani neměl kdo zastávat funkci radních. Změnu k lepšímu nevěstila ani následující léta, když nejprve rozsáhlý požár strávil to, co z města ještě zbývalo a když pomalu se vzpamatovávající Mělník o další dvě léta později obsadili znovu Švédové a zůstávali tu ještě mnoho týdnů po uzavření Vestfálského míru v roce 1648.
Účastnil se Jiří Nebeský Třicetileté války a padl na zdejším bojišti? Odešel syn Adam se svojí matkou Alžbětou po smrti otce Jiřího někam jinam do "bezpečí" a vrátili se až po skončení Třicetileté války? Tuto odpověď bohužel neznáme.
Co mohl z protějších Brozánek Adam Nebeský vidět? Kromě zruinovaného města Mělník s padajícími hradbami, byl v dezolátním stavu i klášter v Pšovce, z viničních lisů na polabských návrších zbyly jen holé zdi, poutní kostel na Chloumku se rozpadal, mlýny a dvory při městě zely prázdnotou a jejich stropy se propadaly. Více než třetina domů ve vnitřním městě byla zničena, předměstí téměř zaniklo. V 50. a 60. letech 17. století domy kupovali nově příchozí obyvatelé poměrně levně. Zájem byl i o poustky a spáleniště. Noví měšťané se rekrutovali z měšťanů jiných královských měst, obyvateli se stávali i méně zámožní příchozí z poddanských měst nebo propuštění poddaní z bližších i vzdálenějších panství.
Podrobnější informace včetně videí o průběhu Třicetileté války na našem území se lze dozvědět zde.
Současná podoba statku č.p. 2 v Brozánkách má pozměněnou podobu, než měla před rokem 1948. Násilné vystěhování rodiny Nebeských a převzetí rodinného statku místními komunisty a přebudováním na sklady JZD, poznamenalo nejen rodinu, ale i samotný statek. Místnosti v hlavní obytné budově s mnoha salóny byly přebudovány, byly sníženy stropy, udělány příčky, vybourána a přeměněna okna. V tehdejších salónech se skladovaly brambory a cibule ...
Za celou svou historii na statku prý asi 6x hořelo, ale usilovnou prací Nebeských byl statek vždy opraven. Dokonce se traduje, že v kuchyni byl falešný strop ještě z doby Třicetileté války, kdy se zde rodina schovávala, za 2. světové války byl pak úkryt využit rovněž ke schovávání osob.
Po pravé straně od vjezdu byl výměnek, za ním sýpka, chlévy, úplně vzadu pak skleníky a okrasný park, jezírko s rybami. Domy byly ozdobené štuky a cimbuřím.
